Anketa o psaní písní

Jaká je vaše oblíbená píseň? Vysvětlete proč. Pat Wiggins
Brzy se stane popovou ikonou z PA, píše:
Moje oblíbená píseň je „Reflection“, kterou zpívá Christina Aguilera. Je to tak smysluplná píseň. Ukazuje, že nemusíte celý život „být někým jiným“ a že byste měli být sami sebou. Měli byste si vážit sami sebe a věcí, kterých jste dosáhli. Pomáhá i to, že píseň zpívá Christina Aguilera, protože má krásný hlas (a skvělé tělo)!!!
Rebecca Howellová
Publikovaná písničkářka z jihu píše:
Jednou z mých nejoblíbenějších písní je „Go Rest High On That Mountain“, a to kvůli textu. Tato píseň byla napsána o skutečném člověku a to je jediná věc, se kterou se lidé mohou ztotožnit – SKUTEČNOST! Chris Officer
An aspiring guitarist from scotland, writes:
Hmm, a hard one this. Moje oblíbená píseň se mění podle toho, jakou mám zrovna náladu. Když jsem naštvaný, tak je ideální něco trochu těžšího, třeba Master Of Puppets od Metallicy. Když mám apatickou náladu, tak třeba Street Spirit od Radiohead. Ale musím říct, že moje nejoblíbenější píseň všech dob je… Cowboys From Hell od Pantery. Teď už vím, že většina lidí se na tomhle neshodne, ale samotná síla té písně z ní pro mě dělá klasiku, která mě nikdy nepřestane bavit. Aaron Kueffler
Písničkář z Montany píše:
Moje nejoblíbenější píseň by musela být „Imagine“ od Johna Lennona. Byla to píseň, díky které jsem se chtěl stát písničkářem. Vyjadřuje všechno, co cítím a čemu věřím. Lindsay
Zpěvačka a herečka z Phoenixu píše:
„Let it Be“ od Beatles. Ten text je úžasný. Titulní věta je ta nejlepší rada, kterou lze dostat. Zoe
Rock’n’rollová siréna, která má být…, píše:
Moje oblíbená píseň je cokoli a všechno, co se v danou chvíli line z mého sterea, nicméně textově -Common People od Pulp má neuvěřitelný cit pro text, Jarvis Cocker má hlas, pro který se umírá, a ta slova… no…. Nemám slov. Earl F. Mellor
An aspiring songwriter, writes:
Ve folkovém žánru je to „In the Bleak Midwinter“ (trad.) – v podání Pierce Pettise na Windham Hill: Ta slova mě opravdu vnitřně chytla. Vykreslují obraz zimy se stejnou intenzitou, jako ji vykresluje film Fargo (pokud pomineme násilí). V popovém žánru posledních více než 60 let bych si vybral „September Song“ – říká toho tolik o životě obecně, protože člověk může její poselství aplikovat téměř na cokoli. V rocku je to „You Can’t Always Get What You Want“. Shawna
Jen holka z Ottawy, která miluje hudbu…, píše:
Mnoho písní mě dojímá různými způsoby. Moje nejoblíbenější píseň je „Angel“ od vancouverské zpěvačky a skladatelky, bohyně hudby, Sarah McLachlan. Je to krásná klavírní balada s opravdu intenzivním textem. Má pro mě sentimentální význam a pokaždé, když ji slyším, mě rozpláče, ale také velmi uklidňuje. Samozřejmě ji završuje hlas Sarah! Miluji také „In The Wings“ od Tary MacLean; další z umělců Nettwerku. Využívá obrazů a Tařina sladkého, uklidňujícího hlasu k vytvoření nádherného balíčku. Nedávno jsem objevila skladbu „Waiting For The Tide“ od Melanie Doane, která je o odevzdání se vyšší moci – tou je voda -, s níž jsem velmi spjata. Přitahuje mě to k vodě a ta píseň prostě říká takovou jednoduchou pravdu. A nakonec, pro pobavení, abych ukázala, že nejsem jen na temné, vážné zpěváky, mám ráda i „Go to the Moon“ od torontských srandistů Moxy Fruvous :). Harmonie v té písničce vám vyrazí dech a cokoli od Moxy vždycky vykouzlí úsměv na tváři :). Thomas

