Vznik (1989-1993)Edit
Opeth založil jako deathmetalovou kapelu v roce 1989 ve švédském Stockholmu zpěvák David Isberg. Název kapely byl odvozen od slova „Opet“, převzatého z románu Wilbura Smithe The Sunbird. V tomto románu je Opet název fiktivního fénického města v Jižní Africe, v překladu „Měsíční město“.
V roce 1990 Isberg požádal bývalého člena skupiny Eruption Mikaela Åkerfeldta, kterému bylo v té době pouhých 16 let, aby se k Opeth připojil jako baskytarista. Když se Åkerfeldt objevil na zkoušce den poté, co ho Isberg pozval, vyšlo najevo, že Isberg členům kapely, včetně současného baskytaristy, neřekl, že se Åkerfeldt ke kapele připojí. Následná hádka vedla k tomu, že všichni členové kromě Isberga a Åkerfeldta odešli a založili nový projekt.
Isberg a Åkerfeldt přijali bubeníka Anderse Nordina, baskytaristu Nicka Döringa a kytaristu Andrease Dimea. Döring a Dimeo, nespokojení s pomalým postupem Opeth, opustili kapelu po prvním vystoupení a nahradili je kytarista Kim Pettersson a baskytarista Johan De Farfalla. Po dalším vystoupení De Farfalla Opeth opustil, aby trávil čas se svou přítelkyní v Německu, a nejprve ho nahradil Mattias Ander, než se role baskytaristy ujal Åkerfeldtův přítel Peter Lindgren. Po dalším vystoupení kapely odešel rytmický kytarista Kim Pettersson, Lindgren přešel na kytaru a role baskytaristy připadla Stefanu Guteklintovi. Následující rok opustil kapelu David Isberg s odvoláním na „tvůrčí neshody“.
Po Isbergově odchodu převzal Åkerfeldt zpěv a společně s Lindgrenem a Nordinem strávili následující rok psaním a zkoušením nového materiálu. Skupina začala méně spoléhat na blast beaty a agresi typickou pro death metal a do své hudby začlenila akustické kytary a kytarové harmonie; rozvíjela tak základní zvuk Opeth. Baskytarista Guteklint byl skupinou propuštěn poté, co v roce 1994 podepsali první nahrávací smlouvu s Candlelight Records. Opeth zpočátku zaměstnávali bývalého člena De Farfalla jako session baskytaristu pro své demo nahrávky a po vydání debutového alba Opeth „Orchid“ v roce 1995 se k nim připojil na plný úvazek.
Orchid, Morningrise a My Arms, Your Hearse (1994-1998)Edit
Problémy s přehráváním tohoto souboru? Podívejte se do nápovědy k médiím.
Opeth nahrála své debutové album Orchid s producentem Danem Swanö v dubnu 1994. Kvůli problémům s distribucí u nově vzniklého vydavatelství Candlelight Records vyšlo album až 15. května 1995, a to pouze v Evropě. Orchid testovala hranice tradičního death metalu a obsahovala akustické kytary, klavír a čisté vokály.
Po několika živých vystoupeních ve Velké Británii se Opeth v březnu 1996 vrátili do studia a začali pracovat na druhém albu, které opět produkoval Dan Swanö. Album s názvem Morningrise vyšlo v Evropě 24. června 1996. Obsahuje pouze pět skladeb, ale trvá 66 minut a je na něm nejdelší píseň Opeth, dvacetiminutová „Black Rose Immortal“. Na podporu alba Morningrise absolvovali Opeth turné po Velké Británii, po němž následovalo 26denní skandinávské turné s kapelou Cradle of Filth. Během turné Opeth upoutali pozornost vydavatelství Century Media Records, které s kapelou podepsalo smlouvu a v roce 1997 vydalo ve Spojených státech první dvě alba.
