Opinion article by Dr. Theodore Karasik
Poslední vstup rizikové ekonomiky do eurozóny vedl k záchraně Řecka. S rostoucími požadavky nejmladších členů však Brusel zkoumá možnost dalšího rozšíření eurozóny. Problémem je, že by to mohlo ohrozit nejen stabilitu eurozóny, ale dost možná i samotnou budoucnost EU.
Mezi posledními v pořadí je Chorvatsko, rovněž nejnovější člen EU. V květnu 2018 premiér Andrej Plenković prohlásil, že euro by mohlo být přijato již za 7 až 8 let. Do loňského prosince oznámil guvernér Chorvatské národní banky Boris Vujčić plány na formální zahájení procesu zasláním dopisu o záměru zavést euro jako oficiální měnu Chorvatska. A právě minulý týden guvernér chorvatské centrální banky Boris Vujčić zopakoval postoj Chorvatska a prohlásil, že setrvání mimo euro pro Chorvatsko „nemá smysl“:
Přijetí eura Chorvatskem by však bylo naprostou katastrofou a trestem pro zemi, jejíž soudnictví trpí zakořeněnou korupcí, která je využívána k rozšiřování ruského vlivu.
V roce 2017 EU jen o vlásek unikla „Řecku 2.0“ v Chorvatsku, kde největší mnohamiliardová společnost v zemi, Agrokor, obdržela vládní pomoc, aby odvrátila krach. Příjmy společnosti Agrokor tvořily přibližně 15 % chorvatského HDP – stejný podíl, jaký představuje londýnská City v poměru k HDP Spojeného království. Krach společnosti by mohl rychle zničit chorvatskou ekonomiku. S přibližně 60 000 zaměstnanci v jihovýchodní Evropě a ročními tržbami ve výši 6,5 miliardy eur mohl rozpad Agrokoru vyvolat dominový efekt finanční nestability v celém regionu.
To se naštěstí nestalo – tedy díky Putinovi. Záchranný program chorvatské vlády skončil tím, že dvě Kremlem podporované banky, Sberbank a Vněštorgbank, získaly 47% podíl v Agrokoru. Stručně řečeno, dohoda poskytla Putinovi nepřímou páku na chorvatskou ekonomiku a na největší firmu v bývalé Jugoslávii.
Krátce po záchraně využil Gazprom Rusku přátelského politického klimatu a podepsal desetiletou smlouvu o každoročních dodávkách 1 miliardy metrů krychlových plynu do Chorvatska. Vzhledem k pokrytí 70 % svého trhu s plynem nemělo Chorvatsko potřebu dalšího dovozu. Země byla odradena od realizace alternativní trasy dodávek plynu přes přístav Krk, kterou podporovaly USA a EU a která by mohla oslabit utahující se energetickou závislost Ruska na Evropě.
Sama záchrana společnosti Agrokor byla provázena obviněními z korupce. Podle opozičních stran e-maily, které unikly v roce 2018, odhalily, že vysocí ministři kabinetu věděli o finančních nesrovnalostech společnosti a předem připravili záchranu tak, aby vyvolala lukrativní výplaty jejich obchodním přátelům v rámci korupčních poradenských smluv.
Vláda pochybení popírá, ale podle studie Institutu veřejných financí v Záhřebu financované Evropskou komisí je Chorvatsko „živnou půdou pro korupci“ kvůli „chronicky neefektivnímu a zkorumpovanému právnímu systému“. Tato korupce nepochybně posiluje Putinovu pozici i jinými způsoby.
Zatímco chorvatský státní protikorupční úřad USKOK přivírá oči nad obviněními z korupce v Agrokoru, která se týkají Plenkovičovy vlády, mezitím vede vysoce postavený případ proti Zsoltu Hernadimu, předsedovi maďarské národní ropné společnosti MOL – přestože proti němu chybí důkazy.
V roce 2013 chorvatská vláda obvinila Hernadiho z uplácení bývalého premiéra Iva Sanadera, aby prosadil dohodu, na jejímž základě MOL koupil významný podíl v chorvatské národní ropné společnosti INA.
USKOK poté podpořil požadavek Chorvatska na vydání zatykače Interpolu na Hernadiho. Jak však v deníku Wall Street Journal tvrdí odborník na mezinárodní vztahy Kamran Bokhari, stalo se tak „navzdory tomu, že byl již v roce 2017 zproštěn viny za tytéž změny nejvyšším obchodně-arbitrážním soudem OSN.“
Zájem Ruska není žádným tajemstvím. Rok poté, co Chorvatsko vyslovilo své obvinění z úplatkářství vůči Hernadimu, nabídl Gazprom společnosti MOL odkoupení akcií INA. V roce 2017 obdržel podobnou nabídku od ruského ropného gigantu Rosněfť. Podle think tanku Atlantic Council je chorvatský gambit zřejmě součástí Putinovy velké strategie, jejímž cílem je využít energetiku jako zbraň k obklíčení Evropy.
Jinými slovy, tvrzení Chorvatska o tom, že se reformuje, jsou tenký papír. Navíc endemická korupce nejenže hraje klíčovou roli v jeho finančních potížích, ale usnadňuje ruské snahy o infiltraci na Balkán.
Putinova strategie se naplňuje v Chorvatsku, kde korupce v soudnictví připravila půdu pro ruskou finanční a energetickou dominanci. EU však zůstává překvapivě smířená s nebezpečím, že vstup Chorvatska do eurozóny pouze posílí tikající časovanou bombu Putinova plíživého rozvratu EU.
V době, kdy je jednota Unie těžce zkoušena a euroskeptické strany zažívají popularitu po celém kontinentu, by to mohlo ohrozit budoucnost samotného projektu EU.
Dr. Theodore Karasik je nerezidentním vedoucím pracovníkem Lexingtonského institutu a odborníkem na národní bezpečnost. Pracoval pro RAND Corporation a je hojně publikován v mezinárodních sdělovacích prostředcích
Názory vyjádřené v článcích View jsou výhradně názory autora.