Jerilyn na Harvardu: „To je skvělá otázka. Já vlastně dělám pohovory kvůli své každodenní práci. Právě teď pracuji v Amazonu a z denní práce mám určitě špatné pohovory, ale u přijímacích pohovorů na vysokou školu bych řekla, že většina, ne všichni uchazeči, kteří se protlačí do kola pohovorů, jsou působiví. Kdybych si měl vzpomenout na nejméně působivého kandidáta, se kterým jsem dosud vedl pohovor, byl by to ten, který byl příliš nacvičený nebo se snažil zapůsobit jen na mě jako na člověka, místo aby mi předvedl, proč si myslí, že by se hodil na Harvard, do tamní komunity, kultury nebo programu, o který má zájem. Myslím, že existuje rovnováha mezi sebevědomím a přehnanou sebejistotou, a myslím, že přehnaná sebejistota nesvědčí o tom, že by si uchazeči byli vědomi sami sebe. Jsou kandidáti, kteří jsou velmi zdatní a v praxi, na papíře, ale když pak dojde na zájem o rozhovory, je poznat, že nejsou tak… řeknu to takhle: když děláme pohovory s kandidáty, nakonec si kladu jednu otázku: „Je to někdo, s kým bych se chtěl bavit, kdybych byl zpátky na vysoké škole? Je to někdo, s kým bych chtěl trávit čas a poznat ho?“. Rozhodně jsem absolvoval pohovory s kandidáty, jejichž odpověď byla bohužel záporná, protože na mnoha odpovědích, které jsem během pohovoru dostával, bylo znát, že jsou velmi sebestředné. Přes den se zabývám rozvojem lidí a velmi mě přitahují lidé, kteří se zajímají o vzdělávání, rozvoj a podobně, ale pokud se setkáte s někým, kdo je velmi zaměřený jen na sebe, na rozdíl od komunity kolem sebe, mluví o tom, jak jeho síla může pomoci ostatním lidem kolem něj růst a jak může přispět společnosti a komunitě, myslím, že tazateli je jasné, když někdo absolvuje všechny ty kurzy a vedoucí pozice, protože se chce dostat na Harvard, na rozdíl od toho, že to dělá proto, že to bude mít dopad a pomůže komunitě X.“

.