V roce 1997, po skončení turné, Åkerfeldt a Lindgren propustili De Farfalla z osobních důvodů, bez Nordinova souhlasu. Když Åkerfeldt informoval Nordina, který byl na dovolené v Brazílii, Nordin opustil skupinu a z osobních důvodů zůstal v Brazílii. Bývalí členové Eternal, bubeník Martín López (dříve Amon Amarth) a baskytarista Martín Méndez, odpověděli na inzerát v hudebním obchodě, který podal Åkerfeldt. López a Méndez byli fanoušky kapely a inzeráty sami stáhli, aby se o práci nemohli ucházet další hudebníci. Åkerfeldt a Lindgren nejprve nechtěli, aby se Martíndovi přidali, protože se už znali; měli pocit, že chtějí dva cizince, aby v kapele nebyly dva tábory, ale nakonec přijali oba. López debutoval s Opeth hrou na coververzi skladby „Remember Tomorrow“ od Iron Maiden, která byla zařazena na album A Call to Irons:
S větším nahrávacím rozpočtem od Century Media začali Opeth v srpnu 1997 pracovat na svém třetím albu, na kterém se podílel známý švédský producent Fredrik Nordström ve studiu Fredman. Ačkoli Opeth měli k dispozici Méndeze, z časových důvodů hrál na albu Åkerfeldt na baskytaru. Album My Arms, Your Hearse vyšlo s příznivým ohlasem kritiků 18. srpna 1998.
Still Life a Blackwater Park (1999-2001)Edit
Still Life a Blackwater Park (1999-2001)Edit
Still Life a Blackwater Park (1999-2001)Edit
Still Life a Blackwater Park: (album Opeth) a Blackwater Park
Problémy s přehráváním tohoto souboru? Podívejte se do nápovědy k médiím.
V roce 1999 došlo ke změně majitele společnosti Candlelight Records, kterou opustil majitel a přítel kapely Lee Barrett. Opeth podepsali smlouvu s britským vydavatelstvím Peaceville Records, které v Evropě distribuovala společnost Music for Nations. Opeth si rezervovali čas ve studiu Fredman, aby mohli začít pracovat na svém dalším albu, ale nahrávání bylo odloženo, zatímco se studio stěhovalo. Kvůli časovým omezením mohla kapela před vstupem do studia zkoušet pouze dvakrát. Zpoždění s obalem alba posunulo vydání o další měsíc a Still Life vyšlo 18. října 1999. Kvůli problémům s novou distribuční sítí kapely vyšlo album ve Spojených státech až v únoru 2001. Still Life bylo prvním albem nahraným s Méndezem a také prvním albem Opeth, které bylo při svém prvním vydání opatřeno jakýmkoli nápisem na přední straně obalu, včetně loga kapely. Allmusic nazval Still Life „impozantním spojením drsných, často zubatých kytarových riffů s půvabnými melodiemi“. Jak vysvětlil Åkerfeldt, Still Life je koncepční album: „Hlavní hrdina je tak trochu vyhnán ze svého rodného města, protože nemá stejnou víru jako ostatní tamní obyvatelé. Album v podstatě začíná, když se po několika letech vrací, aby se dal dohromady se svou starou ‚kočkou‘. Velcí šéfové města vědí, že se vrátil… Začne se dít spousta špatných věcí.“
Po několika koncertních vystoupeních v Evropě se Opeth vrátili do studia Fredman, aby začali pracovat na dalším albu, které produkoval Steven Wilson z Porcupine Tree. Kapela se snažila zopakovat zážitek z nahrávání alba Still Life a do studia opět vstoupila s minimem zkoušek a bez napsaných textů. „Tentokrát to bylo těžké,“ řekl Åkerfeldt, „cítím se však příjemně ohromen obrovským výsledkem. Opravdu to stálo za tu námahu.“ Wilson také kapelu přiměl k rozšíření zvuku a zapojení nových zvuků a produkčních technik. „Steve nás vedl do říše ‚divných‘ zvuků kytar a hlasu,“ řekl Åkerfeldt.
