Proruští kandidáti a strany dosáhli na východě Ukrajiny značného úspěchu v celostátních místních volbách, které se konaly 25. října. Ve městech po celém regionu získaly lví podíl hlasů politické síly přátelské Moskvě a udržely si tradiční nadvládu nad politickou scénou.

Tento výsledek se všeobecně očekával. I přes těsnou blízkost a velkou emocionální daň šestileté rusko-ukrajinské války se politická loajalita v regionu od předválečné doby příliš nezměnila. Mladí voliči zůstávají hluboce rozčarovaní a mají sklon zdržet se hlasování, zatímco starší voliči nadále poslušně podporují paternalistické proruské strany, které se v těchto končinách dlouho držely u moci.

Nikde není odolnost proruských hlasů na Ukrajině patrnější než ve Slavjansku. Před šesti lety sloužilo toto město s něco málo přes 100 000 obyvateli jako počáteční ohnisko kremelských snah o vyvolání masového protikyjevského povstání na celé východní a jižní Ukrajině. Od dubna 2014 se na tři měsíce stalo faktickým hlavním městem Novorosie („Nového Ruska“), klientského státu, který Moskva zamýšlela vytvořit z trosek nezávislé Ukrajiny.

Během ruské okupace Slovjansku bylo město vystaveno řadě hrůz včetně masového vyvlastňování podniků a majetku, svévolného zatýkání a zadržování, nucených prací, mučení a poprav. Tato noční můra nakonec skončila v červenci 2014, kdy Slovjansk osvobodily ukrajinské síly. Od té doby v něm panuje mír.

Tato zkušenost město v mnoha ohledech poznamenala, ale na politickou scénu měla poměrně malý vliv. Jasná většina místních obyvatel stále cítí silné vazby na Rusko, zatímco podezíravost vůči ukrajinským politickým stranám v Kyjevě je hluboká. Tyto preference se projevily během nedávných místních voleb, v nichž se dvojice proruských politiků probojovala do druhého kola, v němž se tento měsíc bude vybírat příští starosta Slavjansku.

Dvěma kandidáty jsou dosavadní starosta Vadim Ljach (strana Opoziční blok) a jeho vyzyvatel Pavlo Přídvorov (opoziční strana Platforma-život). Prydvorov je bývalým tajemníkem městské rady ve Slavjansku. Krátce působil také jako zastupující starosta bezprostředně po osvobození města v roce 2014.

Oba politici se účastnili zasedání slovjanské městské rady v době převzetí moci Kremlem na jaře a začátkem léta 2014 a jsou obviňováni z podpory vzniku takzvané Doněcké lidové republiky. Ani jeden z nich nikdy nečelil obvinění kvůli své účasti na ruském zástupném režimu, který město v těchto osudových měsících ovládal.

Tento nedostatek trestních stíhání je běžným tématem v osvobozených částech východní Ukrajiny, kde mnoho místních představitelů původně podporovalo povstání Kremlu, ale od té doby se jim podařilo zůstat ve funkcích tím, že se stali užitečnými pro ukrajinskou vládu v Kyjevě. Ljach byl v roce 2015 zvolen starostou Slavjansku, zatímco Přídvorov se ve stejné době stal členem městské rady.

Mezi mnoha místními úředníky na východě Ukrajiny, kteří jsou obviněni z podpory ruské invaze v roce 2014, je pravděpodobně nejznámější bývalá starostka Slavjansku Nělja Štepa. Koncem roku 2014 byla obviněna ze separatismu a organizování teroristické skupiny. Štepa strávila tři roky ve vazbě, než byla v roce 2017 umístěna do domácího vězení. Po šesti letech je její případ stále u soudu, ale už se na ni nevztahují žádná omezení.

Štepa po celou dobu zůstávala vzdorovitá a snažila se vylíčit jako něco na způsob mučednice. V nedávných volbách dokonce vedla kampaň, aby získala zpět své staré místo, skončila třetí a jen těsně jí uniklo místo v nadcházejícím přímém hlasování mezi dvěma hlavními kandidáty.

Předplaťte si nejnovější zprávy z UkraineAlert

UkraineAlert je rozsáhlá internetová publikace, která pravidelně přináší zprávy a analýzy o vývoji ukrajinské politiky, hospodářství, občanské společnosti a kultury.

Dominance proruské politiky ve Slavjansku vytváří zřejmé problémy pro značný kontingent prozápadních obyvatel města a stoupenců evropské integrace Ukrajiny. Místní aktivista Dmytro Braslavsky tvrdí, že většina evropsky orientovaných voličů ve Slavjansku nyní podpoří současného starostu Vadima Lyacha, kterého označuje za „menší zlo“.

Braslavsky se domnívá, že apatie voličů je jednou z klíčových překážek, kterým čelí prozápadní politici snažící se prosadit na východě Ukrajiny, a tvrdí, že jen málo obyvatel Slavjanska si uvědomuje význam místních voleb. To podle něj platí zejména pro mladší demografické skupiny.

