Východiska: Svaly plosky nohy a plantární fascie se liší mezi různými drženími nohy. Jak se jednotlivé struktury plantární fascie podílejí na držení nohy, však dosud nebylo prozkoumáno. Cílem této studie bylo prozkoumat souvislosti mezi statickým držením nohy a morfologií plantárních svalů chodidla a plantární fascie, a tedy příspěvek těchto struktur ke statickému držení nohy.

Metody: Celkem bylo přijato 111 účastníků, 43 z nich bylo klasifikováno jako osoby s pes planus a 68 jako osoby s normálním držením nohy pomocí hodnotícího nástroje Foot Posture Index. Pomocí ultrazvukového systému Venue 40 s měničem 5-13 MHz byly získány snímky svalů flexor digitorum longus (FDL), flexor hallucis longus (FHL), peroneus longus a brevis (PER), flexor hallucis brevis (FHB), flexor digitorum brevis (FDB) a abduktor hallucis (AbH) a kalkaneální (PF1), střední (PF2) a metatarzální (PF3) oblasti plantární fascie.

Výsledky: V pořadí podle klesajícího příspěvku byly všechny PF3 > FHB > FHL > PER > FDB spojeny s FPI a dokázaly vysvětlit 69 % změny skóre FPI. Nejvíce přispíval PF3, který vysvětloval 52 % zvýšení skóre FPI. Snížení tloušťky bylo spojeno se zvýšením skóre FPI. Menší plocha průřezu (CSA) ve svalech FHB a PER vysvětlovala 20 % a 8 % zvýšení skóre FPI. Větší CSA svalů FDB a FHL vysvětlovala 4 %, resp. 14 % zvýšení skóre FPI.

Závěr: Zdá se, že mediální plantární struktury a plantární fascie mají hlavní podíl na statickém držení nohy. Objasnění individuálního příspěvku více svalů chodidla by mohlo přinést poznatky o jejich úloze v držení nohy.