Larry Coryell – The Free Spirits:

Vývoj jeho hry směrem od tradičnějšího straight-ahead jazzu vycházel z touhy začlenit do vlastní hudby prvky rockových kapel, které rád poslouchal, přičemž Coryell jednou prohlásil: „Milovali jsme Milese, ale také Rolling Stones“.

V roce 1966 založil Coryell v New Yorku skupinu The Free Spirits a pustil se do zkoumání těchto nových zvuků, přičemž s kapelou vystupoval v klubech po celém městě.

Out of Sight and Sound je jediné album skupiny, na kterém se objevuje spousta vlivů mimo jazz.

Na desce je vedle volně se pohybujících zkreslených kytar a složitých akordů hojně slyšet i kytara.

Snad pro ty, kteří jsou spíše příznivci psychedelie 60. let než přímočarého jazzu, je Coryell nesmírně důležitou postavou při zrodu jazzové fúze.

Miles Davis – In a Silent Way/Bitches Brew (1969/70)

Miles Davis, inspirovaný na konci 60. let Jimi Hendrixem a Jamesem Brownem a poháněný touhou objevovat stále nové umělecké směry, je právem považován za jednu z nejdůležitějších postav zrodu jazzové fúze.

Zejména dvě alba, In a Silent Way a Bitches Brew, vydaná v rychlém sledu za sebou, nabízejí zvukově odlišné příklady rané jazzové fúze a ukazují, s jakým tavicím kotlem hudebníků Davis spolupracoval.

Mnozí z těchto hudebníků později dále rozvíjeli idiom jazzové fúze a sami měli nesmírně úspěšnou kariéru

In a Silent Way, vydané v roce 1969, je všeobecně považováno za Davisovo první album plné jazzové fúze a představuje počátek jeho elektrického období.

Vylepšení jeho stálé pracovní kapely o Herbieho Hancocka, Joea Zawinula a Johna McLaughlina introspektivní a subtilní kvality alba zachytil a produkoval Teo Macero, který měl velký vliv na zvuk a střih výsledné nahrávky.

Tím se projevil odklon od předchozích desek, na kterých Davis‘ excerpoval větší kontrolu nad tvůrčím procesem.

Bitches Brew, vydaná v roce 1970, na níž se podílela řada hudebníků uvedených v tomto seznamu (Joe Zawinul, Chick Corea a John McLaughlin), pokračovala v Davisově experimentování s elektrickými nástroji, které bylo klíčovým rysem alba In a Silent Way.

Zkreslené kytary, heavy-rockem ovlivněná aranžmá a drsná in-your-face hra označují Bitches Brew za jeden z nejdůležitějších raných příkladů jazz-rocku a působí jako protiklad k nenápadným klidným kvalitám In a Silent Way.

Donald Byrd – Black Byrd (1973)

Donald Byrd byl v 50. a 60. letech známý především jako hardbopový trumpetista, který nahrával jako leader i sideman pro Blue Note Records. Koncem 60. let se od tohoto stylu odklonil a věnoval se africké hudbě, funku a R&B.

Byrdova spolupráce s producenty Larrym a Foncem Mizellovými vedla v roce 1973 k vydání kultovního alba Black Byrd, které dodnes patří k nejprodávanějším deskám Blue Note.

Byrdův odklon od hard bopového úspěchu se zpočátku nesetkal s přívětivým přijetím kritiky, přesto obstál ve zkoušce času jako jedno z jeho nejvýznamnějších alb.

V průběhu 70. let Byrd pokračoval ve zkoumání různých cest jazzové fúze s bratry Mizellovými a ze studentů ze své učitelské kohorty na Howardově univerzitě vytvořil úspěšnou jazz-funkovou fusion skupinu „The Blackbyrds“.

Mezi další zásadní Byrdovy jazz-funkové fusion nahrávky, které je třeba vyhledat, patří Places and Spaces (1976) a jeho poslední počin pro Blue Note Caricatures (1977).

