Hlubokotkáňové poranění (Deep tissue injury, DTI) bylo popsáno již v roce 1873, kdy sir James Paget definoval fialové oblasti neporušené kůže, které se odlupovaly a měnily v dutiny.1 V roce 1942 německý vědec Groth působením vnějšího tlaku vytvořil na zvířeti vředy a tyto vředy, které začínaly ve svalech, popsal jako maligní.2 V návaznosti na Grothovu studii Darrell Shea jako první zavedl klasifikaci tlakových vředů a v roce 1975 přidal uzavřené tlakové vředy do systému stagingu.3,4

O myšlence další příčiny vzniku tlakových vředů diskutoval v roce 2001 Národní poradní panel pro tlakové vředy (NPUAP).2 Tyto tlakové vředy vznikaly jako kaštanově fialově zbarvená tkáň a mnohé z nich měly tendenci stát se vředy IV. stupně.2

Termín „poranění hlubokých tkání“ byl zvolen proto, že nejpravděpodobnější příčinou těchto tlakových vředů byla velká úroveň tlaku v místě křížení kostí a měkkých tkání. Zpočátku bylo DTI definováno jako tlakem způsobené poranění podkožních tkání pod neporušenou kůží, které má zpočátku vzhled hluboké modřiny a může být předzvěstí vzniku tlakového vředu stadia III-IV, a to i při optimální léčbě.3 Podle NPUAP je DTI neporušená kůže s neblanitým fialovým nebo kaštanovým zbarvením, kterému může předcházet bolest. Tato oblast kůže může mít odlišnou strukturu (kašovitá, bahnitá, pevná) ve srovnání se sousední oblastí kůže a . kaštanové nebo fialové zbarvení je u tmavé kůže těžko rozpoznatelné.5 Tento typ vředu je závažný a těžko diagnostikovatelný. Pokud totiž tento typ ulcerace dosáhne pokročilého stupně, stává se obtížně léčitelným a prognóza je nepříznivá. Zaměření na kůži tedy nemůže odrážet rozsah celkového poškození vyvolaného tlakem.6 S poraněním hlubokých tkání se běžně setkáváme u pacientů upoutaných na lůžko v pečovatelských domech a nemocnicích. Přestože bylo učiněno mnoho pokusů o vysvětlení přesného mechanismu a klinického obrazu, patofyziologie a konečné klinické výsledky dosud nebyly stanoveny.

Autoři se ve své praxi setkali s mnoha pacienty s DTI. Prezentace a výsledky se mohou lišit od hojení bez nekrózy tkáně a následků až po úplnou nekrózu tkáně, která se vyvine v tlakovou ránu IV. stupně vyžadující chirurgický debridement. Ačkoli v současnosti uznávaná prezentace popisuje DTI jako fialově nebo kaštanově zbarvenou kůži s ulcerací, autoři zde prezentují případ, kdy se DTI projevovala pouze erytémem, indurací a bolestí v oblasti křížové kosti a pravého hýždě. Diagnóza DTI byla stanovena na základě klinického vyšetření, které bylo později potvrzeno intraoperačně.