A Ne’er do well wannabe z Tucsonu píše:
Normálně bych si vybral I Am The Walrus. Protože jsou ale Beatles už dobře zastoupeni (Strawberry Fields, She Said, She Said), zvolím The Boxer. Simonovy akustické kytarové skladby jsou výtečně propracované a rozšiřují textury, které tak přesvědčivě utkal na Paní Robinsonové. Zasazené do neúprosného rytmu srdce kopáku tančí a třepotají se jako slavnostní motýli. Jen málokterému významnému umělci by prošla úvodní věta této písně, ale Simonovo podání nejenže pozastavuje všední realitu, ale vítá posluchače v příběhu tak věcně, že člověk jednoduše předpokládá jeho autenticitu. Garfunkleova intimní, intuitivní harmonie je tak precizně propracovaná a provedená, že je téměř průhledná; stejně jako kytary soustřeďuje pozornost na píseň, nikoli na sebe. Zařazení basové harmoniky doplňuje a podtrhuje vyprávění tak dobře, že dosahuje aury nevyhnutelnosti. Je téměř nemožné si píseň představit bez ní. Pak člověk narazí na to efemérní kytarové sólo. Protože kytarista používá knoflík hlasitosti nebo nožní pedál, aby nechal tóny nabobtnat, zdá se, že sólo klouže do vědomí a zase z něj mizí; jako duch, který se klidně pohybuje v mlze. Simon v jednom dávném rozhovoru uvedl, že byl původně proti prodlouženému závěru této písně. V té době Hey Jude teprve nedávno dotáhl tento koncept až na hranici popové užitkovosti (a ještě dál!) a on nechtěl působit vykonstruovaně. Naštěstí ho Garfunkle a Halee přesvědčili o opaku. A tak se stalo, že po jednom z nejhlubších Simonových veršů (poslechněte si zdrženlivý přednes posledního čtyřverší…..it HURTS) se na nás valí vrstva za vrstvou zvukových textur, které otevírají některý z aspektů mnoha emocí obsažených v písni. Simon DID prokázal, že jeho instinkty byly správné, když na samém konci vše utichne, kromě akustických kytar a krátkého, podmanivého hlasu, který jako by si zpíval sám pro sebe. No, to by stačilo. P.S. Tohle fórum se mi líbí! Allen Gresham
Písničkář z Mississippi, kterému právě došel inkoust :), píše:
Moje nejoblíbenější píseň je těžká otázka. Mám jich rád tolik, z tolika různých důvodů. Asi bych musel říct Unforgiven II od Metallicy, kvůli celkovému textu a hudební kompozici Ray Agnew
A „Wish it was my real job“ songwriter from the Adirondacks, writes:
Can’t Live (If Living is Without You): Harry Nilson

Poprvé jsem ji slyšel na střední škole a byl jsem fascinován mrazením a husí kůží. Kombinace podmanivé melodie a mučivého, jednoduchého verše mě přiměla říct: „To, co tahle píseň udělala mně, chci taky udělat milionu lidí!“

Další na mém seznamu? OK… když na tom trváte! 😉

Yesterday (Beatles) Another Old Lange Syne (Fogelberg) Crazy Love (Van Morison) Suite Judy Blue Eyes (CSN) Where’ve You Been (ehm… nahrála Kathy Matea) (omlouvám se jemné spisovatelce!!!!!!)