Herbie Hancock – Head Hunters (1973)

Stejně jako Joe Zawinul byl i Hancock dalším absolventem kapely Milese Davise, který se v roce 1963 připojil k takzvanému Davisovu druhému velkému kvintetu.

Společně s mistrovskými díly, jako je např.S.P. a Miles Smiles, které Hancock nahrál s Davisovou kapelou, si našel čas také na rozsáhlé nahrávání pro vydavatelství Blue Note v průběhu 60. let a můžeme ho slyšet na desítkách desek jako sidemana i leadera.

V roce 1973 založil skupinu Headhunters a v témže roce dosáhl obrovského úspěchu s vydáním jejich první desky Head Hunters, které se prodalo přes milion kusů.

Hlavní lovci, na nichž Hancock hojně hrál na různé syntezátory a spojoval prvky funku, groovu a R&B, se ukázali být odklonem od Hancockových předchozích desek, důraz byl kladen na hluboký, zemitý zvuk, který rezonoval s publikem a oslovil širší publikum než jeho předchozí jazzové desky.

Billy Cobham – Spectrum (1973)

Billy Cobham, známý pro svou spolupráci jak s Milesem Davisem (mimo jiné na albech Tribute to Jack Johnson a Bitches Brew), tak s Mahavishnu Orchestra, je mnohými považován za nejplodnějšího bubeníka jazzové fúze všech dob.

Cobham, který disponoval dokonalou technikou a zuřivou intenzitou, spojil složité rytmy jazzu se syrovou agresivitou a postojem rock and rollu.

Klíčový vliv na nespočet budoucích bubeníků (Phil Collins, když mluvil o albu The Inner Mounting Flame od Mahavishnu Orchestra, prohlásil, že „Billy Cobham hrál jedny z nejlepších bicích, jaké jsem kdy slyšel“), stejně hodnotná je i Cobhamova tvorba jako kapelníka.

Spectrum, Cobhamova debutová deska jako lídra, čerpala inspiraci z jeho působení v kapele Milese Davise i v Mahavishnu Orchestra.

Deska, kterou mnozí bubeníci považují za etalon fusion bubnování, obsahuje kontrastní směs ohnivých rockových groovů a svěžích psychedelických pasáží vedle konvenčnější jazzové improvizace.

John McLaughlin – Mahavishnu Orchestra: McLaughlin je průkopnickou postavou zrodu jazzové fúze a opět dalším odchovancem kapely Milese Davise.

Byl hojně zastoupen na nejvýznamnějších albech Milesovy jazzové fúze, jako In a Silent Way a Bitches Brew, ale nakonec kapelu opustil a v 70. letech založil nesmírně vlivnou skupinu Mahavishnu Orchestra.

Zatímco desky s Davisem čerpaly především vliv z heavy rocku, Mahavishnu Orchestra se snažila spojit prvky elektrického jazzu a rocku s vlivy východní a jihovýchodní Asie.

Hrála technicky složitou hudbu a používala stupnice nezápadní harmonie, Mahavishnu Orchestra podávala dynamická a intenzivní živá vystoupení, při nichž se plynule prolínaly žánry a hudební styly.

Druhé album skupiny, Birds of Fire, vyšlo v roce 1973 a kapela na něm vystupuje v původní sestavě.

Ukázalo se, že se jedná o velký crossoverový hit, a mnozí jej považují za nejlepší desku skupiny.

Plná energie, zkreslených kytar a strhujících sól je Birds of Fire zásadní nahrávkou skupiny, která se snažila posunout hranice fusion ještě dál, než tomu bylo doposud.

Wayne Shorter – Native Dancer (1974)

Stejně jako Herbie Hancock byl i saxofonista a skladatel Wayne Shorter členem druhého velkého kvinteta Milese Davise a spoluzakladatelem mimořádně úspěšné fusion skupiny Weather Report.

Během patnáctiletého působení ve Weather Report natočil Shorter jako kapelník několik kritikou oceňovaných alb, z nichž asi nejvýznamnější bylo Native Dancer vydané v roce 1974.

Native Dancer nabídl posluchačům nový směr jazzové fúze.

