Jackie Robinson tento měsíc před 66 lety prolomil barevnou hranici Major League Baseball, když odehrál svůj první zápas za Brooklyn Dodgers. Jeho příběh se dočkal nového pohledu ve filmu 42, který měl premiéru 12. dubna. V pondělí měli všichni hráči první ligy na sobě stejné číslo 42, Robinsonovo číslo dresu, v rámci výročního dne na jeho počest.
Historik z Illinoiské univerzity Adrian Burgos Jr. je členem výboru MLB pro počátky baseballu a autorem knihy „Playing America’s Game: Baseball, Latinos, and the Color Line“ a „Cuban Star: Jak jeden majitel černošské ligy změnil tvář baseballu“. Hovořil s redaktorem U of I News Bureau pro společenské vědy Craigem Chamberlainem.
Tak proč je Robinson tak důležitý?
První liga a její přidružené nižší ligy byly rasově segregované více než půl století, od roku 1889 až do doby, kdy Jackie Robinson prolomil barevnou hranici, nejprve v nižších ligách v roce 1946 a poté v první lize při svém debutu v Dodgers v roce 1947. Tím, že se stal průkopníkem integrace baseballu, se Robinson stal terčem jeho institucionalizovaného rasismu a bělochů, kteří podporovali – a těžili z jeho segregované kultury. Robinson byl prvním jednoznačně černým mužem, který hrál v organizovaném baseballu od doby, kdy byli černí hráči vyhoštěni, ačkoli existovalo poměrně dost Latinoameričanů jako Kubánec Roberto Estalella, kteří byli rasově nejednoznační, a přesto směli hrát v první lize, dokud fungoval systém barevné hranice.
Přijetím této výzvy Robinson souhlasil s požadavkem prezidenta a generálního manažera Dodgers Branche Rickeyho, aby se nebránil rasistickým posměškům ze strany soupeřů a fanoušků, doslova útokům některých bílých nadhazovačů soupeře – Robinson vedl ligu v počtu hitů na nadhozu v roce 1947 – nebo nepřátelskému zacházení ze strany členů tisku, z nichž mnohým bylo nepříjemné to, co označovali za „nucenou“ integraci Dodgers v národní zábavě.
Do konce sezóny se Robinson stal hrdinou pro miliony Američanů všech ras a etnik díky tomu, jak reagoval na tuto intenzivní veřejnou zkoušku ohněm – ačkoli v polovině téže sezóny debutoval i jiný černošský hráč, Larry Doby, v týmu Cleveland Indians v Americké lize. Robinson ve svém nováčkovském období dovedl tým Dodgers k vítězství v Národní lize a k účasti ve Světové sérii. Pro mnoho Američanů byl Robinsonův úspěch naplněním amerického slibu, že každý, kdo dostane příležitost, může v americké společnosti uspět. Je to však dosti zjednodušený pohled, protože nebere plně v úvahu, jakým způsobem bylo integrace dosaženo.
Takže jak jí bylo dosaženo? Jaká byla Rickeyho motivace a co se dělo v zákulisí?“
Baseballová integrace je často prezentována jako morální příběh. Verze, která vyzdvihuje Rickeyho roli, je velmi shora dolů a je příběhem o vykoupení bílého vedení, které napravuje křivdy rasové segregace. Je prezentován jako spravedlivý morální vůdce, který je nakonec unaven škodami, jež baseballová barevná linie způsobila černým duším, a který učiní odvážné rozhodnutí porušit projevenou vůli ostatních 15 vedoucích pracovníků první ligy.
Rickey sám vytesal část tohoto příběhu, když se podělil o příběh Charlese Thomase, jediného černého hráče v týmu Ohio Wesleyan, který Rickey vedl. Rickey říkal, že ho pronásledoval přetrvávající obraz Thomase, který plakal a třel si svou černou kůži poté, co mu byl odepřen pokoj v hotelu v South Bendu ve státě Ind.
Rickey byl velmi osobně zainteresován na zajištění černošských talentů, ale zároveň nechtěl platit za talenty, které přebíral z černošské ligy. Proto trval na tom, že Jackie Robinson je volným hráčem, a odmítl vyplatit kompenzaci Kansas City Monarchs, týmu černošské ligy, za který Robinson v roce 1945 hrál. Na tiskové konferenci, kde oznamoval Robinsonův podpis smlouvy s Dodgers, přešel Rickey do ofenzivy a naznačil, že černošské ligy jsou raketou, kterou provozují zločinci, a ne řádní obchodní manažeři.
Kromě toho, jak odhalili další historici, Rickey původně usiloval o debutovou integraci se třemi černošskými hráči – Robinsonem, Royem Campanellou a Samem Jethroem -, ale musel se tohoto plánu vzdát částečně proto, že majitelé černošských lig za Campanellu a Jethroea trvali na odškodnění. Představte si, jak by se změnil příběh baseballové integrace, kdyby to byli tři černoši, kteří by společně zvrátili baseballovou rasovou segregaci, oproti vyprávění, že Rickey dokázal najít pouze jednoho černocha se všemi potřebnými talenty na hřišti a charakterem mimo hřiště, který by nesl břemeno baseballových hříchů.