Sean
Osmnáctiletý zpěvák a skladatel píše:
Je tolik krásných písní, že je těžké vybrat jen jednu, ale jedna současná píseň, kterou opravdu miluji, se jmenuje HANG od Matchbox 20. Vím, že se mi líbí. Ta píseň opravdu zobrazuje různé situace, ale pro mě popisuje vztah mezi mužem a ženou, který se zvrtl. Když postava zpívá, mám pocit, že ho velmi mrzí věci, které v minulosti udělal, a přestože je nemůže změnit, chápe, že ona se rozhodla, a on nemá jinou možnost než „vydržet“ a čekat, co bude dál. V jednom verši písně se odráží, že oba stojí na opačných stranách zavřených dveří a stále na sebe myslí, i když oba vědí, že už je to za nimi. Tak to v dnešní době chodí ve spoustě vztahů. Kyle Gaulton
Aspiring z Pa, píše:
Strawberry Fields Forever – ačkoli existuje mnoho skvělých písní Beatles, některé se mi občas líbí víc než tato, znovu a znovu mě zaujme. Je skvělá textově, hudebně i fantazijně a je ještě lepší, když si hned po ní pustíš Penny Lane (MMT). Ed Pramuk
Dlouholetý písničkář &skladatel, který v současné době žije v Novém Dillí v Indii, píše:
Moje oblíbená píseň se neustále mění, ale v současné době mám rád Sofa #1 a Sofa #2 od Franka Zappy. Pro mě je to příklad něčeho, co vychází zcela z fantazie. Není tam žádné vměstnání do standardní struktury; melodie jde, dokud není hotová, a je to krásné. Je to velkolepé, majestátní a vtipné. Potřebuje svůj čas, aby rostla a rozprostřela se. Je dětsky jednoduchá a dramatická a zdá se, že je čerpána zcela z představivosti s naprostou absencí předsudků, což se mi opravdu líbí. Myslím, že komponovat tímto způsobem vyžaduje velkou odvahu, nemluvě o zručnosti a představivosti. Robert Kvinnesland
Jen další rádoby skladatel píše:
MacArthur Park od Jimmyho Webba. Existovala někdy píseň s tak wagnerovským rozsahem; tak složitá, a přesto přístupná a přesvědčivá; tak vymykající se všem konvenčním pravidlům komerční životaschopnosti, a přesto úspěšná pro dva naprosto odlišné zpěváky v různých desetiletích? James R. Davis, Jr.
Profesionální hudebník/skladatel z Colorada, píše:
Jako písničkář nemohu uvést jedinou oblíbenou píseň z toho prostého důvodu, že bych musel srovnávat jablka s pomeranči. Mám mnoho písní, které byly všechny inspirovány různými emocemi. Všechny jsou pro mě jako děti a nedokázal bych si vybrat oblíbené dítě. Možná budete mít za rok nebo za dva příležitost poslechnout si některé z mých písní a zjistíte, že byste si také nedokázali vybrat jen pro sebe. Josh Feierman

Oddball rockový písničkář, píše:
Moje nejoblíbenější píseň je „Visions of Johanna“ od Boba Dylana. Je to jediná píseň, která je tak zářivá a živá, že vás vtáhne pokaždé, když ji posloucháte. Verše z ní mě napadají každý den, hlavně v metru, kdy mě „celonoční dívčí šepot eskapád venku ve vlaku D“ vcucne, a než se nadějete, v kostech její tváře vyje přízračná elektřina, jestli mi rozumíte. Samantha
Pětapadesátiletá dívka… chce být písničkářkou z Los Angeles., píše:
Moje nejoblíbenější píseň by musela být. „I will come to you“ od Hanson. Tuhle písničku miluju pokaždé, když ji slyším. Ta píseň má v sobě spoustu významu a smyslu, se kterým se dokážu ztotožnit. Shenandoah Webb
Zpěvačka a skladatelka z Kentucky a Floridy píše:
Je tak těžké se rozhodnout pro jednu. Budu muset říct, že moje nejoblíbenější píseň je od Red Hot Chili Peppers One Hot Minute a myslím, že se jmenuje One Big Mob. Slova jsou úžasná, basa a kytara rocková. Navíc se mi prostě líbí uspořádání slov rytmy, a kopák. Skvěle se na to dá jezdit na kole, nebo jen tak funkovat, když se vám to líbí. Danny Davis
Muzikant/skladatel v Bransonu z Iowy píše:
Wild Horses od Rolling Stones. Tato píseň je jednou z nejlepších písní napsaných týmem Jagger/ Richards. Velmi hluboká &smutná píseň o loučení s láskou a ohlížení se za včerejškem. Pokaždé, když ji slyším, mám slzy na krajíčku. Scott Hawley
Student doktorského studia fyziky a občasný zpěvák a skladatel píše:
Je tak těžké se rozhodnout. Myslím, že se rozhodnu pro nedávnou coververzi Petrovy skladby „Rose-Colored Stained Glass Windows“ od Jars of Clay na albu Never Say Dinosaur, což je sbírka Petrových coververzí od současných kapel. Nejsem moc velký fanoušek Petry, ale Jars of Clay tu píseň ztvárnili s kombinací jemnosti, síly a… prostě groovu. Píseň se vyznačuje rytmickou disonancí mezi bicími a zpěvem (místy), ozvěnou elektrických a akustických nástrojů hrajících „chutné licky“, silným textem zpívaným něžně a silným závěrem. Stále posluchače překvapuje, přesto si zachovává standardní strukturu sloka-sbor a stabilitu v rytmu a melodii. Texty jsou dobře poskládané a vyjadřují svůj názor, aniž by se uchylovaly k efektním slovům. Je to jedna z nejlepších písní, které jsem kdy slyšel. Alex van den Broek
Muzikant uvězněný na NZ!, píše:
Moje nejoblíbenější píseň (písně) by musely být
„Thru the eyes of Ruby“
„An Ode to Noone“
protože mě vždycky různě vnitřně rozruší)pokaždé, když je slyším. Neil Haigh
Pokrokový rock a bossa nova ovlivněný písničkář z Liverpoolu ve Velké Británii píše:

Waters of March (Aquas de Marco)od Carlose Jobima Tuhle píseň mám rád pro její naprostou bujnost a vynalézavost, Jobim napíná všechno: text, melodii, poezii, pohyb, tok, harmonii, prostě kolem vás proběhne, zatímco se snažíte popadnout dech. Jak může být něco tak jednoduchého tak složité… …nebo jsem to špatně pochopil? Stephen Smith
Začínající písničkář z Anglie píše:
Bohemian Rhapsody od Queen, protože a) operní část, která musí být tou nejoriginálnější a nejpodivnější věcí v popové písni vůbec; b) způsob, jakým do sebe všechny části plynule zapadají; c) naprostá nesmyslnost slov, zejména těch operních a d) fakt, že je to prostě úžasně zábavná písnička. Amber Deloria
Studentka vysoké školy/nová písničkářka, píše:
„Slide“ od Goo Goo Dolls je moje nejoblíbenější píseň w rite now, protože má opravdu stejnou náladu jako můj současný život. Vystihuje to, jak se cítím, a představuje pro mě únik. Někdy musím opravdu tvrdě hledat štěstí ve svém životě a jedna jednoduchá prosba, která mě vždycky udělá šťastnou, je dobrý syn g, který pro mě opravdu něco znamená. Co se týče jeho významu. To je osobní. Každý si hudbu a texty vykládá jinak. To je beaty být muzikantem, dotýkáte se milionů lidí miliony různých způsobů. Jsem si jistý, že Goo Goo Dolls ani netuší, jak moc mi někdy zachraňují život. Opravdu to dělají. Matt
Jeden z největších fanoušků country, píše:
moje nejoblíbenější píseň všech dob je mou nejoblíbenější ode dne, kdy jsem ji uslyšel, hned jsem běžel a koupil si album „i shouldve been a cowboy“ od tobyho keitha. Říká přesně to, co cítím: „I shouldve been a cowboy, shouldve learned to rope and ride, wearin my six shooter ridin my pony on a cattle drive, stealing the young girls hearts, just like gene and roy, singin those campfire songs, oh i shouldve been a cowboy.“ Mic Flynn
A teen songwriter from Brisbane Queensland, writes:
Yesterday by the Beatles. Nemůžu se nabažit této písně a mnoha jejích různých verzí. Samozřejmě miluju originál, ale miluju i verzi, kterou zpívají Boyz II Men. Tyto dvě verze od sebe dělí 20 a více let. Tím je zdůrazněna nadčasovost této písně. Existuje nějaká lepší… myslím, že ne! John Schmidt
Nadějný písničkář z Oregonu píše:
„The Dance“, protože vysílá velmi dobře formulované poselství, kterému plně věřím. Žijte život tak, abyste toho co nejméně litovali. Jak o tom řekl Garth Brooks, musíte žít tak, abyste si mohli upřímně vybrat, kdybyste museli, zda se vzdát jednoho včerejška kvůli jednomu dalšímu zítřku, musíte být schopni říct ne. Jason Burns

