Ruské jaderné zařízení v Majáku zamořilo sérií havárií a úniků vysoce radioaktivním odpadem více než 15 000 km². Jen takzvaná Kyštymská havárie v roce 1957 způsobila, že velká část východního Uralu se stala neobyvatelnou. Tisíce lidí musely být přestěhovány a dodnes je oblast zasažená jaderným spadem považována za jedno z nejvíce kontaminovaných míst na Zemi.
Historie
Výrobní sdružení Majak (MPA) bylo prvním a největším jaderným zařízením v Sovětském svazu, které se rozkládalo na ploše asi 200 km² mezi městy Jekatěrinburg a Čeljabinsk. Původně bylo vybudováno za účelem získání plutonia pro sovětské jaderné zbraně a v letech 1945-1948 bylo ve městě nazvaném Čeljabinsk-40 (nyní přejmenovaném na Ozyorsk) postaveno pět jaderných reaktorů. Zařízení bylo neustále rozšiřováno, až byla v roce 1987 výroba plutonia pro zbraně zastavena a zařízení bylo postupně zmenšováno. V letech 1949 až 1956 bylo do říčního systému Teča vypuštěno 100 peta-becquerelů (peta = kvadrilion) radioaktivních výpustí obsahujících stroncium-90, cesium-137, plutonium a uran. Pro srovnání, radioaktivní emise z jaderné katastrofy ve Fukušimě do Tichého oceánu byly odhadnuty na 78 PBq. V elektrárně Majak došlo nejméně k osmi rozsáhlým haváriím. Například v roce 1967 rozptýlení radioaktivního prachu ze skládky radioaktivního odpadu Karačaj kontaminovalo 1 800 km² cesiem-137. Nejznámější havárie se však odehrála 29. září 1957. Výbuch nádrže s radioaktivním odpadem obsahující 740 PBq štěpných materiálů radioaktivně zamořil oblast o rozloze více než 15 000 km². Po Černobylu a Fukušimě se tato katastrofa, často pojmenovávaná podle přilehlého města Kyštym, řadí na třetí místo největších jaderných katastrof v historii (6. stupeň na mezinárodní stupnici jaderných a radiologických událostí „INES“). Trvalým dědictvím katastrofy je 300 km dlouhá a 30-50 km široká východouralská radioaktivní stopa, která byla silně kontaminována jaderným spadem. V některých částech přesahuje koncentrace radioaktivního stroncia-90, známé příčiny leukémie, 7,4 megabecquerelů na m² (megabecquerel = milion). Pro srovnání, po Černobylu byly všechny oblasti s radioaktivním zamořením vyšším než 0,5 MBq/m² trvale evakuovány.
Vliv na zdraví a životní prostředí
Do roku 1973 pracovalo v MPA téměř 19 000 pracovníků. Tito lidé obdrželi nejvyšší dávky záření v důsledku četných havárií a úniků. U 10 000 pracovníků zaměstnaných před rokem 1959 činila průměrná kumulativní dávka zevního ozáření přibližně 1 200 mSv. Tato dávka odpovídá přibližně 60 000 rentgenových snímků hrudníku. Jen z této dávky zevního ozáření by se u přibližně 24 % pracovníků mohla vyvinout rakovina. Počet případů rakoviny v kohortě pracovníků v Mayaku je však pravděpodobně mnohem vyšší, protože vnitřní ozáření má na riziko rakoviny ještě větší vliv. Každý z více než 1 000 pracovníků do sebe dostal od 1 500 do 172 000 Bq plutonia. Při dávkovém faktoru 0,00014 Sv/Bq to představuje vnitřní dávku záření přibližně 0,2-24 Sv. Dávka 10 Sv je považována za smrtelnou; při dávce 5 Sv se odhaduje, že každý druhý člověk zemře na akutní účinky záření. Akutní nemoc z ozáření obvykle postihuje všechny osoby, které obdrží dávky vyšší než 1 Sv. Při dávkách nižších než 1 Sv dlouhodobé následky ozáření převažují nad akutními účinky záření. WHO předpokládá, že při dávce 0,1 Sv je riziko leukémie přibližně 19 % a s každou další dávkou 0,1 Sv se zvyšuje o dalších 19 %. Bylo zjištěno, že relativní riziko vzniku rakoviny kostí je u pracovníků Mayaku osmkrát vyšší než u běžné populace; riziko vzniku rakoviny jater je 17krát vyšší.
