Text rozhovoru byl analyzován pomocí kvalitativní obsahové analýzy a výsledkem byly dvě témata a pět kategorií (tabulka2). Citace účastníků jsou pro zdůraznění obsahu začleněny do následujícího textu.

Téma 1. Jaké jsou výsledky kvalitativní obsahové analýzy? Život se řídí dlouhou kuřáckou historií, kterou je obtížné přerušit

Toto téma popisuje obtížnost přerušení navyklého chování. Různé okolnosti a návyky ovlivnily schopnost účastníků najít vhodnou dobu k tomu, aby přestali kouřit. Kouření bylo spojeno se specifickými událostmi a pocity, které přinášely pozitivní i negativní zkušenosti, což ještě více ztěžovalo odvykání kouření.

Zlomit celoživotní návyk je velmi obtížné

Účastníci začali kouřit, když jim bylo 12 až 13 let. Většina z nich viděla souvislost mezi kouřením a svými životními vzorci. Kouření vnímali jako potěšení, které bylo silně spojeno se specifickými situacemi, jako je kouření během jídla a konzumace kávy nebo alkoholu. Takové potěšení představovalo v jejich životě pozitivní zkušenost a bylo velmi obtížné se tohoto návyku zbavit. Někteří účastníci popisovali, že kouření bylo odměnou v životě, například po těžké práci. Polovina účastníků popsala, že cigareta byla společníkem a milým přítelem, dokonce nejlepším přítelem, a součástí jejich společenství. Zvyk držet něco mezi prsty je přiměl zapálit si cigaretu, i když neměli chuť kouřit.

„Je to ráno s kávou… první dvě cigarety… To je skvělé.“

Nikdy v životě není ten správný čas přestat

Účastníci popisovali události ve svém životě jako důvody, proč si nikdy nenašli čas zaměřit se na odvykání kouření. Jejich hektický každodenní život vedl k pokračování v kouření, ačkoli kouření nebylo vždy něčím, po čem by toužili. Někteří účastníci měli pocit, že cigareta je uklidňuje a potlačuje starosti. Jiní účastníci měli pocit, že stres spojený s nemocí nebo úmrtím příbuzného ospravedlňuje to, že nemohou přestat kouřit, a tak příležitost přestat kouřit odkládali.

„Nejdříve mi zemřela švagrová, o čtyři týdny později mi zemřel manžel a o čtyři měsíce později mi zemřel otec.“

Přestože si účastníci uvědomovali výhody zanechání kouření, očekávali, že život bez kouření bude asketický. Účastníci často přemýšleli o tom, že by přestali kouřit, ale vždy jako o něčem, co se má udělat v budoucnu; teď není ten správný čas.

„diskutujeme, můj bratr, moje sestra a její dcera, abychom se dohodli na termínu, kdy musíme … ale všichni jsou ve skluzu, že … na termínu … uvidíme.“

Někteří účastníci přestali kouřit, ale došlo u nich k nárůstu hmotnosti, což je vedlo k tomu, že znovu začali kouřit.

„Ano, já jenom říkám, že kdybych nepřibrala, tak bych se určitě snažila zkusit přestat kouřit, ale bojím se právě té hmotnosti.“

Dalšími uváděnými důvody, proč nepřestat kouřit, bylo riziko závratí, hypotenze nebo deprese.

Plány přestat nevedou k výsledkům

Několik účastníků se vyjádřilo, že důvodem, proč nelze přestat kouřit, je „vše v mozku“. Měli problém vysvětlit, co tím vlastně mysleli, jeden účastník řekl:

„Možná se člověk musí nechat lobotomizovat … je to v mozku“.

Někteří účastníci se zdáli mít kontrolu nad většinou věcí ve svém životě, kromě kouření. Svou závislost na cigaretě považovali za pohromu, což vedlo k tomu, že se jejich plány přestat kouřit nikdy neuskutečnily. Účastníci si uvědomovali, že je třeba mít motivaci přestat kouřit, ale taková motivace jim chyběla a jejich plány přestat kouřit nevedly k žádným výsledkům.

„Chtěl bych mít verdikt … pokud nepřestanete kouřit, zemřete teď nebo za rok … facka“.

Mít blízké příbuzné se špatnou kapacitou plic a vědět, že kouření je spojeno s vysokými náklady, zhoršenou fyzickou kondicí nebo dokonce smrtí, zvyšovalo jejich motivaci přestat kouřit, ale ani to nestačilo. Polovina účastníků sice kouření snížila, ale nedokázala přestat úplně.

„Tak já jsem kouřil, dřív třeba dvacet cigaret denně a teď třeba čtyři … takže jsem to snížil za dlouhou dobu, abych tak řekl“.

Někteří z nich se domnívali, že je snadné zdržet se kouření, když jsou ve specifickém prostředí, vykonávají specifické práce nebo jsou v oblastech, kde je kouření zakázáno. Důležité bylo odstranit rušivé vlivy, mít vše pod kontrolou a mít klid. Navíc, i když existovaly pozitivní faktory, které přispívaly k plánu přestat kouřit, například pokud v jejich prostředí nikdo nekouřil, pokud nebyly cigarety k dispozici, různé aktivity, cestování a cvičení, plány přestat kouřit úplně se nikdy nepodařilo uskutečnit.