Písničkář/hudebník/vizionář, který kroutí hlavou nad „konvenčními pravidly“ psaní písní, píše:
„Paranoid Android“ a „Exit music“, obě od Radiohead….a nerozhodně. Thom Yorke je brilantní skladatel a album „Ok Computer“ je revolucí, která dokazuje, že originalita možná přece jen není mrtvá. Co přesně dělá tyto písně tak neuvěřitelnými? 1. KOMPLEXNOST. Paranoid android jsem poslouchal tisíckrát, a přesto ve složitém tanci nástrojů slyším stále něco nového. Akordy mají daleko ke standardním tříakordovým postupům. Nenudí ještě někoho obvyklé akordy ve stále stejných kolejích? 2. EMOCE. ano, hudba může být složitá a emotivní zároveň. Poslechněte si vokál Thoma Yorkea na začátku „Exit music“… tak emotivní, až z toho mrazí v zádech. 3. LYRIKA. Tohle není obvyklý formát „vyprávění příběhů“, který přijímá většina popového světa. Ano, texty vyprávějí příběh, ale vyprávějí ho formou myšlenek v hlavě postavy: „Mohl bys prosím přestat s tím hlukem, snažím se odpočívat…“ a ve formě obrazů. Pro mě je to rozdíl mezi sledováním filmu o něčím životě a skutečnou možností stát se tou osobou a prožít její život tak, jak se odehrává. V kombinaci s texturou akordů a melodií je to jako zážitek převedený do hudby. Pokud se někomu zdají texty těžko srozumitelné, je to jen proto, že zlenivěl při poslechu konvenčního popu, který mu nedovolí přemýšlet samostatně. 4. ČESTNOST. Radiohead si zachovávají uměleckou integritu. Nedali světu to, co chtěl slyšet….dali světu něco lepšího, něco nového. Upřímnost se promítá i do jejich hudby. Hudba je prodloužením jejich duše. 5. Skutečnost, že mě to přenáší na jiné místo Tohle není hudba „na pozadí“. Tohle je hudba, kterou si pouštím nahlas, když ležím uprostřed noci na podlaze v obýváku se zhasnutými světly. A člověk se při ní tak nějak nechává unášet. Ne, nejsem na drogách 🙂

Mohl bych pokračovat hodiny, je toho tolik, co říct. Možná většina z vás v mé vizi toho, jak by mohla hudba vypadat, nebude vidět žádnou hodnotu, ale pokud ve vás něco z toho, co jsem řekl, zažehlo nějakou malou jiskřičku zájmu, nebo pokud se s tím dokážete ztotožnit, napište mi prosím.

Steve Johnson
A worship leader/songwriter z Illinois, píše:
Chlapče, to je jako ptát se, který díl Pohotovosti je nejlepší! V životě se mě dotklo mnoho dílů, ale můj nejoblíbenější musí být Úžasný Bůh od Riche Mullinse. Co se týče písničkářů, Rich je pro mě a mou rodinu skutečnou inspirací. Je jednoduchý, a přesto hluboký; hluboký, a přesto snadno pochopitelný. I když loni zemřel, jeho písně budou žít ještě dlouho! Sandra Joyner

