„Jaký je rozdíl mezi všemi těmi fairtradovými značkami?“ Tuto otázku dostáváme v projektu Fair World často. A nyní je tu aktualizovaný soubor zdrojů, který vám na ni pomůže odpovědět, a to díky celosvětové koalici akademiků a fairtradových organizací. Aktualizovaný Mezinárodní průvodce fairtradovými značkami poskytuje hloubkovou analýzu hlavních fairtradových značek na světovém trhu a také nastiňuje současné trendy v oblasti etického značení a hnutí fair trade.

Toto nové vydání Mezinárodního průvodce fairtradovými značkami přichází v klíčovém okamžiku pro celosvětové hnutí fair trade. Ještě nikdy nebyl pojem „fair trade“ používán ve větší míře. Nikdy však také nebyl tak často zneužíván všemi, od amerického prezidenta až po firemní obchodníky. Loni na podzim celosvětové hnutí vydalo Chartu fair trade, která formuluje hodnoty fair trade v kontextu světa s prohlubující se globální nerovností a zavazuje nejen ke spravedlivějším dodavatelským řetězcům, ale i k vizi udržitelného místního rozvoje po celém světě. Současně stále více velkých potravinářských společností zavádí své vlastní značky a označuje své vlastní plány společenské odpovědnosti firem etiketami, které jsou málo transparentní, ale hodně marketingové. Globální zaměření průvodce také poukazuje na způsoby, jakými značka „fair trade“ v domácím kontextu znamená něco zcela jiného v USA než v zemích, jako je Francie nebo Indie.

Not all Fair Trade Labels Are Created Equal

Analýza mezinárodního průvodce vychází z principů fair trade a přístupu k obchodu zakotveného v Chartě fair trade. Normy jsou hodnoceny na základě toho, do jaké míry splňují následující cíle, zakotvené v Chartě OSN. Cíle udržitelného rozvoje (SDGs):

• Zaměřit se na dosažení hospodářského růstu podporujícího začlenění
• Důstojná práce &zlepšení mezd &příjmů
• Zvýšení postavení žen
• Ochrana práv dětí
• .
• Ochrana biologické rozmanitosti &životního prostředí
• Vliv na veřejné politiky
• Zapojení občanů do budování spravedlivého světa

Z analýzy Průvodce je zřejmé: Spravedlivý obchod je hnutí, které se dohodlo na některých společných definicích a cílech. A některé značky, které se označují jako „spravedlivé“ nebo „etické“, tyto standardy nesplňují. Bohužel právě tyto etikety jsou jedny z nejčastěji spatřených na pultech obchodů s potravinami zde v USA.

Průvodce rozlišuje mezi „etiketami fair trade“, „dobrovolnými programy udržitelnosti“ a „etiketami udržitelného rozvoje“. Mezi první patří známé značky jako Fairtrade International, Fair Trade USA, stejně jako méně známé značky Fair for Life, Small Producers Symbol (SPP). Mezi přezkoumávané standardy udržitelného rozvoje patří známá malá zelená žabka Rainforest Alliance – UTZ Certified a méně známé standardy více zúčastněných stran včetně iniciativy Better Cotton Initiative. Zkoumané dobrovolné programy udržitelného rozvoje zahrnují řadu programů vedených podniky, které se vztahují výhradně na dodavatelské řetězce jedné společnosti, včetně C.A.F.E. Practices společnosti Starbuck, CocoaLife společnosti Mondelez, CocoaPlan společnosti Nestlé a Nespresso Quality Program AAA. Tyto firemní programy se značně liší jak v požadavcích, metodách (například způsobu ověřování shody), tak v transparentnosti – některé z těchto standardů nejsou k dispozici pro veřejnost.

Značky řízené firmami dostávají nízké známky

Podíváme-li se na žebříčky od nejvyšších po nejnižší, je zde zastřešující téma, které je velmi jasné: programy řízené firmami dostávají nízké známky (a spoustu červených čárek) ve všech oblastech. Ať už se jedná o značku fair trade nebo o značku prohlašující se za „udržitelný rozvoj“, je naprosto zřejmé, jak důležité je zapojení zamýšlených příjemců (zemědělců a/nebo pracovníků) v každém kroku tvorby a implementace normy, aby bylo možné vytvořit silnou normu, která bude mít pro tyto příjemce skutečný dopad.