„Je stále velmi těžké lidem vysvětlit, že obecní orgány jsou pro každodenní život ve Slavjansku důležitější než prezident nebo parlament,“ vysvětluje Braslavskij. „Zejména mladí lidé v prvním kole nevolili a je pravděpodobné, že účast ve druhém kole bude ještě nižší. Mohli by něco změnit, kdyby podpořili více prozápadního kandidáta ze strany Služebník lidu. Místo toho o výsledku voleb ve Slavjansku opět rozhodli starší voliči. Není divu, že nám stále vládne stejná politická třída jako dříve.“

Místní ekologická aktivistka Kapitalina Pašíková sdílí mnohé z Braslavského obav a přiznává, že se po hlasování 25. října cítila deprimovaná. Tvrdí, že nálada rezignace brání obyvatelům Slavjanska zapojit se do snah o smysluplnou změnu, a poukazuje na komunální volby před pěti lety jako na klíčový bod zlomu, který pro mnoho místních lidí rozdrtil rodící se naděje na nový začátek. „Když bylo město v roce 2014 poprvé osvobozeno, objevila se zpočátku spousta aktivistů,“ vzpomíná Pašíková. „Věřili jsme, že je to naše město. Měli jsme pocit, že je na nás, abychom věci zlepšili. Ale komunální volby v roce 2015 byly zničující. Všechno zůstalo při starém a k moci se vrátily všechny staré tváře.“

Třicetiletá obyvatelka Slovjansku Ksenia se o politickém klimatu ve městě zdráhá veřejně mluvit a požádala, aby nebylo používáno její celé jméno. Tvrdí, že atmosféra je stále nepříjemnější pro ty, kteří podporují geopolitickou trajektorii Ukrajiny směrem na západ. „Mnoho proevropských lidí se nyní snaží opustit Slavjansk a někteří by chtěli z Ukrajiny odejít úplně.“

Sama Ksenija říká, že nic takového neplánuje a že by raději budovala budoucnost ve svém rodném městě. Výsledky nedávných komunálních voleb ji vůbec nepřekvapily a upřednostňuje pragmatický přístup s tím, že každý, kdo plánuje ve Slavjansku zůstat, se musí přizpůsobit stávající politické realitě, a ne upínat své naděje ke změně. „Rozhodně nečekám od politiků žádné zázraky,“ vtipkuje.

Přes pochmurnou náladu mnoha prozápadně orientovaných obyvatel Slavjanska není politická atmosféra ve městě zcela neměnná. Podle politického analytika a obyvatele Slovjansku Denise Bigunova začal starosta Ljach během posledních pěti let ve funkci nesměle zastávat řadu proevropštějších postojů. Tato snaha zaujmout střední pozici dává politický smysl, říká Bigunov. „Ljach získal v prvním kole nedávných komunálních voleb kolem 30 % hlasů, zatímco vedoucí prozápadní kandidát strany Sluha lidu si zajistil téměř 15 %. Tím, že ukáže, že nehodlá být striktně proruským politikem, Ljach doufá, že ve druhém kole získá proevropské hlasy a zároveň si udrží svou tradiční základnu podpory mezi důchodci.“

Postupy, kterých v nedávných komunálních volbách ve Slavjansku dosáhli euro-přátelští kandidáti, jsou zatím příliš skromné na to, aby znepokojily proruské politické těžké váhy ve městě. Nicméně podobných známek postupného posunu, k němuž dochází v celém regionu, je celá řada, počínaje pozoruhodným výsledkem prezidenta Zelenského v prezidentských a parlamentních volbách v roce 2019 a pokračuje nedávným silnějším než očekávaným výsledkem strany Evropská solidarita bývalého prezidenta Petra Porošenka v některých částech východní Ukrajiny.

Jestliže se jedná o důkaz změny politické krajiny, probíhá téměř ledovým tempem. Ve skutečnosti může trvat desítky let, než se poměr sil rozhodujícím způsobem posune směrem od politického statu quo zakořeněného v tradičních představách o silných vazbách na Rusko.

To je přirozené, říká Bigunov. Tvrdí, že Slovjansk a další města na východě Ukrajiny postrádají historické vazby, které spojují velkou část střední a západní Ukrajiny s širší evropskou politickou kulturou. Místo toho daleko mladší sídla na východě země již více než sto let neznají nic jiného než autoritářskou vládu. Po carské autokracii následovala přímo bolševická totalita. Konečný rozpad Sovětského svazu pak vedl k nové éře regionální nadvlády Strany regionů Viktora Janukovyče. Skutečná demokracie se do Slavjanska dostala až v létě 2014, kdy dorazila společně s ukrajinskou armádou.

Šest let poté proruské strany nadále ovládají politické dění ve městě, podobně jako jinde na východě Ukrajiny. Prozápadní elektorát v regionu však pomalu nachází svůj hlas a postupně se stává faktorem, s nímž je třeba počítat ve volebních kalkulacích soupeřících kandidátů. To podkopává mocenský monopol, který kdysi dusil veřejnou debatu. Pomalu se formuje pluralitnější politická kultura, ale proruské strany budou mít pravděpodobně ještě dlouho navrch.

Mykhaylo Shtekel je novinářem Rádia Svoboda.

Další čtení

Názory vyjádřené v UkraineAlert jsou výhradně názory autorů a nemusí nutně odrážet názory Atlantické rady, jejích zaměstnanců nebo jejích podporovatelů.

.