DětstvíEdit

Octavia se pravděpodobně narodila mezi lety 69 a 66 př. n. l. Plnohodnotná Augustova sestra Octavia byla jedinou dcerou narozenou z druhého manželství Gaia Octavia s Atií Balbou Caesonií, neteří Julia Caesara. Octavia se narodila v Nole v dnešní Itálii; její otec, římský místodržící a senátor, zemřel v roce 59 př. n. l. přirozenou smrtí. Její matka se později znovu provdala, a to za konzula Lucia Marcia Philippa. Octavia strávila většinu dětství na cestách se svými rodiči. Marcius se staral o výchovu Octavie a jejího bratra Octaviana, později známého jako Augustus.

První manželstvíRedakce

Někdy před rokem 54 př. n. l. jí její nevlastní otec zařídil sňatek s Gaiem Claudiem Marcellem. Marcellus byl muž konzulské hodnosti, muž, který byl považován za jejího hodného a v roce 50 př. n. l. byl konzulem. Byl také členem vlivného rodu Claudiů a pocházel z rodu Marka Claudia Marcella, slavného generála ve druhé punské válce. V roce 54 př. n. l. prý její prastrýc Caesar usiloval o to, aby se rozvedla se svým manželem a mohla se provdat za Pompeia, který právě přišel o manželku Julii (dceru Julia Caesara, a tedy Octaviinu jednou provdanou sestřenici). Manželé se nechtěli rozvést, a tak Pompeius místo toho nabídku odmítl a oženil se s Cornelií Metellou. Octaviin manžel tak nadále vystupoval proti Juliovi Caesarovi, a to i v rozhodujícím roce jeho konzulátu 50 př. n. l. Občanská válka vypukla, když Caesar v roce 49 př. n. l. vtrhl z Galie do Itálie.

Marcellus, Ciceronův přítel, byl zpočátku odpůrcem Julia Caesara, když Caesar vtrhl do Itálie, ale v bitvě u Farsalu se proti prastrýci své manželky nepostavil a nakonec mu odpustil. V roce 47 př. n. l. se dokázal u Caesara přimluvit za svého bratrance a jmenovce, rovněž bývalého konzula, který tehdy žil ve vyhnanství. Octavia pravděpodobně nadále žila se svým manželem od doby jejich sňatku (v době svatby jí mohlo být 12 až 15 let) až do manželovy smrti. Měli tři žijící děti: Claudia Marcella Major, Claudia Marcella Minor a Marcus Claudius Marcellus. Všichni tři se narodili v Itálii. I když podle anonymního Περὶ τοῦ καισαρείου γένους Octavia porodila Marcellovi čtyři syny a čtyři dcery. Její manžel Marcellus zemřel v květnu 40 př. n. l.

Druhé manželstvíEdit

Na základě senátorského dekretu se Octavia v říjnu 40 př. n. l. provdala za Marka Antonia jako jeho čtvrtá manželka (jeho třetí manželka Fulvia zemřela krátce předtím). Tento sňatek musel schválit senát, protože čekala dítě se svým prvním manželem, a byl politicky motivovaným pokusem upevnit nesnadné spojenectví mezi jejím bratrem Octaviánem a Markem Antoniem; zdá se však, že Octavia byla Antoniovi věrnou a oddanou manželkou. V letech 40 až 36 př. n. l. cestovala s Antoniem do různých provincií a žila s ním v jeho athénském sídle. Tam vychovávala své děti od Marcella i Antoniovy dva syny: Antylla a Iulla, stejně jako dvě dcery z manželství s Antoniem, Antonii Major a Antonii Minor, které se tam narodily.

BreakdownEdit

Spojenectví prošlo těžkou zkouškou, když Antonius opustil Octavii a jejich děti ve prospěch své bývalé milenky, egyptské královny Kleopatry VII (Antonius a Kleopatra se seznámili v roce 41 př. n. l., přičemž výsledkem této interakce bylo, že Kleopatra porodila dvojčata, chlapce a dívku). Po roce 36 př. n. l. se Octavia vrátila do Říma s dcerami ze svého druhého manželství. Několikrát působila jako politická poradkyně a vyjednavačka mezi svým manželem a bratrem. Například na jaře roku 37 př. n. l., kdy čekala dceru Antonii Minor, byla považována za zásadní pro dohodu o zbraních, která se konala v Tarentu a v níž se Antonius a Augustus dohodli, že si budou vzájemně pomáhat při svých parthských a sicilských taženích. Byla oslavována jako „zázrak ženství“. V roce 35 př. n. l., poté co Antonius utrpěl katastrofální tažení v Parthii, přivezla do Athén čerstvé vojáky, zásoby a finanční prostředky. Tam jí Antonius zanechal dopis, v němž jí nařídil, aby dále nejezdila. Koncem roku 33 př. n. l. se Markus Antonius s Octavií rozvedl. V roce 33 poslal Antonius muže, aby ji vyhnali z jeho domu v Římě. Stala se jedinou opatrovnicí jejich dětí, kromě Antylla, který již byl se svým otcem na Východě. Po Antoniově sebevraždě v roce 30 př. n. l. její bratr Antylla popravil, ale dovolil Octavii, aby vychovávala Antoniovy děti sama a Kleopatra (dva syny Alexandra Hélia a Ptolemaia Filadelfa a jednu dceru Kleopatru Selenu II).