Často se certifikační normy hodnotí od slabých po silné. Tato analýza nám však připomíná, že problém nespočívá pouze v tom, že norma je slabá. Problém je v tom, že norma není ve skutečnosti konstruována tak, aby přinášela prospěch zemědělcům a pracovníkům. Namísto toho je od C.A.F.E. Practices přes Fair Trade USA až po Rainforest Alliance více než kdy jindy zřejmé, že tyto korporacemi vedené nebo korporacemi vytvořené značky existují proto, aby dodavatelskému řetězci daly razítko schválení, ale ne aby přinesly změnu.

Domácí Fair Trade: Původně se pojem „spravedlivý obchod“ vztahoval na produkty a plodiny vypěstované nebo vyrobené na tzv. globálním Jihu a obchodované s globálním Severem. Průvodce upozorňuje na rostoucí hnutí za rozšíření používání termínu „fair trade“ a jeho uplatnění na výrobky pěstované a spotřebovávané v tuzemsku. Jak tento „domácí spravedlivý obchod“ vypadá, se značně liší v závislosti na tom, zda jej zkoumáte z Indie, Francie nebo USA, což jsou tři případy, které jsou v Průvodci zkoumány nejpodrobněji. V Indii, tradičně označované fairtradovými obchodníky i kolonialisty za „produkční zemi“, rozvíjejí zemědělci a řemeslníci domácí trhy pro své zboží ve specializovaných fairtradových obchodech. Ve Francii se organizuje několik iniciativ vedených drobnými zemědělci, které se snaží řešit nízké ceny, nestálost cen a další problémy známé zemědělcům na celém světě. Své výrobky uvádějí na trh pod značkami Agri-Ethique a Biopartenaire.

Ve Spojených státech pochází většina toho, co se pěstuje v tuzemsku a je označeno jako „fair trade“, z dodavatelských řetězců, které se vůbec nepodobají těm, jež označují francouzské značky. Místo důrazu na drobné zemědělce se zaměřují spíše na ochranu pracovních sil na velkých farmách. Zemědělští dělníci rozhodně potřebují pracovní ochranu. Pracovníci na farmách v USA jsou totiž vyňati z řady pracovních ochran, které jsou přiznány ostatním pracovníkům, včetně zákonů o minimální mzdě a přesčasech, svobody sdružování a ochrany organizování a zákonů o dětské práci.

Pracovní spravedlnost ve značení

Velkoplošné zemědělství plantážního typu v USA má přímé kořeny v otroctví a koloniálních způsobech hospodaření, které se opírají o bezplatnou a/nebo velmi levnou vykořisťovanou pracovní sílu. Zaměřením na námezdní práci na těchto farmách se označení „fair trade“ pro výrobky v USA postavilo na stranu právě těch majitelů plantáží a koloniálních mocností, proti nimž se drobní zemědělci na celém světě organizují.

Nejnovějším příkladem je, že namísto toho, aby Fair Trade USA hodila svůj los (a své označení) na stranu drobných producentů mléka, kteří bojují proti rostoucí konsolidaci v tomto odvětví, spojila se s firmou Chobani, aby pilotně zavedla standard pro mléčné výrobky zaměřený na pracovníky na farmách – k čemuž se sami pracovníci vyjádřili skepticky. Značka Fair Trade USA také vyzdvihuje produkty vypěstované na obrovských mechanizovaných halových farmách v Arizoně, které se prodávají pod názvy jako Wholesum Harvest – nikoliv potraviny vypěstované drobnými zemědělci, kteří bojují o udržení své půdy a přístup na trhy.

Na americkém trhu existují značky, které se o něco více blíží vizi fair trade a změně rovnováhy sil v dodavatelských řetězcích, jako je například značka „Food Justice Certified“ projektu Agricultural Justice Project. Existuje také celá řada norem, které se zaměřují konkrétně na pracovní spravedlnost pro pracovníky a které se přesně vyhýbají používání termínu „fair trade“ pro popis toho, co dělají. Místo toho se značka „Responsibly Grown, Farmworker Assured“ společnosti EFI a „Fair Food Program“ organizace Coalition of Immokalee Workers zaměřují na vzdělávání pracovníků, organizování a prosazování pracovních práv. Jejich modely se liší, ale v obou případech jsou organizace pracovníků v popředí a v centru jejich mechanismů stanovování a prosazování norem, takže jsou mnohem lépe vybaveny pro podporu pracovníků než Fair Trade USA, nejrozšířenější „fair trade“ značka na domácím trhu v USA, která nemá ve své radě ani poradním výboru žádné zástupce pracovníků.