S menším důrazem na virtuózní improvizace a složité kompozice vyvolává Shorterova spolupráce s brazilským skladatelem a zpěvákem Miltonem Nascimentem na desce plné jemných groovů, silně ovlivněných tradiční brazilskou hudbou, obrazy tropických západů slunce a pohupujících se palem.

Shorter na této desce s velkým úspěchem spojil sambu a funk a jako klíčový vliv ji uvádějí i současní přední hudebníci, například Esperanza Spalding.

Joe Zawinul – Weather Report: Rakušanský pianista a skladatel Joe Zawinul dlouho působil jako sideman v kapelách saxofonisty Cannonballa Adderleyho a trumpetisty Milese Davise, než v roce 1970 společně se saxofonistou a přítelem Waynem Shorterem založil velmi úspěšnou jazzovou fusion skupinu Weather Report.

Závinul byl průkopníkem v používání elektronického piana a syntezátorů v jazzu, do svých skladeb rád začleňoval původní hudbu z celého světa, stejně jako funk a R&B, což vedlo k neustále se vyvíjejícímu zvuku kapely.

Možná nejúspěšnější období Weather Report přišlo v roce 1976, kdy se ke kapele připojil elektrický baskytarista Jaco Pastorius.

Jako talentovaného skladatele a virtuózního instrumentalistu můžeme Pastoria slyšet na kritikou oceňovaném albu Heavy Weather z roku 1977.

Na desce, která obsahovala největší hit kapely „Birdland“, získal prestižní ocenění Downbeat za album roku a dosáhl obrovského úspěchu napříč hudebními skupinami.

Chick Corea – Return To Forever: Chick Corea, další člen kapely Milese Davise z konce 60. let a jeden z nejslavnějších jazzových pianistů své generace, je další nesmírně důležitou postavou zrodu jazzové fúze.

Poté, co na cestách s Davisovou kapelou rozvinul používání kruhového modulátoru v tandemu s elektrickým klavírem, Corea nakonec odešel, aby nejprve spolu s basistou Davem Hollandem založil freejazzovou skupinu a posléze úspěšnou fusion skupinu „Return to Forever“.

Kapela se snažila čerpat z klasiky a latinskoamerické lidové hudby jako klíčových vlivů, stejně jako z těžkého rocku.

Romantic Warrior, šesté album Return to Forever nahrané na izolovaném ranči Caribou v odlehlé coloradské krajině, je mnohými považováno za klasiku jazzové fúze.

Rozsáhlé a ambiciózní dílo, vyvolávající představy imaginární středověké krajiny, obsahuje skladby všech členů a stojí za vyhledání.

Pat Metheny – First Circle (1984)

Jazzový kytarista a skladatel Pat Metheny dosáhl v 80. letech 20. století komerčního úspěchu s neuvěřitelně populární skupinou Pat Metheny Group, která získala 20 cen Grammy a prodala miliony desek po celém světě.

Často začleňuje do své hudby různé styly a je nadšeným zastáncem experimentování s technologiemi, mnoho Methenyho nejpopulárnějších nahrávek je důležitým a pozoruhodným příkladem jazzové fúze.

Na albu First Circle, které Pat Metheny Group vydala v roce 1984, se ke skupině připojil argentinský perkusionista Pedro Aznar a objevily se na něm i nástroje, které předtím nepoužívala, jako například sitár, čímž se snažila rozšířit zvukovou krajinu skupiny.

Proměnlivé časové signatury se snoubily s radostnými kompozicemi a prolínajícími se melodickými improvizacemi.

Album se stalo jedním z nejoblíbenějších počinů skupiny a získalo cenu Grammy za nejlepší jazzový fusion výkon.

Děkujeme, že jste si prohlédli náš výběr 10 nejlepších jazzových fusion alb všech dob. Mohli jsme jich samozřejmě zařadit mnohem více, ale doufáme, že budete souhlasit, že tato si zaslouží pořádný čas na poslech!

Pokud hledáte další, publikovali jsme více než 50 článků o nejrůznějších stylech a oblastech jazzové hudby.