(úvod…)

11.12 Průměrné těleso má přibližně specifickou hmotnost vody. To znamená, že tělo vytlačí svůj vlastní objem vody a objem vytlačené vody bude vážit přibližně stejně jako tělo. Proto se průměrné tělo téměř vznáší; někdy se těla obětí, které jsou tlusté, a těla malých dětí nepotopí, ale zůstanou plavat na hladině. Dokud je tělo zcela ponořené ve vodě, váží přibližně půl kilogramu. Z tohoto důvodu není k vytažení potápěče potřeba těžké náčiní. sebemenší háček v oděvu nebo těle ho vynese na hladinu za předpokladu, že se použije mírný tlak a háček se nevytrhne.

11.13 Když člověk spadne do vody, hybnost pádu způsobí, že se tělo potopí. Oběť bude držet část vzduchu vplících a část bude zachycena v oděvu, instinktivní plavecké pohyby vynesou oběť zpět na hladinu. Může se nadechnout, nabrat vzduch a vodu a znovu klesnout; tento cyklus se může opakovat, dokud nakonec neklesne ke dnu.

11.14 Poloha těla ve vodě do značné míry závisí na množství vody v plicích a žaludku (viz obr. 11:1). V případech, kdy je v plicích a žaludku málo vody nebo žádná voda, bude tělo v téměř vzpřímené poloze. Při menším množství vzduchu v plicích a žaludku bude tělo ve skrčené poloze a při téměř nulovém množství vzduchu v těle bude v poloze plazení.

Obrázek 11:1

11.15 Tělo bude pomalu stoupat k hladině, pokud se ve střevním traktu vytvoří dostatek plynu, aby se tělo vznášelo; tento plyn je výsledkem bakteriálního rozkladu. Doba vytvoření potřebného plynu závisí na teplotě vody a obsahu žaludku oběti při utonutí. V létě je průměrná doba osmnáct až dvacet čtyři hodin. V zimě nebo když je voda velmi hluboká a studená, bude tato doba mnohem delší. Tělo se nezvedne ze dna náhle, ale stoupá postupně, jak se tvoří více plynu a tělo se stává vztlakovým.

11.16 Tělo obvykle zůstane v obecné oblasti, kde se potopilo, a pravděpodobně bude nalezeno v okruhu 10-20 m od tohoto místa. I při silném proudu bude pravděpodobně nalezeno ve vzdálenosti 30-60 m od místa, kde se potopilo. Bylo zjištěno, že průměrné tělo se za průměrných podmínek bude nacházet do jedenapůlnásobku hloubky vody; například pokud je voda hluboká 10 m, tělo bude pravděpodobně nalezeno do 15 m od místa, kde se potopilo.

11.17 Pokud existuje proud nebo pokud měla oběť na sobě záchrannou vestu, může být tělo unášeno do prvního víru nebo hluboké díry v závislosti na síle proudu a překážkách na dně. Pokud je tělo plovoucí, může se zavěsit na nějaké překážce po proudu nebo níže po proudu. Pokud má záchranná operace na místě k dispozici dostatek lidí, je dobré vyslat pracovníky po proudu, pokud je možné, že tělo plave.

11.18 Bezprostředně po ponoření, pokud je voda velmi klidná, může být oběť lokalizována podle tenkého proudu vzduchových bublin vycházejících z těla. Tyto bubliny jsou způsobeny tlakem vody na hrudník a břicho, který vytlačuje vzduch zbývající v těle. I za těchto okolností může být tělo vzdáleno 3-4 m od místa, kde bubliny prorážejí hladinu vody. Podobné proudy vzduchových bublin mohou vydávat i jiné věci, ale každý takovýto proud by měl být zkontrolován.

Zjištění polohy

11.19 ZJIŠTĚNÍ POLOHY

Pro získání polohy by měli být všichni svědci dotázáni na místo posledního pozorování. Čára k nějakému nápadnému objektu v kombinaci se vzdáleností často poskytne přiměřenou přesnost. Ještě větší přesnost je možná, pokud dva nebo více svědků může uvést křížové linie k význačným objektům (viz obr. 11:2).

Obrázek11:2

Označení polohy

11.20 OZNAČENÍ POLOHY

Když je místo posledního pozorování určeno, mělo by být co nejdříve označeno bójkou nebo jinou značkou. Dalším úkolem pátracích týmů je určit proud a případný pohyb utonulého v uplynulém čase. Poté mohou být položeny bóje k vymezení hranic pravděpodobné oblasti pátrání.