Proroctví, které Sybill Trelawneyová sdělila Albusi Brumbálovi, předpovědělo narození osoby, která bude schopna porazit Voldemorta.

Ten, kdo má moc porazit Temného pána, se blíží… narodil se těm, kteří se mu třikrát vzepřeli, narodil se, když umírá sedmý měsíc… a Temný pán ho označí za sobě rovného, ale bude mít moc, kterou Temný pán nezná… a oba musí zemřít rukou toho druhého, protože ani jeden z nich nemůže žít, dokud ten druhý přežívá… ten, kdo má moc porazit Temného pána, se narodí, když umírá sedmý měsíc…

Proroctví zaznělo v Bradavicích, když Brumbál vedl s Trelawneym pohovor na místo učitele věštění. První část zaslechl Severus Snape, který to, co slyšel, oznámil Voldemortovi. Později si na předpověď nepamatovala, a tak nikdy nevěděla, jak je důležitá (OP37, HBP20, HBP25).

Mohla se týkat buď Harryho Pottera, nebo Nevilla Longbottoma. Oba chlapci se narodili na konci července 1980 (Harry 31., Neville 30.) a oběma rodičům se podařilo třikrát uniknout Voldemortovi. Voldemort se rozhodl uvěřit, že myšlen je Harry, a zaměřil se na něj, aby eliminoval hrozbu; tím vlastně nevědomky uvedl proroctví do pohybu tím, že ho „označil za sobě rovného“ (protože druhou část neslyšel, o tomto nebezpečí nevěděl) (OP37, HBP23).

Brumbál věděl, že oba chlapci budou v nebezpečí, jakmile Voldemort uslyší proroctví, a proto řekl Lily a Jamesovi (a pravděpodobně i Frankovi a Alici), aby se ukryli. Bohužel, protože Potterovi udělali svého tajného strážce Petera Pettigrewa , který byl zrádcem v Řádu, nezabránilo to Voldemortovi, aby je pronásledoval, zavraždil Jamese a Lily a pokusil se zavraždit Harryho (PA10).

Během Harryho pátého roku se na proroctví nejvíce zaměřil Lord Voldemort i Fénixův řád. Voldemort byl posedlý objevením konce proroctví, protože věřil, že mu napoví, jak Harryho zničit (to byla ta „zbraň“, o které mluvil Sirius v PO5) (PO37). Velká část práce Řádu spočívala ve snaze tomu zabránit: zřídili nepřetržitou strážní službu u vchodu do Oddělení záhad. Právě během této práce byl Arthur Weasley napaden Nagini. Voldemort se pokusil ukrást proroctví tím, že seslal kletbu Imperius na Sturgise Podmorea a pak na Brodericka Bodeho (aniž by věděl, že proroctví jsou očarovaná, takže se jich mohou dotknout jen ti, kterých se týkají), a tím, že Harrymu nejprve poslal vidiny Oddělení záhad, aby ho tam nalákal, a pak falešnou vizi mučeného Siriuse. Ačkoli tento poslední pokus byl úspěšný, proroctví bylo porušeno a Voldemort zbytek věštby nikdy neslyšel (a i kdyby ano, neřekla by mu to, co chtěl vědět).

Ať už obsah proroctví nějak unikl, nebo ho někdo jen šťastně uhodl, po bitvě na Oddělení záhad kolovaly zvěsti, že jmenuje Harryho jako „Vyvoleného“: toho, kdo je předurčen porazit Voldemorta (HBP3).

• Záznam proroctví byl uchováván v Síni proroctví na Oddělení záhad; tento záznam se stal středobodem Bitvy o Oddělení záhad v roce 1996, kdy byl porušen.
• Proroctví vedlo k tomu, že Trelawneyové bylo nabídnuto místo učitelky věštění, částečně proto, že ukázalo, že je skutečnou věštkyní, a částečně proto, že Brumbál věděl, že by se na ni Voldemort zaměřil, kdyby ji nechránil. To byl také důvod, proč Brumbál zajistil, aby zůstala v Bradavicích, když ji Umbridgeová vyhodila, a pokračovala ve své funkci i poté, co Umbridgeová školu opustila (HBP20).
• Je pravděpodobné, že Snape chová vůči Nevillovi zvláštní zášť (stejně jako ještě větší vůči Harrymu), protože ví, že kdyby se Voldemort rozhodl uvěřit proroctví, které se týkalo Nevilla, Lily by ještě žila.“

„…a Temný pán ho označí za sobě rovného…“

.“

Voldemort „označil“ Harryho jak fyzicky, svou slavnou bleskovou jizvou, tak metaforicky, prostě tím, že se rozhodl jít po něm a viděl v něm skutečnou hrozbu (OP37, HBP23).

„…ale bude mít moc, kterou Temný pán nezná…“

Mocí, kterou Harry vlastnil, byla láska (OP37, HBP23): jeho schopnost milovat, skutečnost, že byl milován, a láska, která byla na jeho straně v podobě Severuse Snapea.

„…a oba musí zemřít rukou toho druhého, protože ani jeden z nich nemůže žít, dokud žije ten druhý…“

Ani jeden z nich nemohl žít, dokud žil ten druhý, ale ani jeden nemohl zemřít, dokud žil ten druhý: Harry nevědomky chránil kus Voldemortovy duše a Voldemort v sobě i v Harrym udržoval ochranu Lilyiny oběti tím, že si vzal jeho krev (DH35). Nakonec byl Voldemort zabit vlastní odraženou smrtící kletbou z bezové hůlky. To lze považovat za smrt z Harryho ruky jednak proto, že se kletba odrazila od Harryho kouzla, a jednak proto, že v té chvíli byl pánem bezové hůlky (DH36).