Rockson poprvé začal léčit pacienty s nevysvětlitelnými otoky končetin na počátku 90. let. Jak jeho pátrání po způsobech léčby postupovalo, přivedlo ho na celoživotní cestu za pochopením lymfatického systému. Dlouho měl podezření, že poruchy jako lymfedém a lipedém jsou způsobeny poruchami lymfatického systému, ale výzkumů, které by tento názor podporovaly, bylo málo.

„Moje hypotéza je, že porucha lymfatického systému poškozuje schopnost podkožního tuku odvádět tekutiny z jeho tkání,“ řekl Rockson. „Dochází k jeho zduření a zánětu a k abnormálnímu růstu. Tyto buňky, které jsou určeny k ukládání tuku, se dostanou do fáze, kdy jsou schopny ho ukládat, ale nejsou schopny ho uvolňovat. Žádné omezování kalorií je nezmenší.“

Lipedém se často zaměňuje s lymfedémem, podobným onemocněním, které také způsobuje otoky končetin. Pod mikroskopem však obě onemocnění vypadají odlišně a jejich příčiny jsou sice podobné, ale zahrnují odlišné účinky na cévní systém. Obě jsou často zaměňovány s obezitou.

„Proteinový otisk prstu“

„Chtěli jsme zjistit, zda bychom mohli najít biologický marker pro lymfedém a lipedém a rozlišit je od obezity,“ řekl Rockson. Při práci nejprve na myším modelu obezity vyvinutém Oliverem, který se zabývá výzkumem lymfatického systému, zjistili, že destičkový faktor, malý protein, 4 je biomarkerem pro poruchy podporované lymfou.

„Našli jsme proteinový otisk, který se zdál být jedinečně spojen s myšmi, které měly poruchu lymfatického systému, ale nebyl přítomen u normálních myší ani u obézních myší,“ řekl Rockson. Při analýze lidských buněk od 50 účastníků – 12 zdravých, 37 s lymfedémem, 11 s lymfovaskulárním onemocněním a 15 s lipedémem – našli podobný otisk.

„Když jsme provedli analýzu proteinů, zjistili jsme, že Pf4 je jedinečně zvýšený u všech tří kategorií pacientů s lymfatickým onemocněním,“ řekl Rockson. „To velmi jasně prokázalo, že lipedém má stejný biomarker.“ Tento biomarker by mohl být užitečný i při zkoumání řady dalších onemocnění, u nichž vědci začali mít podezření, že v nich hraje roli dysfunkce lymfatického systému, jako je Alzheimerova choroba, srdeční selhání, glaukom a diabetes.

Objev tohoto biomarkeru nyní také vytváří potenciál pro krevní test k diagnostice lymfatických onemocnění v ambulantních zařízeních, uvedl Rockson. Současné metody diagnostiky lymfedému i lipedému zahrnují invazivní a nákladné zobrazovací postupy a nejsou často využívány. Jednoduchý krevní test by podle něj mohl změnit pravidla hry.

„Pacienti s lipedémem se cítí zcela opuštění, a to oprávněně,“ řekl Rockson. „Mají nemoc, která jim převrátí život naruby, a je jim řečeno, že s nimi nic není. Důstojné označení je pro lidi velmi důležité.“

Seo, která komunikuje s tisíci ženami s lipedémem po celém světě, uvedla, že tento nový objev již změnil pohled na jejich nemoc.

„Známe míru a úroveň předsudků vůči tuku,“ řekla. „Slyšela jsem to tisíckrát od žen, jako jsem já. ‚Můj lékař říká, že jsem tlustá, že musím zhubnout, že je to moje vina‘. Pokud se objeví bolest, je přisuzována emocionálním nebo psychologickým problémům. Potvrzení, že jde skutečně o nemoc, je průlomové.“

Kristy uvedla, že z vlastní zkušenosti ví, jak bolestný může být život naplněný těmito předsudky vůči tloušťce. Vyrovnávání se s urážkami pro ni bylo způsobem života.

„Pořád jsem slýchávala věci typu: ‚To je tvoje chyba. Jde jen o to, abys byl hodný na Boha. Když budeš s Bohem zadobře, není možné, abys měla nadváhu‘. Takové kecy jsem dostával celý život. To, co doktor Rockson udělal, pro mě hodně znamená.“

Na této studii se podíleli výzkumníci z Cornellovy univerzity a Španělského národního výzkumného centra. Výzkum byl podpořen Národními ústavy zdraví (granty R01HL073402 a T32 HL134633) a Národním fondem pro vědecký a technologický rozvoj Chile.

Další podporu poskytl program Evropské unie Horizon.