Bitva o Alamo se stala legendární téměř okamžitě po svém skončení. Osudné odmítnutí povstalců vzdát se mexickým silám posloužilo jako podnět pro další povstalce, aby pokračovali v boji proti generálu Santa Anovi a jeho armádě.

V měsíci, který následoval po bitvě, se k mobilizaci povstalců používal dnes již proslulý pokřik „Pamatujte na Alamo!“. U San Jacinta (dnešní Houston v Texasu) se Sam Houston, velitel brigády povstaleckých dobrovolníků, postavil Mexičanům. Houston vedl své muže téměř měsíc cik-cak napříč Texasem a Santa Ana mu byl v patách. Ztratil velkou část důvěry svých vojáků i důvěru, kterou v něj měla prozatímní vláda. Tím, že znovu a znovu ustupoval, však také získal čas na výcvik svých dobrovolníků.

Houston viděl šanci, jak se zmocnit armády generála Santa Any. Generál se po svém vítězství u Alama úspěšně domáhal města. Houston však vycítil, že by mohl s generálovou armádou zatočit, když se dozvěděl, že je izolována mimo město. Dne 21. dubna 1836 vedl 910 mužů přes pláně před San Jacinto. Když se přiblížili na dohled mexických vojsk, vypukla na obou stranách dělostřelba.

Boj byl krátký a prudký. Mexičané byli zaskočeni a přemoženi povstalci a jejich voláním „vzpomeňte na Alamo!“. Mnoho ustupujících Mexičanů bylo dostiženo a zmasakrováno. Bitva trvala pouhých 20 minut, ale z velké části se zasloužila o zajištění nezávislosti Texasu.

Proč si tedy připomínáme Alamo? Vzbouřenci u San Jacinta využili vzpomínky na bitvu u Alama k podnícení svého hněvu – odehrála se totiž pouhý měsíc předtím. Ale i dnes se na bitvu u Alama pohlíží s úctou.

Historici poukazují na to, že muži, kteří bojovali u Alama, byli obyčejní občané, kteří žili v kulturně a politicky chaotickém státě. Například vztahy mezi Tejanos a Anglosasy byly často napjaté, protože Mexičané usilovali o zrušení otroctví a nesouhlasili s praktikami bílých přistěhovalců, kteří si podmaňovali černochy. Anglos i Tejanos se na sebe v minulosti dívali svrchu . Dokonce i při obraně Alama měli William Travis a Jim Bowie spory o to, kdo má velení .

Muži u Alama si nekladli za cíl stát se mučedníky za svou věc. Všichni kromě jednoho sice souhlasili s tím, že za bitvu obětují své životy, je však sporné, zda si uvědomovali historické důsledky svých rozhodnutí. Autor Stephen Hardin také upozorňuje, že bojovníci nebyli ani sebevrazi – doufali ve vítězství, ale byli ochotni přijmout smrt .

Jinými slovy, je důležité si uvědomit, jak složitá bitva to byla a kolik stran vedlo válku. Ale zatímco historie tyto detaily zachovává, v představách veřejnosti jsou do značné míry opuštěny. Zdá se, že to, co zůstává důležité i po téměř 200 letech, nejsou detaily, ale činy. Obránci Alama nám připomínají, „proč lidé bojují za ideál“, říká průvodkyně po Alamu Rosemary Mitchellová. „Záleželo jim na tom, aby bojovali za to, v co věří, bez ohledu na cenu.“

Další informace o Texasu a dalších souvisejících tématech najdete na další stránce.

.