Sáhli jsme do trezoru Far Out, abychom si připomněli kus filmové historie. Přestože byl Quentin Tarantino na natáčení jednoho z nonšalantně nejchladnějších filmů všech dob, přesto se trochu vyblbnul.

Tarantinovo Pulp Fiction je dodnes považováno za jeden z nejsnaživěji cool filmových kousků, které kdy vznikly. Má jednoduše skvostné herecké obsazení, které předvádí tu záviděníhodnou věc, že všichni najednou dosáhnou svého vrcholu. Mezi nejlepší herecké výkony patří dvě jména: John Travolta jako „Vince Vega“ a Uma Thurmanová jako „Mia Wallace“.

Výkony této dvojice jsou všeobecně považovány za jedny z nejlepších, pomineme-li podivné šermování žlutými obleky. Co však upoutalo pozornost publika, byla jejich chemie, doutnající a podepřená nebezpečím, jak už to tak bývá, především během jejich dnes již ikonické taneční scény. V ní Wallace a Vega vystoupí na pódium v bistru 50. let a předvedou svižný a stylový tanec, aby vyhráli soutěž.

Jedním z nechtěných faktů je, že jedna z nejhustších tanečních scén v moderní kinematografii by nemohla dosáhnout stejné úrovně bez trochy tanečního tance, a to od nikoho jiného než od samotného Quentina Tarantina. Seriálový blázen, který nikdy neproslul svým uhlazeným chováním, si zjevně stejnou energii přenáší i na taneční parket.

Jsme si už celkem jistí, že všichni víme, že Tarantinovi je úplně jedno, co si o něm a vlastně i o jeho filmech lidé myslí. Kdyby to dělal, nejspíš bychom neměli jeho katalog moderních mistrovských děl. Je to étos, který mu velmi dobře slouží, takže není překvapivé, že byl ochotný se znovu vystavit tomu, aby si zajistil, že se chopí klíčové scény filmu.

Klip ze zákulisí, který se před pár lety objevil na internetu, ukazuje Umu Thurman, Johna Travoltu a Tarantina na place při natáčení scény „Jack Rabbit Slims twist contest“ filmu Pulp Fiction. Thurmanová a Travolta tehdy vypadali tak dokonale, jak si jen dokážete představit, a protože se na záběrech podílí i režisér Tarantino, můžete ho vidět, jak se pouští do jinglovských rytmů písně ‚You Never Can Tell‘ od Chucka Berryho.

Byl to film, který upevnil Tarantinovo místo v Hollywoodu. Dokázal, že režisérem a jedním z nejlepších může být i nic netušící člověk, který shodou okolností sleduje spoustu filmů. V roce 1994 Tarantino uvažoval o tom, co by mohlo znamenat být součástí hlavního proudu: „Moje integrita bude vždycky stejná. Třeba se mi to nepodaří,“ řekl. „Ale připadá mi téměř nemožné uvěřit, že bych někdy natočil film ze špatných důvodů, protože – natočit film je prostě příliš těžké! Trvá to příliš dlouho! Je to rok vašeho života! A nevěřím, že bych někdy dělal něco úplně pro peníze, protože teď vydělávám dost peněz. Nikdy nechci, aby moje režie byla tak velká, že bych musel dělat věci, na kterých mi nezáleží.“

Dodal: „Dělat film, na kterém ti nezáleží, by bylo svým způsobem horší než pracovat za pultem. Byla by to smrt! Když jsem pracoval za pultem, šel jsem dopředu. Natočit špatný film by znamenalo jít zpátky.“ Od té doby to vlastně nikdy neudělal.

Ty to děláš, já to dělám, Tarantino to dělá. Superb.