Opeth vydali 21. února 2001 své páté studiové album Blackwater Park. AllMusic uvedl, že album „dodržuje tradici Opeth tím, že překračuje hranice death/black metalu a opakovaně boří základy konvenčního písničkářství“. Na podporu alba Blackwater Park se Opeth vydali na své první světové turné, poprvé vystoupili jako headlineři v Evropě a v roce 2001 vystoupili na festivalu Wacken Open Air v Německu, kde hráli pro 60 000 diváků.
Deliverance and Damnation (2002-2004)Edit
Problémy s přehráváním tohoto souboru? Podívejte se do nápovědy k médiím.
Opeth se po turné na podporu alba Blackwater Park vrátili do Švédska a začali psát pro další album. Zpočátku měl Åkerfeldt problém dát dohromady nový materiál: „Chtěl jsem napsat něco těžšího, než jsme kdy udělali, přesto jsem měl všechny ty skvělé jemné části a aranže, které jsem nechtěl promarnit.“ Jonas Renkse z Katatonie, Åkerfeldtův dlouholetý přítel, navrhl napsat hudbu pro dvě samostatná alba – jedno těžké a druhé měkké.
Nadšený touto vyhlídkou Åkerfeldt souhlasil, aniž by se poradil se svými spoluhráči nebo nahrávací společností. Zatímco jeho spoluhráčům se nápad natočit dvě samostatná alba líbil, Åkerfeldt musel přesvědčit vydavatelství: „Musel jsem trochu lhát… a říkat, že bychom tu nahrávku mohli udělat velmi brzy, že to nebude stát víc než běžné jedno album.“ Když už měla kapela většinu materiálu napsanou, zkoušela před vstupem do Nacksving Studios v roce 2002 jen jednou a pak znovu s producentem Stevenem Wilsonem ve studiu Fredman. Pod tlakem nutnosti dokončit obě alba současně Åkerfeldt uvedl, že nahrávací proces byl „nejtěžší zkouškou v naší historii“. Po nahrání základních skladeb se kapela přesunula s produkcí do Anglie, aby nejprve smíchala těžké album Deliverance s Andym Sneapem v Backstage Studios. „Deliverance bylo tak špatně nahrané, bez jakékoliv organizace,“ tvrdil Åkerfeldt, že Sneap „je na obalu uveden jako ‚zachránce‘, protože určitě zachránil velkou část nahrávky.“
Deliverance vyšlo 4. listopadu 2002 a debutovalo na 19. místě amerického žebříčku Top Independent Albums, což znamenalo první účast kapely v americké hitparádě. AllMusic uvedl: „Deliverance je celkově subtilnější než kterýkoli z jeho předchůdců, oslovuje posluchače spíše podmanivými nuancemi a mistrovskou dynamikou, než aby je ohromoval masivností a složitostí.“
Opeth odehráli jednorázový koncert ve Stockholmu a poté se vrátili do Velké Británie, aby ve studiích No Man’s Land Stevena Wilsona dokončili nahrávání vokálů pro druhé ze dvou alb, Damnation. Ačkoli Åkerfeldt věřil, že kapela nemůže dokončit obě alba, Opeth dokončili Deliverance a Damnation za pouhých sedm týdnů studiového času, což byla stejná doba, jakou strávili jen na Blackwater Park. Damnation vyšlo 14. dubna 2003 a vyneslo kapele první umístění v americkém žebříčku Billboard 200 na 192. místě. Album také získalo švédskou cenu Grammy 2003 za nejlepší hardrockový výkon. Dne 1. ledna 2016 Opeth znovu vydali Deliverance i Damnation v jednom balení, které obsahovalo CD a DVD verzi spolu s novým mixem.
Kapela se vydala na své dosud největší turné, v letech 2003 a 2004 odehrála téměř 200 koncertů. Opeth odehráli v Evropě tři speciální koncerty, každý se dvěma seznamy skladeb – jeden akustický a jeden heavy set. Kapela natočila své první DVD Lamentations (Live at Shepherd’s Bush Empire 2003) v Shepherd’s Bush Empire v Londýně. DVD obsahuje dvouhodinové vystoupení zahrnující celé album Damnation, několik písní z Deliverance a Blackwater Park a hodinový dokument o nahrávání Deliverance a Damnation. Album Lamentations získalo v Kanadě zlatý certifikát.
