Pro zodpovězení této důležité otázky je užitečné porozumět biblickému pojetí a účelu desátků jak ve Starém zákoně (SZ), tak v Novém zákoně (NZ).

Desátky ve Starém zákoně

1. Co je to desátek? Desátky byly především výrazem lásky, radosti a vděčnosti Bohu.

Nejstarší zmínka o desátcích v Bibli se nachází ve 14. kapitole Genesis, kde Abram pronásleduje krále jménem Kedorlaomer, aby zachránil zajatého Lota. Bůh jim dopřeje vítězství a jako projev láskyplné vděčnosti Bohu „ve 20. verši se prostě říká: „Abram mu tedy dal desetinu ze všeho.“ Abram tedy dal desetinu ze všeho. (Slovo desátek samozřejmě znamená desetinu.)

2. A tak se Abrahamovi dostalo odměny v podobě desátku. Desátky byly připomínkou toho, že vše, co máme, pochází od Boha, na němž jsme závislí.

V Genesis 28,22 měl Abrahamův vnuk Jákob v Bét-elu sen, v němž mu Bůh slíbil, že bude s ním a dá mu velkou zemi a mnoho potomků (Genesis 28,13-15). Jákob na to odpovídá slibem, který končí tímto příslibem: „Ze všeho, co mi dáš, ti dám desetinu“. ( 1. Mojžíšova 28,22, ČSP) Pro Jákoba je desátek zřejmě symbolickým vyjádřením toho, že všechno, co má, pochází od Boha, na němž jsme závislí.

3. Desátek měl vzbudit bázeň před Hospodinem.

Přesuneme-li se do Mojžíšovy doby, desátky se staly součástí zákona, kterým se řídil izraelský lid. Ve 14. kapitole Deuteronomia jsou uvedeny některé pokyny, jak desátek odevzdávat a k čemu slouží:

Deut. 4,22 „Nezapomeň každý rok oddělit desetinu ze všeho, co tvá pole vyprodukují. 23 Jez desátek ze svého obilí, mladého vína a olivového oleje a prvorozené ze svých stád a bravů před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které si vyvolí za příbytek svého jména, aby ses naučil stále uctívat Hospodina, svého Boha.“

4) Desátky byly Bohem předepsaným způsobem podpory určitých služeb, které ustanovil (Na mysli je zde levitský řád).

Ve 14. kapitole Deuteronomia čteme, že levité, kteří byli odděleni pro zvláštní náboženské účely (a kněžské povinnosti), byli rozptýleni po izraelských kmenech bez vlastní půdy, úrody a dobytka. Měli být podporováni desátky ostatních 11 kmenů (v. 27).

Tato zásada platí i dnes: Desátky jsou potřebné k podpoře naší místní církve – a služeb, které Bůh ustanovil.

5) Desátky uznávají a zajišťují Boží zaopatření.

Pasáž v Deuteronomiu končí příslibem požehnání pro lid, pokud bude věrný v tomto skutku milosrdenství vůči lidem a vděčnosti vůči Bohu: „… aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem díle tvých rukou.“

Desátek je tedy požehnáním pro lid. (Dt 14,29) Základní pravdou je toto: Bůh vždy ctí lidi, kteří dávají desátky z dobrého srdce víry.

Desátky v Novém zákoně

Pokud jde o desátky ve SZ, je to zcela jiný obraz. Ježíš sice potvrzuje desátky pro Izrael, ale v jeho učení to není oblast, na kterou by se soustředil. Kromě toho, že se zříká legalistického zneužívání desátků (Mt 23,23; Lk 18,10- 14), se o něm Ježíš nezmiňuje. Místo toho se Ježíš zaměřuje na důležitost štědrého dávání a na naši odpovědnost být dobrými správci a používat peníze, které nám Bůh svěřil, pro účely jeho království a slávy ve světě (Mt 25, 14-30). Ježíšovo učení o dávání přesahuje otázku procentuálního podílu.

Když jde o učení apoštola Pavla, není jasné, zda učil církve dávat desátky, když je zakládal, protože v žádném ze svých dopisů se o desátcích nezmiňuje. Ale v návaznosti na to, co učil Ježíš, má Pavel o dávání mnoho co říci. Ve Skutcích apoštolů Pavel odkazuje na Ježíšovo učení: „Blaženější je dávat než brát“ (Sk 20). Ve svých listech Korinťanům zdůrazňuje, že je důležité dávat ochotně a radostně podle svých možností (a dokonce i nad jejich rámec) (1Kor 8,3; 2Kor 9,7).

Při vědomí všech těchto věcí bychom měli v modlitbě zvážit, zda je naše dávání v souladu se zásadami Božího slova. S vědomím, že všechno, co máme, je darem od Boha (Žalm 24, 1), je odevzdání desetiny toho, co už mu všechno patří, na dílo budování jeho království a rozšiřování jeho slávy opravdu to nejmenší, co můžeme jako věrní Kristovi následovníci udělat. Kéž tedy ochotně, radostně a štědře dáváme podle svých možností (i nad ně!) pro Boží království a slávu.