FILOZOFIE
„Neexistují žádná fakta, pouze interpretace.“ – Friedrich Nietzsche
„Tento život, jak ho nyní žijete a jak jste ho žili, budete muset žít ještě jednou a ještě nesčetněkrát; a nebude v něm nic nového, ale každá bolest a každá radost a každá myšlenka a povzdech a všechno nezměrně malé nebo velké ve tvém životě se ti musí vrátit – všechno ve stejném sledu a pořadí – dokonce i tento pavouk a tento měsíční svit mezi stromy, a dokonce i tento okamžik a já sám. Věčné přesýpací hodiny existence se otáčejí stále dokola a ty s nimi, zrnko prachu.“ ~Friedrich Nietzsche
„Vzpomínáš si, co jsi mi jednou řekl? Že každá uplynulá minuta je další šancí, jak to všechno zvrátit.“ ~Tom Cruise jako David Aames, Vanilkové nebe
Někteří lidé považují Friedricha Nietzscheho za jednoho z nejzajímavějších filozofů všech dob. Jistě, jeho myšlenky byly vlivné a jeho spisy dramatické. A ať už je váš názor na jeho názory jakýkoli, témata, kterými se zabývá, jsou dostatečně provokativní na to, abychom měli co hlodat a donutili nás přemýšlet. Nakonec, do jisté míry to možná bylo to jediné, co zamýšlel ve světě, kde se lidé většinou jen věnovali svým záležitostem a přijímali hodnoty kultury, do níž byli ponořeni.
Výše uvedený citát se zabývá jednou z jeho originálních konstrukcí, myšlenkou věčného opakování života. Bibličtí učenci nejsou sami, pokud jde o přikládání váhy našim každodenním životním rozhodnutím, která mají významné věčné důsledky. Nietzsche se naopak rozhodl naznačit, že naše rozhodnutí v tomto životě mají váhu, protože to, jak se rozhodneme žít dnes, se bude opakovat znovu a znovu až do věčnosti.
Je to v některých ohledech velmi neobvyklá perspektiva, varianta reinkarnace, podle níž se také vracíme donekonečna, ale v různém postavení. Vědci se přou, zda je tato myšlenka míněna jako vážně míněná domněnka, nebo jako koncept, který nás má přimět k většímu zamyšlení nad naším chováním tady a teď.
Myslím si, že jediným Nietzscheho záměrem tohoto konceptu věčného opakování bylo, aby nás napojil na význam našich činů. Abych parafrázoval moderní řečí, abychom žili každý den s větší pozorností.
Jeho mysl byla brilantní, ale pokud je mi známo, nenabízí pro navrhovaný pojem žádný podpůrný argument. Jisté je, že chápal, že i kdybychom se my sami opakovali, naše okolnosti by se neopakovaly, neboť doba se mění, kultura se mění, dějiny se odvíjejí všude kolem nás.
Tento motiv věčného opakování se odráží ve filmu Camerona Crowea Vanilkové nebe. Jakmile člověk pochopí premisu filmu, je jako Theseus, který sleduje Ariadninu nit, aby našel cestu labyrintem. David Aames si ve filmu neuvědomuje, že prožívá toto „věčné opakování“, ví jen, že je něco strašně špatně. Vrcholná scéna na střeše vynáší na povrch řadu historicky významných filozofických otázek.
Během pobytu v Itálii se Nietzsche nervově zhroutil, když byl svědkem toho, jak muž bije koně. Objímajíc koně, jehož utrpení bylo nad jeho síly, se Nietzsche zhroutil a posledních deset let svého života strávil ve zlomeném stavu.