Opeth měl vystoupit v Jordánsku bez doprovodu kvůli obavám z teroristických útoků na Blízkém východě. Manažer turné Opeth rozdal 6 000 vstupenek na koncert, ale před odjezdem kapely do Jordánska zavolal Åkerfeldtovi bubeník Lopez s tím, že má záchvat úzkosti a nemůže vystoupit, což kapelu donutilo koncert zrušit. Na začátku roku 2004 byl Lopez po dalších záchvatech úzkosti na turné poslán z Kanady domů. Opeth se rozhodli zbytek turné nezrušit a na dvou koncertech za Lopeze zaskočil bubenický technik. Lopez slíbil, že se na turné vrátí, jakmile to bude možné, ale o dva koncerty později Opeth požádali bubeníka Strapping Young Lad Gena Hoglana, aby za něj zaskočil. Lopez se k Opeth vrátil na koncert v Seattlu v rámci závěrečné části turné Deliverance and Damnation. Ghost Reveries
Opeth se v roce 2004 vrátili domů, aby začali psát nový materiál pro osmé album, a do konce roku ho dokončili. Evropské vydavatelství Opeth, Music for Nations, zavřelo své dveře v roce 2005 a po jednáních s různými vydavatelstvími podepsala kapela smlouvu s Roadrunner Records. Åkerfeldt uvedl, že hlavním důvodem pro podpis smlouvy s Roadrunner byla široká distribuce tohoto vydavatelství, která zajistila, že album bude k dostání ve větších obchodních řetězcích. Když se na veřejnost dostala zpráva, že kapela podepsala smlouvu s Roadrunner, kteří pracují převážně s trendově orientovaným rockem a metalem, někteří fanoušci kapelu obvinili, že se zaprodala. „Upřímně řečeno,“ řekl Åkerfeldt, „je to taková urážka po patnácti letech existence kapely a osmi deskách. Nemůžu uvěřit, že jsme si po tolika letech nezískali důvěru každého fanouška Opeth. Vždyť naše písničky mají 10 minut!“ Kapela zkoušela tři týdny před vstupem do studia, což bylo poprvé od alba My Arms, Your Hearse z roku 1998. Během zkoušení se k Opeth jako stálý člen připojil klávesista Wiberg. Opeth nahrávali ve Fascination Street Studios ve švédském Örebro od 18. března do 1. června 2005 a 30. srpna 2005 vydali výsledné album Ghost Reveries, které sklidilo uznání kritiky i komerční úspěch. Album debutovalo na 64. místě v USA a na devátém místě ve Švédsku, tedy výše než jakákoli předchozí deska Opeth. Keith Bergman ze serveru Blabbermouth.net udělil albu deset bodů z deseti, což je jedno z pouhých 21 alb, která na tomto serveru získala perfektní hodnocení. Rod Smith z časopisu Decibel nazval Ghost Reveries „bolestně krásným, někdy nestydatě brutálním, často kombinací obojího“.
Dvanáctého května 2006 Martin Lopez oznámil, že se kvůli zdravotním problémům oficiálně rozloučil s Opeth, a nahradil ho Martin Axenrot. Opeth v roce 2006 koncertovali na hlavním pódiu Gigantour po boku Megadeth. Album Ghost Reveries bylo znovu vydáno 31. října 2006 s bonusovou coververzí (skladba „Soldier of Fortune“ od Deep Purple), DVD s prostorovým zvukem 5.1 a dokumentem o vzniku desky. Záznam živého vystoupení Opeth v londýnském Camden Roundhouse z 9. listopadu 2006 byl vydán jako dvojalbum The Roundhouse Tapes, které se dostalo na první místo finského žebříčku DVD.