„Jednoho dne se rozhodnu … ale už je to tak mnoho let … co se týče uvažování, a sakra … pořád kouřím“.

Téma č. 2. Být uvědomělý a poučený a mít potřebu samostatnosti

Toto téma popisuje uvědomění si rizik kouření a následků CHOPN. Bylo obtížné vypořádat se s okolními požadavky na odvykání kouření, protože rozhodnutí bylo třeba přijímat samostatně, aby si zachovali autonomii. Podpora by měla být poskytnuta poté, co se jedinec sám rozhodne.

Uvědomění si důsledků pokračujícího kouření

Účastníci si byli vědomi důsledků pokračujícího kouření a měli znalosti o CHOPN. Věděli, že lidé s touto nemocí nikdy nezískají zpět své zdraví, ale že progrese nemoci se po ukončení kouření zastaví. Každoroční funkční vyšetření plic prováděné v rámci jejich účasti ve studii OLIN ukázalo rozsah onemocnění. Pro některé účastníky byl dobrou pomůckou k tomu, aby začali uvažovat o tom, že přestanou kouřit, zatímco jiní se domnívali, že není důležitý. Pro řadu účastníků test plicních funkcí nade vší pochybnost ukázal, že se musí rozhodnout přestat kouřit.

„Získat informace o zhoršení plicních funkcí … tehdy člověk získal pocit … teď už to opravdu musím napravit.“

„Můj tchán má rakovinu plic a umírá a moje maminka měla CHOPN a na konci života neměla dobré dny … takže vím, jaké to je … k ničemu.“

Dostávat pomoc a podporu, aniž by se nad ně někdo povyšoval

Někteří účastníci chtěli pomoc stejným způsobem, jakým se dostává pomoci alkoholikům, například prostřednictvím dvanáctikrokového programu. Jiní účastníci uvedli, že podporu potřebují po neúspěších.

„Že by člověk dostal podporu, protože přijde velký pád a hlavně když přijde nějaká nepřízeň osudu, na kterou narazím… to se člověk cítí jako… Ne, na to kašlu“.

Nejlepší podporu našel mezi příbuznými. Díky blízkému vztahu bylo snazší být otevřený a mluvit se svými blízkými. Několik účastníků se domnívalo, že by bylo snazší přestat kouřit, kdyby jejich kouřící příbuzní také přemýšleli o tom, že přestanou kouřit.“

„Nejlepší podporu mám asi mezi svými přáteli… Myslím, že to tak každopádně je.“

„Mám asi nejlepší podporu mezi svými přáteli.

Účastníci chtěli pomoc a podporu, ale nechtěli být protežováni. Účastníci zažívali požadavky ohledně odvykání kouření, v některých případech denně, od manželů, rodiny, přátel, zaměstnavatelů a lékařů. Dotírání ze strany lidí v jejich okolí mohlo vést k pokračování v kouření nebo je přimět k tomu, aby po skončení kouření znovu začali kouřit.

„Když říkají… neměl bys přestat kouřit?… nikdy… jen proto, že to říkají… člověk si myslí, že nikdy.“

„Když říkají… neměl bys přestat kouřit?

Přestat kouřit byla osobní volba, a proto to byl člověk, kdo rozhodoval o tom, kdy a zda vůbec přestane kouřit. Někteří účastníci zažili, že měli ve svém okolí lidi, kteří o jejich situaci nevěděli. Říct někomu o své situaci by mohlo vést k tomu, že by zažili nátlak, aby přestali kouřit, proto účastníci nikoho o tom, že přestali kouřit, neinformovali.

„Pak si říkám … do toho vám nic není … je to moje vlastní volba“.

Participanti popsali, že zatímco dříve bylo kouření plně akceptováno a považováno za módní, dnes už tomu tak není. Ve skutečnosti může být kouření považováno za slabost a být kuřákem může být považováno za stejně špatné jako být alkoholikem. Kouření bylo považováno za ostudné, protože tento akt je ve Švédsku zakázán na veřejných místech.

„Že se v posledních letech cítím být pronásledován letlampou,a že si děti myslí, že jsme úplně k ničemu, protože kouříme.“

Téměř všichni účastníci vyzkoušeli různé druhy léků na odvykání kouření. Jejich zkušenosti s léčbou byly jak pozitivní, tak negativní. Několik účastníků uvedlo, že se setkali s vedlejšími účinky, které je přiměly léčbu zrušit.

„Zkoušela jsem používat náplasti … a pak jsem cítila … že se mi točí hlava … motá se mi hlava“.

Někteří účastníci používali snus (švédský vlhký mletý tabák umístěný pod horní ret) jako náhradu cigaret. Několik účastníků zažilo dočasnou pomoc drog. Někteří se účastnili skupin pro odvykání kouření v lékařském centru, ale skupinová setkání podle nich nepomohla, protože všichni účastníci skupiny se nerozhodli přestat kouřit. Jeden účastník, který se pokusil přestat kouřit, navíc uvedl, že bylo snazší nekouřit, dokud byl zapojen do odvykací skupiny. Při dřívějších pokusech přestat kouřit několik účastníků nepoužívalo žádné pomůcky. Téměř všichni účastníci kriticky hodnotili informace a podporu, které se jim dostalo od zdravotníků

.