Modrých lahví se v poslední době na sydneyských plážích vyplavují kbelíky. Zdá se, že s jejich každoročním příchodem se snáší i mnoho otázek a mýtů o těchto tvorech.

Co přesně jsou modré lahve? Opravdu se má na jejich žihadla močit? Jak zabránit tomu, aby se den na pláži změnil v pořádné utrpení?“

Podívejme se na tyto záhadné obyvatele moře blíže.

Co jsou modré lahve?

Modré lahve jsou sifonofory, podivná skupina koloniálních medúz. Spíše než o jeden organismus jako medúzy, které běžně známe, se sifonofory ve skutečnosti skládají z několika členů kolonie nazývaných osoby (někdy také „zooidy“). Tito členové obvykle zahrnují mimo jiné potravní osoby, rozmnožovací osoby a žahavé osoby.

Některé sifonofory, jako například modrá láhev, mají také plynem naplněný měchýř (další osobu), zatímco jiné mají místo toho plovací zvony podobné medúzám; několik jich má obojí.

Sifonofory jsou nejhůře prozkoumané ze všech medúz, které zase patří mezi nejhůře prozkoumané ze všech bezobratlých. Mnoho z nich není dosud ani klasifikováno a u těch, které jsou, nevíme o jejich biologii a ekologii téměř nic.

Sifonofory vlastně evoluční biology mystifikují už od devatenáctého století. Pravidelně se vedly debaty o tom, zda se jedná o jedince, nebo o kolonie. Stejně jako kolonie sdílejí zdroje a mají opakující se části, které fungují nezávisle, ale stejně jako jedinec nemohou přežít, pokud jsou odděleny.

Je zvláštní, že rozmnožování sifonoforů (nebo alespoň to, co o něm víme) je nám ve skutečnosti mnohem známější než u většiny ostatních druhů medúz. Rozmnožovací osoby vypouštějí do vody vajíčka a spermie. Když se setkají, vzniklý zárodek vyroste v malou modrou lahvičku dlouhou jen několik milimetrů. Jak pak roste, přidává klonováním další skupiny osob.

Zajímaví a krásní tvorové

Nejběžnější modrá láhev v Austrálii je Physalia utriculus, malá příbuzná větší a jedovatější portugalské Man-o‘-war z Atlantiku (P. physalis). P. utriculus obvykle dosahuje délky měchýře asi 6 cm a nápadně má pouze jedno hlavní rybářské chapadlo, které dorůstá délky až jednoho metru (plus několik dalších menších úponků a třásní). Máme i jiné druhy, ale ty jsou mnohem méně časté.

Jednou z nejzajímavějších věcí, které si zvědaví návštěvníci pláží mohou všimnout, je to, že téměř všechny modré láhve z jednoho pramene budou mít kýlovitý hřeben skloněný stejným směrem vzhledem k hlavní ose těla, ale ty z různých pramenů mohou být skloněny na obě strany.

V otevřeném oceánu, kde modré láhve žijí, má každá armáda (souhrnné označení pro modré láhve) jak levotočivé, tak pravotočivé formy. Když se však zvedne vítr a žene je ke břehu, plují vstříc smrti jen ty, které mají hřeben obrácený správným směrem, aby zachytily právě tento vítr. Zdá se, že tak příroda zajišťuje, aby někteří přežili.

Modré láhve jsou nápadně krásné. Vzduchový měchýř je perleťově modrý, zatímco chapadla jsou intenzivně paví modrá nebo tmavě tealová. Tento odstín modré barvy je běžný u živočichů, kteří žijí na rozhraní vzduchu a vody, a předpokládá se, že je chrání před poškozením UV zářením a případně pomáhá při maskování.

Mezi další tvory, kteří žijí v tomto neobvyklém prostředí, patří námořník při větru (Velella velella), nádherní plži bublinatky fialové (Janthina sp.) a velmi neobvyklé mořské ještěrky (Glaucus a Glaucilla), což jsou vlastně mořští plži, kteří konzumují a ukládají nevyprázdněné žahavé buňky medúz, jako jsou modré lahvice, pro vlastní obranu.

Vyhnout se žihadlu

Ve vodě nemusí být daná modrá láhev na vzdáleném konci metrového chapadla tak snadno vidět, ale obvykle cestují v množství, takže dříve příchozí lze pozorovat rozeseté po pláži.

Když tyto organismy uvíznou na břehu, existuje jedno pravidlo, jak se vyhnout nepříjemnému žihadlu: nedotýkat se jich! Díky mechanickému působení svých žahavých buněk s chloupky mohou způsobit bolestivé bodnutí ještě dlouho po smrti organismu.

V případě takového setkání je tu však otázka za 64 000 dolarů: čůrat, či nečůrat…

Obvyklým lékem na některé druhy žahnutí medúz je ocet, a to díky své kyselosti (přesněji řečeno díky obsahu kyseliny octové). A protože moč je slabá kyselina, lidé často předpokládají, že bude stejně účinná. Je to pravda?“

No ne, tak úplně ne.

Mocný ocet dobře působí na potlačení výtoku žahavých buněk u medúz krabicových a Irukandži a u některých modrásků, ale u jiných výtok ve skutečnosti stimuluje. Z tohoto důvodu se u potvrzených žihadel modrých lahví nedoporučuje.

Aby to bylo složitější, moč může být buď kyselá, nebo zásaditá. U druhů neutralizovaných octem je moč účinná jen asi z 25 %, pokud je kyselá, a pokud je zásaditá, může výtok stimulovat.

Takže se musíte sami sebe zeptat: Máte štěstí?“

Daleko lepší léčbou bodnutí modrou lahví, kterou doporučuje Australská rada pro resuscitaci, je dobře opláchnout mořskou vodou, aby se odstranily mikroskopické žahavé buňky, a pak použít horkou vodu nebo led proti bolesti.