17. května 2007 Peter Lindgren oznámil, že po 16 letech opouští Opeth. „Bylo to nejtěžší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal, ale v tomto životním období je to správné rozhodnutí,“ řekl Lindgren. „Cítím, že jsem jednoduše ztratil část nadšení a inspirace potřebné k účasti v kapele, která se z několika kluků hrajících hudbu, kterou milujeme, rozrostla v celosvětový průmysl.“ Lindgrena nahradil bývalý kytarista Archa Enemy Fredrik Åkesson, jak vysvětlil Åkerfeldt: „Fredrik bylo jediné jméno, které se objevilo při přemýšlení o náhradě za Petera. Podle mého názoru je to jeden ze tří nejlepších kytaristů ze Švédska. Všichni spolu skvěle vycházíme, protože se známe snad čtyři roky, a on už má zkušenosti, aby dokázal převzít cirkusový životní styl, který jako členové Opeth vedeme.“
Watershed a In Live Concert at the Royal Albert Hall (2008-2010)Edit
Opeth nastoupili v listopadu 2007 do Fascination Street Studios, aby nahráli své deváté studiové album, přičemž Åkerfeldt je produkoval. Do ledna 2008 nahráli Opeth 13 písní, včetně tří coververzí. Hotové album Watershed obsahuje sedm skladeb, přičemž coververze byly použity jako bonusové skladby na různých verzích alba. Watershed vyšlo 3. června 2008. Åkerfeldt popsal písně na albu jako „trochu energičtější“. Opeth absolvovali turné na podporu alba Watershed, mimo jiné jako headliner britského turné Defenders of the Faith s Arch Enemy, vystoupení na Wacken Open Air a turné Progressive Nation s headlinerem Dream Theater. Watershed bylo dosud nejlépe prodávaným albem Opeth, které debutovalo na 23. místě v americkém žebříčku Billboard 200, na sedmém místě australské albové hitparády ARIA a na prvním místě oficiálního finského albového žebříčku. Na podporu alba Watershed se Opeth vydali na celosvětové turné. Od září do října kapela absolvovala turné po Severní Americe za podpory skupin High on Fire, Baroness a Nachtmystium. Po zbytek roku se vrátili na evropské turné s kapelami Cynic a The Ocean.
V roce 2010 Opeth napsali a nahráli novou skladbu „The Throat of Winter“, která se objevila na digitálním EP soundtracku k videohře God of War III. Åkerfeldt píseň popsal jako „zvláštní“ a „nepříliš metalovou“. Na oslavu dvacátého výročí Opeth odehráli od 30. března do 9. dubna 2010 celosvětové turné se šesti koncerty nazvané Evolution XX: An Opeth Anthology. Blackwater Park zazněl celý, spolu s několika dosud nehranými písněmi. Koncert z 5. dubna 2010 v londýnské Royal Albert Hall byl natočen pro DVD a balíček živých alb s názvem In Live Concert at the Royal Albert Hall. Komplet byl vydán 21. září 2010 v konfiguraci 2-DVD a 2-DVD/3-CD. Pro DVD byl koncert rozdělen na dva sety. První set se skládá z celého alba Blackwater Park, zatímco druhý set obsahuje jednu píseň z každého alba kromě Blackwater Park, a to v chronologickém pořadí představujícím dvacetiletý „vývoj“ jejich hudby. Åkerfeldt prohlásil: „Nemůžu tomu uvěřit, ale kurva, slavíme dvacet let. V téhle kapele jsem od svých šestnácti let. Je to šílené.“ V březnu 2010 vyšla u příležitosti turné speciální edice alba Blackwater Park.
Dědictví (2011-2013)Edit
V září 2010 Mikael Åkerfeldt prohlásil, že píše pro nové album Opeth. Kapela na svých webových stránkách oznámila, že 31. ledna 2011 začne nahrávat své desáté album ve stockholmských studiích Atlantis/Metronome, opět s Jensem Bogrenem (engineering) a Stevenem Wilsonem z Porcupine Tree jako koproducentem.
