Před několika lety jeden přítel věcně odmítl výsledky výzkumu, které vedly k mé nové knize o psychologii sociálních sítí Facebuddha. Řekla, že „sociální sítě jsou tady, aby zůstaly“. Sociální média skutečně dosáhla tak všudypřítomné, ohromující přítomnosti a moci ve společnosti, že se zdá nemyslitelné, že bychom je někdy mohli z našich životů vymýtit.“

Ale přesně to navrhuji udělat. A nejsem sám. Dokonce i bývalí zasvěcenci Facebooku zvedají varovné signály ohledně největší sociální sítě na světě.

Bývalý viceprezident Facebooku pro růst uživatelů Chamath Palihapitiya nedávno řekl, že „jsme vytvořili nástroje, které trhají sociální strukturu fungování společnosti“, a doporučil lidem, aby si od sociálních médií dali „tvrdou pauzu“. Jeho komentáře se shodovaly s komentáři prezidenta a zakladatele Facebooku Seana Parkera, který řekl, že sociální média poskytují „smyčku zpětné vazby sociálního potvrzení (‚malý dopaminový zásah…, protože se někomu líbila nebo okomentoval fotku nebo příspěvek‘), což je přesně věc, na kterou by přišel hacker, jako jsem já, protože využíváte zranitelnost v lidské psychologii“. To je paralela s tím, co řekl Tristan Harris a co jsem zopakoval v nedávném příspěvku Pacific Heart – že sociální média jsou „závodem na dno mozkového kmene“.

Jsou tyto obavy přehnané? Co s námi sociální média dělají jako s jednotlivci a jako se společností? Vzhledem k tomu, že více než 70 % amerických dospívajících a dospělých je na Facebooku a více než 1,2 miliardy uživatelů navštěvuje tyto stránky denně – přičemž průměrný člověk stráví na všech platformách sociálních médií dohromady více než 90 minut denně – je nezbytné, abychom získali moudrost ohledně džina sociálních médií, protože je to pravda – bez našeho vědomého úsilí se do láhve nevrátí. Naše přání spojit se s ostatními a vyjádřit se přichází s nežádoucími vedlejšími účinky. Sociální média nás ve skutečnosti mohou odvádět od sounáležitosti, o kterou jsme usilovali na prvním místě.

Problémy se sociálními médii

Sociální média samozřejmě zdaleka nejsou jen špatná. Z používání sociálních médií často plynou hmatatelné výhody. Poctivá sebeprezentace na internetu může přinejmenším krátkodobě zvýšit pocit pohody a vnímanou sociální podporu na internetu. Komunity na Facebooku mohou pomoci odbourat stigma a negativní stereotypy o nemoci, zatímco sociální média obecně mohou „sloužit jako odrazový můstek“ pro „samotářštější… k větší sociální integraci“. Můžeme být v kontaktu i přes geografickou vzdálenost a spojit se s rozptýlenými zájmovými skupinami. Byly chvíle, kdy sociální média byla důležitá pro mé vlastní spojení s asijsko-americkou komunitou. Mám nemocné přátele, kterým se díky jejich příspěvkům na Facebooku dostává významné podpory.

Ale Parker a Palihapitiya mají pravdu, když mluví o návykových a sociálně korozivních vlastnostech sociálních médií. „Závislost“ na Facebooku (ano, existuje na to stupnice) vypadá na snímcích magnetické rezonance v některých ohledech podobně jako zneužívání návykových látek a závislost na hazardních hrách (konkrétně v aktivaci amygdaly a striata). Někteří uživatelé jdou dokonce do extrémů, aby se honili za vysokým počtem lajků a sledujících. Šestadvacetiletý Wu Yongning se nedávno v honbě za selfie nejistě pořízenými na vrcholcích mrakodrapů propadl smrti.

Facebook může také zhoršovat sociální závist, jak ilustruje titulní článek časopisu Psychology Today z listopadu/prosince 2017 o online sociálním srovnávání. Závist není nic jiného než koroze společenské struktury, která mění přátelství v rivalitu, nepřátelství a zášť. Médium je poselství a sociální média nás táhnou k tomu, abychom si navzájem prohlíželi své „vrcholné kousky“, a až příliš často máme pocit, že nám chybí srovnání. To může být palivem pro osobní růst, pokud dokážeme závist proměnit v obdiv, inspiraci a soucit se sebou samým; často je to však důvodem k nespokojenosti se sebou samým i s druhými.

Mnozí se po čase stráveném na Facebooku skutečně cítí nespokojení. Studie Krosse a jeho kolegů publikovaná v roce 2013 zcela jednoznačně ukázala, že čím více času tráví mladí dospělí na Facebooku, tím hůře se cítí. Pokusným osobám byly po dobu dvou týdnů pětkrát denně zasílány textové zprávy, v nichž odpovídaly na otázky týkající se pohody, přímého sociálního kontaktu a používání Facebooku. Ti, kteří trávili na Facebooku více času, se později cítili výrazně hůře, což potvrzuje příčinnou souvislost. Efekt byl malý, ale významný, a to i po kontrole faktorů, jako je deprese a osamělost.