Spisovatelka textů, básnířka a veskrze pohodová holka píše:
„Yellow Ledbetter“ od Pearl Jam, protože je to píseň, u které posluchač nikdy nemůže přijít na text… který vlastně nedává žádný smysl, takže je nucen ocenit a poslouchat hudbu… a vymýšlet si vlastní slova!!!! Gavin Baker
Mladý písničkář ze střední Floridy píše:
Mojí nejoblíbenější písničkou by z textového hlediska byla „I Am The Bull God“ od Kida Rocka, protože text vypráví příběh obyčejného bílého chlápka ze střední třídy. Na ničem není nic zvláštního. Hudebně by moje nejoblíbenější byla „Of Wolf And Man“ od Metallicy, protože má skvělý rytmus, silné instrumentály a prostě celkově strhává dům. Steve Mumford
Nepublikovaný písničkář z Indiany píše:
Většinou jakýkoli materiál od Lennona/McCartneyho. Je tam tolik skvělých písní, že záleží na tom, jakou mám zrovna náladu. Obecné rysy písní, které mám rád: Skvělý backbeat, hutný groove s dobře definovanou rytmickou sekcí, up-tempo (typicky), texty, které vyvolávají emoce, aniž by vyžadovaly velké přemýšlení nebo analýzu (těžko něco dobře analyzovat ve 3 minutách). Příklady: Příklady: Nowhere Man, I Should Have Known Better,Daytripper, Side 2 of Abby Road, Street Fighting Man, Jackson Browne’s Redneck Friend, Brown-Eyed Girl, nahrávka Passionate Kisses od Mary Chapin Carpetner, Beatles verze Roll Over Bethoven od George Harrisona, Brooks & Dunn’s Long Time Gone. Jistě chápete, o co jde. Já mám taky rád pomalé písničky a napsal jsem několik dobrých, ale ten groove tam MUSÍ být, tak či onak. Nejlepší, kterou jsem kdy napsal, je píseň ve středním tempu, kterou pohání akustická kytara, basa a bicí, sólová kytara na výplních a nějaká harmonie v refrénu. Písnička se vaří, ale pomalu. Pamela
Šestnáctiletá dívka z Kanady, která s psaním písní teprve začíná, píše:
Mám ráda hodně písní, ale řekla bych, že moje nejoblíbenější píseň se jmenuje „Násilí“. Je od kanadského umělce Bif Naked. Mluví se v ní o světě a o tom, jak se navzájem porušujeme a že bychom měli chránit naše děti před tím, aby se pohybovaly v blízkosti násilí. Moje nejoblíbenější část zní: „Nejde o mě, nejde o tebe, nejde o ně a o to, co dělají“. A pak po trochu měkčím, jakoby ozvěnovitém zvuku věta: „Je to o životě“. Justin Allmett
A music major, performer,wanna be songwriter in Florida, writes:
I just recently analyzed Evil, by Stevie Wonder and found the song to be phenomenal. Ta píseň mění tóniny asi pětkrát! Prostě se to stupňuje a stupňuje a končí to zase na té původní tónině. Ve většině případů, když někdo změní tóninu, je tam viditelná disonance, ale ne tady, všechno je umístěno tak dobře a plyne to tak dokonale, že člověk prostě zůstane v úžasu. a změní myslím pět tónin(už si to přesně nepamatuju)a každá změna je tak dobře umístěná. Tammi Auman

A wanna be songwriter from Minnesota who would like info. on being one, writes:
I love the song „Baby one more time“ from Brittany Spears. Je to tak super, že mi ta písnička zůstane v hlavě celé dny a toužím, dokud ji neuslyším znovu. Myslím, že jsem jí posedlá. Patricia Mahoney
Písničkářka z Hamilton County v Indianě píše:
Stingova „Fields of Gold“ Uvědomuji si, že je to starší píseň, ale její text je tak jednoduchý, a přesto tak dobře vypráví příběh a vystihuje emoce. Melodická linka je nádherná. Struktura akordů je jednoduchá – přesto zaujme výběrem zvuků, které používá. Mohl bych pokračovat (miluji tuto píseň), ale to je asi tak všechno. Díky za příležitost podělit se o své myšlenky! Ran Birkins
Křesťanský/popový zpěvák/skladatel z jižního Kalifornie píše:
Unbreak My Heart (napsala Diane Warren a zpívá ji Toni Braxton)….úžasný text s vymyšlenými slovy (unbreak, uncry atd.), která vytvářejí dokonalý obraz, a hudba, která umocňuje emocionální dopad slov. A Toniin zpěv je neuvěřitelný! To je ale silná píseň! Jeden z mnoha Warrenových hitů! Shawna Dickson
Jen dívka s písní v srdci, která se natahuje po snu….,píše:
To Make You Feel My Love Napsal: Bob Dylan Jednoznačně můj oblíbený text, protože ve mně vyvolává emocionální odezvu, když ho poslouchám. Čím víc se s písní dokážu osobně ztotožnit, tím víc si ji užívám. Harlan Pease
Hudebník z Massachusetts píše:
„Job Description“ od Alana Jacksona Je upřímná a opravdu zasáhne. Je pro mě velmi inspirativní, protože mi ukazuje směr, kterým se chci ubírat při svém vlastním psaní. Kyle Kruger
95-96 songwriter of the year@the tampa bay area music awards – zpěvák,kytarista,skladatel…zakládající člen skupiny Q R T 93-96…pracuje také v televizním/filmovém průmyslu jako umělecký ředitel/vizuální designér, píše:
Mám rád mnoho písní…asi je jich příliš mnoho na to, abych je vyjmenovala…ale pár by jich muselo být…1)She Say,She Says – Beatles….neuvěřitelná melodie a harmonie..úžasné aranžmá…miluju předělávku od Overwhelming Colourfast…2)obě alba Jellyfish..ještě nikdo si nevypůjčil tolik vlivů a nevzdal tak úžasnou poctu lidem, kteří to vymysleli…i když to není převratné…skvělá antiteze toho, co je špatně na moderním rocku, jak ho známe..i.tj. nudné a bez fantazie… což tohle není… jde jim o podstatu, ne o technologii…. tj. o organičnost… a 3) I Cant Take It – Cheap Trick…. prostě mě to zasáhne pokaždé, když to slyším… nevadí, že to produkoval Todd Rundgren….. Todd Armstrong
Zájem o psaní písní, píše:

Srdce věci:

Tuto píseň cítím až do hloubi duše. They lyrics describe a common problem in he world and forgivness is definately needed in the world.

V podstatě tato píseň mluví o pravdě.

Amber
Písničkářka z Washingtonu píše:
Když Nirvana na unplugged albu přebírala píseň „Where did you sleep Last Night“. Protože se mi líbí, jak strašidelně to zní, přenáší mě to na jiné místo. Miluju, když na konci začne křičet a pak udělá pauzu, aby se nadechl….Je to podle mě prostě krásně udělané. Leanne
Písničkářka, zpěvačka ze západní Austrálie, píše:
„The Blood of me“ , „Make you Mine“ od Heather Nova A „Only when i sleep“ od The Corrs CAUSE THEY KICK ASS !!!!! slova a chytlavá , houpavá, tajemná hudba !!!! Tommy Evans
Stylista písní ze západního pobřeží Kanady, píše:
Tak moc moc!!! Miluju MorninGlory/champagnesupernova The Verve šťastlivce starý Stone Roses a věci Sinead O Connor na albech T.L.A.T.C. a I.D.N.W.W.I.H.G. Sloan And the Beatles!!!! Andrea Singer
Básnířka,skladatelka,zpěvačka,matka a snoubenka z Indianapolisu píše:
Odpovědět na tuto otázku mě stálo hodně přemýšlení. Mám ráda tolik umělců a oblíbená píseň se mění stejně jako moje nálady. Musí to být píseň, kterou si užívám bez ohledu na to, co se stalo před chvílí.

Ve smutku i zaplavený radostí se vždy mohu spolehnout na Vana Morrisona. „Into The Mystic“ má jazzovou texturu, která ji udržuje lehkou a snadno poslouchatelnou. Saxofon jako by tančil za expresivním textem a jeho uklidňujícím stylem zpěvu, díky čemuž je tato píseň mou nejoblíbenější.

Anita Potter
Nadějná písničkářka z MO píše:
Moje nejoblíbenější píseň je „Rain Fall“ od skupiny A Flock of Seagulls. Proč? Je to tak silná píseň, že mě někdy, v závislosti na mé náladě, rozpláče. Jen doufám, že budu tak skvělý písničkář, jako je Mike Score. Je prostě krásně napsaná a hudba s textem celou píseň oživuje. DavidPiano
Pianista/nadějný písničkář z Toronta píše:
Hoo boy. Tentokrát položená těžká otázka. Musel bych říct „Your Song“ od Eltona Johna a Bernieho Taupina. Text je přímočarý, ale krásný, a hudba není nic menšího, než bych od Eltona čekal. Čistá krása v písni. Další, která mě takto dojímá, je „Hello Again“ od Neila Diamonda. Opět velmi přímočarý a přitom hezký text s velkolepým hudebním zpracováním. Obě tyto písně jsou jen absolutně čisté emoce vykouzlené do rozpoznatelnější podoby. CaraLisa
Zpěvačka a skladatelka z USA píše:
Indian Rain od Colonian Cousins. Píseň je fúzí indické klasiky &západního popu. lezz do ní zakomponoval úžasný akordový postup se stejně neuvěřitelnou melodickou linkou. klobouk dolů!