Krátce po dokončení mixu nového alba v dubnu 2011 Opeth oznámili, že Per Wiberg byl zproštěn svých povinností v kapele. v tiskovém prohlášení Mikael Åkerfeldt toto rozhodnutí vysvětlil slovy: „Mendez, Axe a Fredrik a já jsme dospěli k rozhodnutí, že bychom měli za Pera najít náhradu hned po nahrávání nového alba, a pro Pera to nebylo žádné překvapení. On zase uvažoval o odchodu, takže se dá říct, že to bylo oboustranné rozhodnutí. Není v tom žádná zlá krev, prostě vztah skončil a hotovo.“
Opethovo desáté album Heritage vyšlo 14. září 2011 a dočkalo se vesměs příznivých recenzí. V prvním týdnu po vydání se ho ve Spojených státech prodalo 19 000 kusů a v žebříčku Billboard 200 debutovalo na 19. místě. V domovském Švédsku debutovalo Heritage na čtvrtém místě.
Heritage se stalo druhým albem Opeth, na kterém se neobjevil deathový growl, a mělo mnohem progresivnější styl než předchozí alba kapely, což Åkerfeldt chtěl udělat už delší dobu.
První dvě písně, které Åkerfeldt pro Heritage napsal, byly ve stylu Watershed. Poté, co je Martín Méndez poprvé slyšel, řekl Åkerfeldtovi, že by byl zklamán, kdyby album pokračovalo tímto směrem. S úlevou, že Méndez nemá zájem o další konvenční album Opeth, Åkerfeldt tyto dvě písně vyřadil a začal psát znovu v jiném stylu. V tiskové zprávě k albu Heritage Mikael Åkerfeldt prozradil, že měl pocit, jako by se k napsání alba chystal od svých devatenácti let. V recenzi pro Allmusic označil Thom Jurek Heritage za nejdobrodružnější album kapely a popsal písně jako „prosycené instrumentálními mezihrami, uzlovitými změnami tónin a akordů, měnícími se časovými signaturami, čistými vokály a těžkou klávesovou instrumentací, která zahrnuje Mellotrony, Rhodes piana a Hammondovy varhany“.
Opeth podpořili Heritage turné, které mělo trvat přes 200 koncertů. Toto turné bylo prvním turné skupiny s novým klávesistou Joakimem Svalbergem, který hrál na úvodní skladbě alba. Během turné hráli Opeth s kapelami jako Katatonia, Pain of Salvation, Mastodon, Ghost a Anathema po celém světě v zemích jako Spojené státy, Evropa, Turecko, Indie, Japonsko, Řecko, Izrael, Latinská Amerika a Švédsko. Turné bylo zakončeno koncertem „Melloboat 2013“.
Pale Communion (2014-2015)Edit
Dne 26. srpna 2014 vydala skupina Opeth své jedenácté studiové album s názvem Pale Communion. Åkerfeldt začal na novém materiálu pracovat již v srpnu 2012. V lednu 2014 prohlásil: „Poohlíželi jsme se po Rockfield Studios ve Walesu, kde Queen nahrávali „Bohemian Rhapsody“, ale ještě jsme se nerozhodli, ale bude to drahé album. Bude toho hodně, spousta smyčcových aranží, které jsme v minulosti neměli.“ Navzdory obavám, že nový hudební směr kapely rozdělí fanouškovskou základnu Opeth, Åkerfeldt na otázku, zda bude album těžší nebo měkčí než Heritage, odpověděl: „Možná trochu těžší, ne death metal heavy, ale hard rock/heavy metal heavy. Je tam také hodně progresivních prvků a akustických kytar, ale také zlověstněji znějící riffy.“ Åkerfeldt také produkoval nové album, které bude obsahovat smyčcové nástroje, což ho zaujalo při práci na Storm Corrosion. Členové kapely Opeth se po vytvoření alba Heritage cítili omlazeni, což vedlo k užším vztahům mezi nimi.