Fair trade móda v centru pozornosti

Toto vydání mezinárodního průvodce po značkách fair trade obsahuje také oddíl upozorňující na dvě certifikace, které v současné době nabízejí značku fair trade pro módní a domácí zboží, Fairtrade International a Fair Trade USA.

Před pokračováním je vhodné poznamenat, že drobní fair trade řemeslníci vyrábějí šperky, řemeslné výrobky, módní doplňky a oblečení od samého počátku hnutí fair trade. Tito výrobci, často ženy, jsou vlastně jedním z počátků fair trade jako solidárního partnerství, přičemž jejich zboží prodávají skupiny věřících, které dnes tvoří obchody Ten Thousand Villages a SERRV. Toto řemeslně vyráběné zboží v minulosti nebylo opatřeno certifikační značkou. Namísto toho s ním obchodovaly malé podniky a solidární podniky zaměřené na poslání, včetně výše zmíněných iniciativ, a nespočet malých podniků, jako jsou ty, které v USA tvoří Federaci pro spravedlivý obchod. V současné době se některé skupiny fairtradových řemeslníků spojily se Světovou organizací pro fair trade a jejím systémem záruk, což je lepší model pro jejich malovýrobu a model zaměřený na poslání.

Dodavatelské řetězce, které získávají certifikaci Fairtrade International a Fair Trade USA, nejsou řetězci drobných řemeslníků. Místo toho se zaměřují na tovární výrobu. Certifikace fair trade jakéhokoli druhu pro výrobu oděvů se v průběhu let setkala se značným odporem ze strany zastánců pracovních práv a bojovníků proti sweatshopům, kteří se odvolávali na obavy ohledně životaschopnosti každoroční kontroly, která by dostatečně chránila pracovníky, a na obtíže při sledování odpovědnosti v dlouhých a složitých dodavatelských řetězcích.

Fairtrade International a Fair Trade USA zaujímají k certifikaci fair trade módy značně odlišné přístupy. Průvodce nabízí vzájemné srovnání obou standardů. Aby se výrobek mohl ucházet o značku fair trade, má Fairtrade International požadavky od pole až po továrnu. Naproti tomu standard Fair Trade USA má požadavky pouze na konečnou fázi střihu a šití. Tyto standardy se také výrazně liší, pokud jde o požadavky na mzdy pokrývající životní náklady, svobodu sdružování, přesčasy a další ochranu pracovníků. Mají také velmi odlišné požadavky na transparentnost při označování, jak je podrobně popsáno v příručce. To je klíčový bod, který se již projevuje na trhu, protože velké mainstreamové značky využívají certifikaci Fair Trade USA k „fairwashingu“ své produkce.

Kdo z toho má prospěch:

Více než dvě desetiletí existence označení fair trade je na pultech supermarketů nepřeberné množství značek. Mnoho článků o certifikaci začíná otázkou nebo konstatováním o „únavě ze značení“, o tom, jak jsou mnozí z nás zahlceni nebo zmateni všemi certifikacemi a značkami. Skutečnost je však taková, že tento zmatek není náhodný. Je to v nejlepším zájmu mnoha firemních marketérů, kteří vytvářejí nová označení a nové reklamní kampaně, aby lidi zmátli. Mnohé z existujících nových značek přicházejí na trh proto, že korporace chtějí splnit nižší standard (viz CocoaLife společnosti Mondelez, který nezahrnuje minimální ceny pro pěstitele kakaa, kteří se potýkají s problémy), nebo proto, že ti, kteří se zavázali k dodržování přísných standardů, jsou frustrováni rozmělňováním ze strany korporací a chtějí značku, která by lépe reprezentovala jejich hodnoty (viz symbol Small Producers, jediná certifikace vlastněná a kontrolovaná drobnými pěstiteli).

Nový Mezinárodní průvodce značkami Fair Trade nabízí hlubokou analýzu i přehledné hodnocení, aby kupující pochopili, co která certifikace znamená – a mohli tyto informace využít při rozhodování o nákupu v institucích. V rámci vydání Průvodce má Fair World Project k dispozici také aktualizovaný výtisk „Referenčního průvodce programy spravedlivého obchodu a pracovní spravedlnosti“. Tato praktická jednostránková příručka vysvětluje hlavní zaměření každé značky a také přiřazuje jednotlivým standardům písmenné známky podle klíčových kritérií na základě analýzy Průvodce.