Kromě pracovníků je postiženo téměř 300 000 obyvatel kontaminovaných oblastí. Odhadovaná kolektivní celoživotní dávka pro tuto populaci činí přibližně 4 500 Person-Sv, což je asi 60 % kolektivní celoživotní dávky vypočtené po roztavení jaderné elektrárny v Černobylu. Lidé žijící v blízkosti řeky Majak nebo řeky Teča byli vystaveni průměrné celoživotní dávce až 1 700 mSv v důsledku kombinace vnějšího ozáření a požití radioaktivně kontaminované pitné vody a potravin. Při takto vysokých dávkách se u přibližně 34 % obyvatel pravděpodobně objeví případy rakoviny, která by u nich bez radioaktivní kontaminace nevznikla.
U postižené populace byly zjištěny chronické účinky záření a nadměrný počet případů leukémie, jakož i nádorů plic, kostí a jater, a také dvou- až pětinásobné zvýšení četnosti deprese kostní dřeně, chromozomálních aberací, potratů a mrtvých plodů. Kvůli vojenské cenzuře nebyli lidé o hrozbách radioaktivity informováni, přičemž skutečný rozsah radioaktivního zamoření a jeho dopad na veřejné zdraví nebyl nikdy dostatečně zdokumentován ani prozkoumán.
Pohled
Dnes v Majaku stále pracuje asi 14 000 pracovníků, kteří vyrábějí především plutonium, uran a další radioaktivní látky pro jaderný průmysl. V Majaku se nachází také jediné ruské zařízení na přepracování a zpracování jaderného odpadu. Většina vyřazených ruských jaderných hlavic nakonec skončí v Majaku. Přestože se jaderná kontaminace v okolí v posledních desetiletích snížila přibližně trojnásobně, je oblast kolem Majaku stále považována za jedno z nejvíce radioaktivně znečištěných míst na Zemi. Přehradní jezera na řece Teča jsou stále využívána jako skládky radioaktivního odpadu, což dále znečišťuje říční systém a vystavuje lidi pokračující radioaktivitě. Hibakuši z Majaku tolik trpěli pod vlivem ruských jaderných ambicí, které braly jen malý ohled na zdraví a životy místních obyvatel. Nyní jsou naléhavě nutné rozsáhlé epidemiologické studie a dekontaminační projekty, které tyto lidi ochrání před dalším poškozením.
- Standring WJF. „Přehled současného stavu a provozu ve výrobním sdružení Mayak“. Strålevern Rapport 2006:19, Norský úřad pro radiační ochranu (NRPA), 2006. www.nrpa.no/dav/1fbb52ea04.pdf
- „BEIR VII report, phase 2: Health risks from exposure to low levels of ionizing radiation“. Poradní výbor Národní akademie věd pro biologické účinky ionizujícího záření, 2006, s. 279f, tabulky 12.5a a 12.5b. www.nap.edu/openbook.php?record_id=11340&page=8
- Koshurnikova et al. „Studies on the Mayak nuclear workers: health effects“. Radiation and Environmental Biophysics, 41:1, 29-31, 2002. www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12014404
- WHO. „Health risk assessment from the nuclear accident after the 2011 Great East Japan earthquake and tsunami, based on a preliminary dose estimation“, 28. února 2013, s. 32. www.who.int/ionizing_radiation/pub_meet/fukushima_report/en/index.html
- Standring et al. „Mayak Health Report“. Strålevern Rapport 2008:3, Norwegian Radiation Protection Authority (NRPA), 2008. www.nrpa.no/dav/19bdfc616e.pdf
- „Atom ohne Geheimnis“, IPPNW, Moskau-Berlin, 1992
.