Příběh prolomení baseballové barevné hranice se často vypráví pouze černobíle – Afroameričané pronikají do čistě bílé ligy. Jak ale Robinson ovlivnil Latinoameričany a roli, kterou začali hrát v dnešní hře?“
Robinsonův triumfální průlom otevřel dveře příležitostí všem Latinoameričanům. Všimněte si, že jsem řekl „pro všechny Latinoameričany“. Hlavním účelem barevné linie organizovaného baseballu bylo vyloučit černochy, což se jí v letech 1889 až 1946 velmi účinně dařilo. Přesto během tohoto období funkcionáři první ligy stále častěji povolovali vstup talentovaným hráčům jiné než bílé pleti, jako byl americký indián Charles Albert „Chief“ Bender, budoucí člen Síně slávy, a Latinoameričanům světlejší pleti, jako byl Adolfo „Dolf“ Luque. Ve skutečnosti více než 50 Latinoameričanů hrálo v Major League, zatímco její barevná linie stála na svém místě, ačkoli ve stejném období jich v Negro Leagues hrálo více než 230.
Negro Leagues byly místem, kam byly poslány báječné talenty jako Martin Dihigo, Cristobal Torriente a José Méndez, aby předvedly své baseballové umění v USA.Právě v Negro Leagues zahájil Orestes „Minnie“ Miñoso v roce 1945 svou profesionální kariéru v USA v týmu New York Cubans a nakonec se v roce 1951 stal členem týmu Chicago White Sox. Miñoso byl vlastně latinskoamerický Jackie Robinson, který jako černý Latinoameričan čelil rasové a etnické nevraživosti a byl průkopníkem integrace. Robinsonův úspěch umožnil černošským Latinoameričanům, jako byl Miñoso, podepsat smlouvu s prvoligovými organizacemi, ale neodstranil jedinečné kulturní překážky, s nimiž se latinskoamerické hvězdy jako Miñoso, Orlando Cepeda, Roberto Clemente a Juan Marichal setkávaly.
Máte možnost se předem podívat na film „42“. Co z něj správně vypovídá o tehdejší době a o tom, proti čemu Robinson stál? A co by diváci měli vědět, co se do filmu nedostalo?“
Pro hollywoodský film je „42“ tak přesvědčivým integračním příběhem, jaký filmový průmysl americkému publiku nabídne. Rozhodně to není epos, který by natočil filmař jako Spike Lee: Lee by pravděpodobně trval na tom, aby byl zachycen jak Robinsonův životní příběh, tak i dopady integrace černošské baseballové ligy. Místo toho se „42“ soustředí na roky 1945 až 1947, tedy na pouhý začátek integrace, a na to, s čím se Robinson jako černošský průkopník setkal na hřišti i mimo něj.
„42“ nijak nepřipomíná Dobyho integraci do Americké ligy v červenci téže sezony ani skutečnost, že šéf Cleveland Indians Bill Veeck skutečně zaplatil černošské lize Newark Eagles, aby Dobyho získal. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože film se jmenuje „42: Pravdivý příběh americké legendy“, a ne „47: rok, který změnil baseball“.
Překročit rok 1947 znamená skutečně se ponořit do složité historické postavy, kterou byl Jackie Robinson. Byl to nejoblíbenější černoch národa na počátku padesátých let, který se nechal zneužít McCarthyho výborem pro neamerické záležitosti Sněmovny reprezentantů k očernění černošského zpěváka a aktivisty Paula Robesona – čehož Robinson později litoval. Robinson, angažovaný zastánce občanských práv, přesto zůstal Rockefellerovým republikánem, který v prezidentských volbách v roce 1960 podpořil Nixona místo Kennedyho a zůstal v této straně i poté, co většina Afroameričanů utekla k Demokratické straně. A navzdory jeho historické úloze byly jeho aspirace na manažerské místo v hlavní lize zmařeny ligovými manažery, kteří se domnívali, že na černošského manažera je příliš brzy.
Robinson se skutečně zpočátku odmítl zúčastnit oslav 25. výročí integrace baseballu během Světové série 1972, protože byl velmi rozladěn nedostatečným pokrokem směrem k integraci mimo hrací pole. Teprve poté, co získal slib komisaře Bowieho Kuhna, že baseball bude pracovat na najmutí černošského manažera, Robinson souhlasil s účastí. Na oslavě 10. října 1972 slabý Robinson, jehož tělo bylo zničeno cukrovkou, naposledy veřejně promluvil a prohlásil, že se těší na den, kdy uvidí černošského manažera v prvoligové kopané. O deset dní později Robinson zemřel a na tento den stále čekal.
Kompletní rozhovor najdete na www.stlamerican.com.
.