Zajímavé je, že ti, kteří trávili na Facebooku značný čas, ale zároveň uváděli střední nebo vysokou míru přímého sociálního kontaktu, stále uváděli zhoršení pohody. Autoři předpokládali, že srovnávání a emoce vyvolané Facebookem se přenášejí do reálných kontaktů, což možná poškozuje léčivou sílu vztahů v reálném světě.

Nedávno Holly Shakya a Nicholas Christakis studovali 5 208 dospělých uživatelů Facebooku po dobu dvou let a měřili životní spokojenost a duševní a fyzické zdraví v průběhu času. Všechny ukazatele se s používáním Facebooku zhoršovaly, což naznačuje příčinnou souvislost. Tato souvislost závisela pouze na kvantitě používání Facebooku, nikoli na kvalitě používání (tj. pasivním nebo aktivním používání, lajkování, klikání nebo zveřejňování příspěvků). Výzkumníci dospěli k závěru, že „vystavení pečlivě vybíraným obrázkům ze života ostatních vede k negativnímu sebeporovnávání a samotné množství interakcí na sociálních sítích může odvádět pozornost od smysluplnějších zážitků z reálného života“. Tento závěr vyvrací tvrzení jiných, že „aktivní“ používání je prospěšné, zatímco „pasivní“ škodí.

Mark Zuckerberg nedávno řekl, že chce z Facebooku udělat „sílu pro dobro“. Za tímto účelem mění informační kanál, aby nám servíroval více našich přátel na Facebooku a méně zpráv. Výzkumy však naznačují, že prohlížení příspěvků našich přátel může ve skutečnosti zhoršit naše duševní zdraví. Jak jsem nedávno napsal: „Pane Zuckerbergu, zbourejte tu zeď!“

Jak omezit používání sociálních médií

Co tedy můžeme udělat, abychom zvládli stinné stránky sociálních médií? Jedním z nápadů je úplně se odhlásit z Facebooku a dát si takovou „tvrdou pauzu“. Výzkumník Morten Tromholt z Dánska zjistil, že po týdenní přestávce od Facebooku měla experimentální skupina vyšší životní spokojenost a pozitivní emoce. Efekt se projevil zejména u „těžkých uživatelů Facebooku, pasivních uživatelů Facebooku a uživatelů, kteří mají tendenci závidět ostatním na Facebooku.“

Můžeme se také stát pozornějšími a zvídavějšími, pokud jde o vliv sociálních médií na naši mysl, srdce a vztahy, a zvážit to dobré i špatné. Měli bychom se sami sebe ptát, jak se díky sociálním médiím cítíme nebo jak se chováme, a rozhodnout se, zda je třeba vystavení sociálním médiím zcela omezit (odhlášením nebo deaktivací), nebo jednoduše upravit své prostředí sociálních médií. Někteří lidé, se kterými jsem mluvil, našli způsoby, jak si vyčistit své informační kanály – od skrývání všech kromě nejbližších přátel až po „lajkování“ pouze renomovaných zdrojů zpráv, informací a zábavy. Někteří dokonce skrývají všechny úplně a zcela eliminují informační kanál.

Víme-li, jak sociální média ovlivňují naše vztahy, mohli bychom omezit interakce na sociálních sítích na ty, které podporují vztahy v reálném světě. Místo číhání nebo pasivního procházení nekonečného množství příspěvků se můžeme zastavit a položit si důležité otázky: „Jaké jsou mé záměry?“ a „Co tato online sféra dělá se mnou a mými vztahy?“

Jak jsem odpověděl svému příteli: „Sociální média tu možná zůstanou – ale ty sám se musíš rozhodnout, zda na nich zůstaneš, a pokud ano, tak jakým způsobem.“

Jak jsem odpověděl svému příteli: „Sociální média tu možná zůstanou. I když je džin vypuštěn z láhve, možná zjistíme, jak říkají Shakya a Christakis, že „online sociální interakce nenahradí ty skutečné“ a že osobní, zdravé vztahy jsou pro společnost i naši individuální pohodu životně důležité. Udělali bychom dobře, kdybychom si tuto pravdu zapamatovali a nevkládali všechna svá vejce do košíku sociálních médií. Udělali bychom dobře, kdybychom slepě nenásledovali sirénu sociálních médií, která sice slibuje propojení a demokratizaci, ale ve skutečnosti zhoršuje pohodu, činí nás názorově vyhraněnějšími a méně spřízněnými, posiluje a obohacuje hrstku lidí, zpeněžuje naše vztahy a zbavuje nás soukromí.

Facebook tu zůstane. Dokud se z něj nestane MySpace. Všichni bychom si mohli připomenout sílu a potenciál IRL. Vztahy, péče a výchova byly hnacím motorem naší evoluce jako druhu. Měníme je na vlastní nebezpečí.

Moje tipy na detox sociálních médií najdete na Facebuddha Mindfulness Challenge.

Verze tohoto článku vyšla na UC Berkeley’s Greater Good Science Center pod názvem „How to Use Social Media Wisely and Mindfully“ a je převzata z Facebuddha: Transcendence in the Age of Social Networks (Transcendence ve věku sociálních sítí). Za pomoc s původními úpravami děkujeme Jill Suttie a Kiře Newman z GGSC.

(c) 2018 Ravi Chandra, M.D., D.F.A.P.A.

.