The Guardian recenzoval Pale Communion pozitivně a označil jej za „podivnou, spletitou progmetalovou genialitu“, kterou poněkud kazí Åkerfeldtova shovívavá vokální stylizace. Album zaznamenalo nejvyšší umístění v hitparádách Opeth v historii kapely: Pale Communion debutovalo na 19. místě v USA, na 3. místě ve Švédsku a na 14. místě ve Velké Británii. V prvním týdnu po vydání se ho v USA prodalo 13 000 kopií.
Pale Communion podpořili Opeth dalším turné. V roce 2015 Opeth odehráli několik koncertů k 25. výročí založení kapely. Na těchto speciálních koncertech kapela odehrála dva sety. V prvním setu zazněla skladba Ghost Reveries z roku 2005 jako oslava desetiletého výročí alba. Druhý set zahrnoval zbytek kariéry kapely a oslavoval její 25. výročí. Åkerfeldt vyjádřil nadšení z koncertů.
Sorceress a In Cauda Venenum (2016-současnost)Edit
Nukleární společnost Nuclear Blast Entertainment 15. června 2016 oznámila podepsání smlouvy s Opeth. O tři dny později, 18. června, Opeth zveřejnili 30sekundový teaser na své nové album Sorceress. O měsíc později, 18. července, kapela kromě odhalení obalu a seznamu skladeb potvrdila, že album vyjde 30. září. Mikael Åkerfeldt ho popsal takto: „Je to pěkná malá deska. Moje momentálně nejoblíbenější v naší diskografii. Samozřejmě. Tak by to mělo být, ne? Je svěží i stará, progresivní i omílaná. Těžká i klidná. Přesně tak, jak to máme rádi.“ Album bylo prvním projektem pod hlavičkou Moderbolaget Records, společného podniku Opeth a Nuclear Blast. Moderbolaget znamená ve švédštině „mateřská společnost“.
V rámci příprav na vydání alba zveřejnila kapela 25. července 2016 první skladbu Sorceress: Na svém kanálu YouTube zveřejnila první studiovou reportáž. V prohlídce zákulisí studia je potvrzeno, že se kapela vrátila do Rockfield Studios, kde předtím nahrávala Pale Communion. Na konci videa je dvacetivteřinový úryvek skladby, o níž se předpokládá, že pochází z alba, v němž jsou silně podladěné kytary. Dne 1. srpna 2016 kapela na svém kanálu na YouTube zveřejnila lyric video k titulní skladbě „Sorceress“. Dne 4. září 2016 Opeth zveřejnili lyric video k druhému singlu s názvem ‚Will O the Wisp‘, opět prostřednictvím svého YouTube kanálu a webových stránek. Videoklip k písni „Era“ byl nominován na cenu „Video roku“ na Progressive Music Awards 2017, kde Opeth nakonec zvítězili v kategorii „Mezinárodní kapela roku“.
2. října 2017 Åkerfeldt uvedl, že přemýšlí o tom, že by na dalším studiovém albu, které by mohlo vyjít v polovině až na konci roku 2019, udělal něco „zvráceného“ a odlišného. Dne 20. listopadu 2017 kytarista Fredrik Åkesson uvedl, že kapela nebude mít v nadcházejících měsících žádné koncerty, až do letních festivalů v roce 2018. Během této přestávky se kapela zaměří na psaní písní pro nové album. Dne 11. července 2018 během rozhovoru pro FaceCulture Åkesson řekl: „Zatím jsem nahrál spoustu sól. A Mikael Åkerfeldt už pro nové album napsal téměř 12 písní, takže materiálu máme víc než dost na album“. Dne 22. května 2019 kapela oznámila vydání svého třináctého studiového alba In Cauda Venenum, které by mělo vyjít 27. září 2019. Dne 12. července 2019 vydali Opeth první singl z alba In Cauda Venenum s názvem „Heart In Hand“ v angličtině a švédštině.