Pozdější životEdit

V roce 35 př. n. l. udělil Augustus Octavii a Augustově manželce Livii řadu poct a privilegií, dříve pro ženy v Římě neslýchaných. Byla jim udělena sacrosanctitas, což znamenalo, že bylo zakázáno je slovně urážet. Dříve se toto právo přiznávalo pouze tribunům. Livia a Octavia byly zbaveny tutela, mužského poručnictví, které musely mít všechny ženy v Římě s výjimkou vestálek. To znamenalo, že mohly volně hospodařit s vlastními financemi. A konečně byly prvními ženami v Římě, jejichž sochy a portréty byly hromadně vystavovány na veřejných místech. Předtím byla součástí veřejných soch vystavených v Římě pouze jedna žena, Kornélie, matka Gracchiů. V Augustově přestavbě Říma na město z mramoru se objevila Octavia. Na všech svých vyobrazeních nosila účes „nodus“, který byl v té době považován za konzervativní a důstojný a který nosily ženy z mnoha vrstev.

Augustus zbožňoval, ale nikdy neadoptoval jejího syna Marcella. Když Marcellus v roce 23 př. n. l. nečekaně zemřel na nemoc, Augusta to zasáhlo jako hrom, Octavia byla sklíčená téměř k neuzdravení.

Aelius Donatus ve svém Vergiliově životě uvádí, že Vergilius

recitoval pro Augusta celé tři knihy: druhou, čtvrtou a šestou – tuto poslední ze známé náklonnosti k Octavii, která (přítomna recitaci) prý omdlela při verších o jejím synovi: „… Budeš Marcellus“ . Oživena jen s obtížemi poslala Vergiliovi za každý z veršů deset tisíc sesterciů.“

Možná se ze smrti svého syna nikdy zcela nevzpamatovala a stáhla se z veřejného života, s výjimkou významných příležitostí. Hlavním zdrojem, že se Octavia nikdy nevzpamatovala, je Seneca (De Consolatione ad Marciam, II.), ale Seneca možná chtěl spíše předvést své rétorické umění s hyperbolou, než aby se držel skutečnosti. Někteří Senekovu verzi zpochybňují, neboť Octavia veřejně otevřela Marcellovu knihovnu, věnovanou jeho památce, zatímco její bratr na jeho počest dokončil Marcellovo divadlo. Octavia se nepochybně zúčastnila obou obřadů, stejně jako obřadu Ara Pacis na uvítanou bratrova návratu v roce 13 z provincií. Také s ní bylo konzultováno a v některých verzích jí bylo doporučeno, aby se Julie provdala za Agrippu poté, co skončí její truchlení za Marcella. Agrippa se musel rozvést s Octaviinou dcerou Claudií Marcelou Major, aby se mohl oženit s Julií, takže Augustus o Octaviinu podporu velmi stál.

SmrtEdit

Octavia zemřela přirozenou smrtí. Suetonius uvádí, že zemřela v Augustově 54. roce, tedy 11 př. n. l. při římském počítání včetně. Její pohřeb byl veřejný a její zeťové (Drusus, Ahenobarbus, Iullus Antonius a možná Paullus Aemillius Lepidus) ji nesli do hrobu v Augustově mauzoleu. Drusus pronesl z rostra jednu pohřební řeč, Augustus druhou a poskytl jí nejvyšší posmrtné pocty (např. postavil na její památku Octaviinu bránu a Porticus Octaviae). Augustus také nechal římský senát prohlásit svou sestru za bohyni. Některé další pocty, které jí senát udělil, Augustus z neznámých důvodů odmítl. Byla jednou z prvních římských žen, které nechaly razit mince se svou podobiznou; předstihla ji pouze Antoniova předchozí manželka Fulvia.