Projev prezidenta Woodrowa Wilsona „Čtrnáct bodů“ byl projev přednesený na společném zasedání Kongresu 8. ledna 1918, během kterého Wilson nastínil svou vizi stabilního a dlouhodobého míru v Evropě, Americe a zbytku světa po první světové válce.
Wilsonův návrh vyzýval vítězné spojence, aby stanovili nezištné mírové podmínky s poraženými ústředními mocnostmi první světové války, včetně svobody moří, obnovení území dobytých během války a práva na národní sebeurčení v takových sporných oblastech, jako byl Balkán.
Pustošení a krveprolití první světové války Wilsonovi chmurně ilustrovalo nevyhnutelný vztah mezi mezinárodní stabilitou a americkou národní bezpečností.
Současně se snažil uklidnit americké izolacionisty prohlášením, že svět musí být „učiněn vhodným a bezpečným pro život; a zejména, že musí být učiněn bezpečným pro každý mírumilovný národ, který si stejně jako ten náš přeje žít svým vlastním životem, určovat své vlastní instituce, mít jistotu spravedlnosti a čestného jednání ze strany ostatních národů světa proti síle a sobecké agresi.“
Jakých bylo čtrnáct bodů?“
Wilson ve svém projevu vyjmenoval 14 strategií k zajištění národní bezpečnosti a světového míru. Několik bodů se týkalo konkrétních územních otázek v Evropě, ale nejvýznamnější části udávaly tón poválečné americké diplomacii a ideálům, které měly tvořit páteř zahraniční politiky USA, když země na počátku 20. století dosáhla postavení supervelmoci.
Wilson mohl předvídat, že mezinárodní vztahy budou pro americkou bezpečnost a světový obchod jenom důležitější. Prosazoval rovné obchodní podmínky, omezení zbrojení a národní suverenitu pro bývalé kolonie slábnoucích evropských impérií.
Jedním z Wilsonových cílů při přednesení projevu o Čtrnácti bodech bylo představit praktickou alternativu k tradiční představě mezinárodní rovnováhy moci udržované spojenectvími mezi národy – víra v její životaschopnost byla narušena první světovou válkou – a k bolševikem inspirovaným snům o světové revoluci, které v té době získávaly na síle v Rusku i mimo něj.
Wilson také doufal, že udrží konfliktem zmítané Rusko ve válce na straně Spojenců. Tato snaha se setkala s neúspěchem, protože bolševici na konci roku 1917, krátce po převzetí moci po ruské revoluci, usilovali o mír s Centrálními mocnostmi.
V jiných ohledech však Wilsonových Čtrnáct bodů sehrálo v následujících letech zásadní roli ve světové politice. Projev byl přeložen a distribuován vojákům a občanům Německa a Rakouska-Uherska a přispěl k jejich rozhodnutí souhlasit s příměřím v listopadu 1918.
Versailleská smlouva
Stejně jako on sám bylo Wilsonových Čtrnáct bodů liberálních, demokratických a idealistických. Mluvil velkolepě a inspirativně, ale nebyl si tak jistý konkrétními způsoby, jak svých cílů dosáhnout.
Na pařížské mírové konferenci se Wilson musel potýkat s vůdci ostatních vítězných spojeneckých zemí, kteří s mnohými ze Čtrnácti bodů nesouhlasili a požadovali tvrdé tresty pro Německo ve Versailleské smlouvě.
Důležité bylo, že Wilson naléhal na vytvoření mezinárodního řídícího orgánu sjednocených národů za účelem zaručení politické nezávislosti a územní celistvosti velkých i malých zemí. Jeho myšlenka dala vzniknout krátce existující Společnosti národů. Životaschopnější Organizace spojených národů měla vzniknout až po ukončení dalšího ničivého globálního konfliktu: Druhá světová válka.