Hebrejsko-anglický text
I. Shrnutí
Přísloví 3 je promluva otce ke svému synovi. Říká mu, aby následoval jeho cesty, důvěřoval Bohu, usiloval o Moudrost a správně se choval k druhým. Také mu říká, aby nezáviděl bezprávným, protože Bůh jim dává, co si zaslouží.
II. Foto
V. 18 chválí Moudrost: „Ona je stromem života pro ty, kdo ji uchopí, a kdo se jí drží, je šťastný. „
III. Důležité verše
v. 5-7: Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, na svůj rozum nespoléhej. Na všech svých cestách ho uznávejte, a on vaše stezky uhladí. Nebuďte moudří ve svých vlastních očích, bojte se Hospodina a vyhýbejte se zlému.
v. 9-10: Nebojte se Hospodina a vyhýbejte se zlému: Cti Hospodina svým bohatstvím, tím nejlepším ze všech svých příjmů, a tvé stodoly se naplní obilím, tvé kádě prasknou novým vínem.
v. 11-12: Neodmítej Hospodinovu kázeň, synu můj, neznevažuj jeho pokárání. Vždyť koho Hospodin miluje, toho kárá, jako otec syna, kterého si oblíbil.
v. 14-15: Hodnota v obchodě je lepší než stříbro, její výnos, větší než zlato. Je vzácnější než rubíny, všechen tvůj majetek se jí nevyrovná.
v. 17-18: „Je drahocennější než rubíny: Její cesty jsou příjemné a všechny její stezky pokojné. Je stromem života pro ty, kdo se jí chápou, A kdo se jí drží, je šťastný.
v. 24-25: „Je stromem života pro ty, kdo se jí chápou: Když ulehneš, nebudeš se bát, ulehneš a tvůj spánek bude sladký. Nebudeš se bát náhlé hrůzy ani neštěstí, které přichází na bezbožníky.
v. 30: Nehádej se s člověkem bez příčiny, když ti neublížil.
IV. Osnova
1-4. Otcovské napomenutí
5-10. Důvěřujte Bohu a zaplaťte mu
11-12. Přijměte Boží pokárání
13-18. Blahoslavenství, hodnota Moudrosti
19-20. Bůh používá Moudrost
21-26. Povzbuzení, odměna
27-30. Správné zacházení s druhými
31-35. Nezáviď bezprávnému člověku
V. Komentář
Přísloví 3 je otcovskou řečí adresovanou synovi (srov. v. 1, 11, 21). Začíná výzvou: „Synu můj, nezapomínej na mé učení, ale ať si tvá mysl zachovává má přikázání“. Tento typ přikázání se vyskytuje i v jiných částech přísloví, např. 4,10; 4,20; 5,1; 7,1. Úvod končí slovy: „nalezneš přízeň a uznání v očích Božích (‚elohim) i lidských“. Je zajímavé, že slovo ‚elohim „Bůh“, které se zde objevuje, se v celé knize vyskytuje pouze pětkrát. Příště se objevuje až ve 25. kapitole! Tetragrammaton se však objevuje 87krát.
V. 5-8 zdůrazňují nedostatky člověka ve srovnání s Bohem: „… nespoléhejte na svůj vlastní rozum… Nebuďte moudří ve svých vlastních očích, bojte se Hospodina a vyhýbejte se zlému“. V důsledku toho má člověk „ctít“ Boha svým hmotným bohatstvím: „Uctívejte Hospodina svým bohatstvím, první částí své úrody“. Jedná se pravděpodobně o odkaz na obětování prvních plodů, které je popsáno v Ex 23,19 a Dt 26,1-3. Je zajímavé, že je zde uvedena peněžní pobídka k „uctění“ Boha: „A vaše stodoly se naplní obilím, vaše nádoby prasknou novým vínem“ (v. 10). To se velmi podobá požehnání v Dt 28,8: „Hospodin ti udělí požehnání na tvé stodoly a na všechny tvé podniky…“
V. 11-12 se zabývají problémem utrpení, a je to jediné místo v celé knize, kde se tak děje. Ve verších se říká: „Neodmítej Hospodinovu kázeň, synu můj, neznevažuj jeho kárání. Vždyť koho Hospodin miluje, toho kárá, jako otec syna, kterého si oblíbil“. Jinými slovy, Bůh trestá ty, které miluje, podobně jako otec (viz Přísloví 13,24, kde se píše: „Kdo šetří metlou, nenávidí svého syna, ale kdo ho miluje, brzy ho kárá.“). Na tento postoj navazuje Job 5,17-5,18: „Hle, jak šťastný je člověk, kterého Bůh kárá; neodmítej kázeň Všemohoucího. On zraňuje, ale obvazuje, on zraňuje, ale jeho ruce uzdravují.“ (srov. Ale zatímco v knize Jób je mnoho přístupů k této otázce, Přísloví nabízejí pouze jedno řešení.
V. 13-18 nabízejí hymnickou chválu Moudrosti a přirovnávají ji k drahému kovu/šperku: „Její hodnota v obchodě je lepší než stříbro, její výnos, větší než zlato. Je vzácnější než rubíny, všechno vaše zboží se jí nevyrovná“ (vv. 14-15). Podobná přirovnání viz 2,4; 8,10; 8,18-19 a 20,15. Je zajímavé, že vv. 13-18, které se zdají být samostatnou jednotkou, začínají a končí slovem ‚ašar „šťastný/požehnaný“
Vv. 27-30 je samostatnou jednotkou a mluví o správném zacházení s druhými, např. o „Nehádej se s člověkem bez příčiny, Když ti neublížil“. Vv. 31-35 vysvětlují, proč je pošetilé závidět člověku bez zákona: „Na dům bezbožníka dopadá Hospodinova kletba, ale příbytku spravedlivého žehná“ (v. 33). Stejně jako na svém začátku, i Přísloví 3 končí popisem výhod Moudrosti: „Moudrým se dostane cti, ale tupcům jako úděl hanba“ (v. 35).
.