Natáčení koncertního filmu se zdá být studií, jak zjistit, co všechno se může při filmové produkci pokazit. A pokusit se o něj v 70. letech s obsazením vysoce postavených hudebníků zní jako recept na katastrofu. Přesto se to Martinu Scorsesemu podařilo s Posledním valčíkem (1978), hypnotizujícím dokumentem o rozlučkovém vystoupení skupiny The Band v roce 76.

Poslední valčík se samozřejmě neobešel bez incidentů. Došlo k úpravě záběrů, které ukazovaly Neila Younga s kouskem kokainu v nose. A došlo také k bizarnímu záběru Joni Mitchellové, která zpívá doprovodné vokály neviditelně, zpoza pódia.

Ale ani jeden z těchto prvků neubírá divákům požitek z filmu. (Segmenty, v nichž vystupují Young a Mitchellová, jsou čiré kouzlo.) Na druhou stranu záběry kytaristy/skladatele kapely Robbieho Robertsona zpívajícího doprovodné vokály se rozhodně počítají mezi rušivé elementy.

Po celou dobu živých vystoupení stojí Robertson uprostřed pódia a zdá se, že zpívá do mikrofonu. Na zvukové stopě filmu však jeho hlas ve skutečnosti vůbec není slyšet. Je to horší než sledovat, jak někdo synchronizuje ze rtů píseň, kterou skutečně zpívá.

Levon Helm řekl, že během vystoupení The Band’s ‚Last Waltz‘ byl mikrofon Robbieho Robertsona vypnutý

SOUvisející:

Nemusí trvat dlouho, než se ve filmu a albu The Last Waltz objeví problém s Robertsonem: „Co se Georgi Harrisonovi na filmu a albu ‚Let It Be‘ Beatles vlastně líbilo? Hned na začátku, při hraní „Up on Cripple Creek“, jedné z charakteristických skladeb kapely, se kamera míhá sem a tam mezi zpěvákem/bubeníkem Levonem Helmem, Robertsonem a Dankem.

Když Helm zazpívá první sloku, objeví se zvláštní záběr na Robertsonovu kytaru, která zakrývá Helmův obličej (viz 0:23). Během refrénu se však věci stávají podivnějšími. Tehdy kamera zabírá široký záběr na pódium a diváci vidí, že Danko zpívá harmonický vokál (stejně jako na studiové verzi).

Robertson, stojící vedle Danka, také zřejmě zpívá doprovodné vokály, ale rychle je zřejmé, že jeho vokály nebyly nahrány. Na konci refrénu Robertson ani nepředstírá. Odstupuje od mikrofonu, zatímco Danko (a Richard Manuel) zpívají doprovodný zpěv.

To pokračuje i ve druhém refrénu. Když se Danko přilepí k mikrofonu pro své vokály, Robertson od něj odstoupí, promítá přes něj a i jinak dává najevo, že tam není slyšet. To se ve filmu opakuje stále dokola. Helm to ve své knize This Wheel’s on Fire z roku 1993 nepovažoval za žádnou záhadu. Uvedl, že Robertsonův mikrofon byl vypnutý.

Členové The Bandu v postprodukci pro ‚The Last Waltz‘ přetočili několik instrumentálních partů.

Ačkoli to puristy nepotěší, k přetáčení dojde i u koncertního filmu kapely. Led Zeppelin to museli udělat, aby udrželi kvalitu na filmu The Song Remains the Same (1976), a The Band určitě udělal svůj díl poté, co si udělal inventuru toho, co zvukaři nahráli pro The Last Waltz.

Proto na různých místech uvidíte Danka hrát basové party, které se neshodují se zvukovou stopou. Obzvláště však vynikne obraz Robertsona, který zpívá, aniž by ho bylo slyšet, píseň za písní. Pro Helma bylo Scorseseho zaměření na Robertsona protivné a bylo jedním z důvodů, proč snímek nenáviděl.

„Dvě hodiny jsme sledovali, jak se kamera zaměřuje téměř výhradně na Robbieho Robertsona, dlouhé a láskyplné detailní záběry jeho silně nalíčené tváře a drahého účesu,“ napsal Helm v knize This Wheel’s on Fire. Producent kapely John Simon v knize popsal, jak rozsáhlé bylo při postprodukci Last Waltz přetáčení – s výjimkou Helmových partů.

„Richard špatně zpíval, Rickova basa byla rozladěná a Robbie chtěl vylepšit svá kytarová sóla,“ řekl Simon. „Skvělé bylo, že se to nemuselo předělávat. Zvládl to hned napoprvé.“ Ve filmu, který Helm začal nenávidět, vypadal a zněl nejlépe během živých vystoupení The Band.