Spánkové poruchy dýchání představují spektrum stavů, mezi nimiž je obstrukční spánková apnoe (OSA) nejzávažnějším a nejkomplexnějším chronickým klinickým syndromem. Ten je charakterizován opakovanými epizodami uzávěru horních cest dýchacích, které vedou ke krátkému období zástavy dýchání (apnoe) nebo výraznému snížení průtoku vzduchu (hypopnoe) během spánku. U osob s OSA se může vyskytovat hlasité chrápání, desaturace kyslíkem, časté buzení a poruchy spánku. Narušený spánek má také za následek hypersomnolenci, zhoršenou koncentraci během dne a špatnou kvalitu života. OSA zůstává z velké části nedostatečně rozpoznanou a diagnostikovanou jednotkou. Celosvětová prevalence OSA se v běžné populaci pohybuje od 0,3 % do 5,1 %. V Indii se výskyt OSA v různých studiích pohyboval od 4,4 % do 13,7 % (4,4-19,7 % u mužů a 2,5-7,4 % u žen). Prevalence OSA se zvyšuje s věkem, zejména u dospělých >60 let. K nárůstu OSA přispívá také zvyšující se míra obezity. K dalším přispívajícím faktorům patří mužské pohlaví, anatomické faktory, genetické a metabolické poruchy, kouření a ženy po menopauze atd.

Nejnovější studie ukázaly, že existuje souvislost mezi bronchiálním astmatem a OSA a že existuje obousměrný vztah, kdy každá porucha nepříznivě ovlivňuje druhou. Zdá se, že pacienti s astmatem mají zvýšené riziko OSA než běžná populace. První studií, která se zabývala astmatem a OSA, byla kazuistika Hudgela a Shucarda z roku 1979. Od té doby několik studií prokázalo zvýšený výskyt poruch spánku u pacientů s astmatem. Epidemiologické studie ukazují, že pacienti s astmatem častěji uvádějí chrápání, nadměrnou denní spavost a apnoe. Nedávná populační prospektivní epidemiologická studie ukázala, že astma je spojeno se zvýšeným rizikem nově vzniklé OSA. V této přelomové studii byl výskyt OSA v průběhu 4 let u pacientů s astmatem, které sami uváděli, 27 % ve srovnání s 16 % bez astmatu. Relativní riziko upravené o rizikové faktory, jako je index tělesné hmotnosti, věk a pohlaví, bylo 1,39 (95% interval spolehlivosti: 15-19 %).

Přes tuto dobře popsanou souvislost mezi astmatem a OSA zůstávají mechanismy, které tuto dvojici spojují, stále hypotetické. Některé z předpokládaných cest, které spojují OSA s astmatem, zahrnují zvýšený parasympatický tonus během apnoe, reflexní bronchokonstrikci související s hypoxémií, dráždění nervových receptorů horních cest dýchacích, změněnou noční neurohormonální sekreci, zvýšené množství zánětlivých mediátorů (lokálních i systémových), gastroezofageální reflux a obezitu. Kortikosteroidy mohou být potenciálním přispívajícím faktorem prostřednictvím vlivu na kalibr horních cest dýchacích (zvýšená adipozita) nebo funkci dilatačních svalů (steroidní myopatie), jak bylo zjištěno ve studii o vztahu inhalačních kortikosteroidů a rizika OSA v závislosti na dávce. Dále je třeba poznamenat, že OSA a astma jsou často komplikovány společnými komorbiditami a potenciálními vícesměrnými kauzálními cestami, tj. obstrukcí, zánětem, obezitou, gastroezofageální refluxní poruchou a rýmou. Koexistence a hypotetická souvislost mezi kašlem/astmatem, obezitou/OSA, rinosinusitidou a refluxní poruchou jícnu byla také označena jako „syndrom CORE“, který je třeba speciálně zvážit u pacientů s astmatem refrakterním na léčbu.

Na druhé straně může OSA nepříznivě ovlivnit výsledky související s astmatem. Hromadí se důkazy, které naznačují, že OSA je spojena se špatnou kontrolou astmatu, častějšími nočními příznaky a častými exacerbacemi u pacientů s astmatem. Bylo zjištěno, že OSA je u pacientů s těžkým astmatem spojena se specifickými změnami zánětu dýchacích cest, který je převážně neutrofilní s vysokými hladinami matrix metaloproteinázy-9, interleukinu-8 a nízkou tloušťkou retikulární bazální membrány, což naznačuje změny v remodelaci dýchacích cest. Zajímavé je, že pacienti, u nichž je diagnostikována OSA a kteří jsou léčeni pomocí kontinuálního pozitivního tlaku v dýchacích cestách (CPAP), mají zřejmě lepší kontrolu astmatu ve smyslu zlepšení symptomů astmatu i lepší ranní maximální výdechové rychlosti a kvality života. Zdá se, že CPAP má kromě zlepšení gastroezofageálního refluxu a lokálního i systémového zánětu příznivé účinky na mechanické a neuromechanické vlastnosti dolních dýchacích cest. CPAP také obnovuje spánek a dále pomáhá kontrolovat astma.

Je proto důležité identifikovat tuto dvojí, poměrně složitou souvislost mezi astmatem a OSA. Existuje více než dost důkazů o tom, že OSA není mezi pacienty s astmatem neobvyklá; je však nedostatečně prozkoumána. OSA je u pacientů s nekontrolovaným astmatem z velké části přehlížena. Pacienti se špatnou kontrolou astmatu navzdory optimální doporučené léčbě musí být vyšetřeni na možnou OSA, aby se snížily náklady na léčbu, morbidita a zlepšila kvalita života těchto pacientů. Budoucí výzkum tohoto „syndromu alternativního překrývání“ dále zlepší naše chápání tohoto tématu o některé další užitečné poznatky pro lepší strategie řízení.