Odpovědí je, že ze stejného důvodu politické pomlouvačné kampaně převyšují ty pozitivní. Ošklivost má prostě větší dopad na náš mozek.

A to je způsobeno „negativním zkreslením“ mozku: Mozek je prostě stavěný tak, že je citlivější na nepříjemné zprávy. Tato předpojatost je tak automatická, že ji lze odhalit již v nejranější fázi zpracování informací mozkem.

Příklad studie, které provedl doktor John Cacioppo, tehdy na Ohio State University, nyní na University of Chicago. Ukazoval lidem obrázky, o kterých je známo, že vzbuzují pozitivní pocity (například Ferrari nebo pizza), obrázky, o kterých je jisté, že vzbuzují negativní pocity (zohavený obličej nebo mrtvá kočka), a obrázky, o kterých je známo, že vyvolávají neutrální pocity (talíř, fén). Mezitím zaznamenával elektrickou aktivitu v mozkové kůře, která odráží rozsah probíhajícího zpracování informací.

Mozog, jak prokázal Cacioppo, reaguje silněji na podněty, které považuje za negativní. Dochází k většímu nárůstu elektrické aktivity. Naše postoje jsou tedy silněji ovlivňovány špatnými zprávami než zprávami dobrými.

Naše schopnost tak silně vážit negativní podněty se nejspíš vyvinula z dobrého důvodu – abychom si neublížili. Od úsvitu lidských dějin záviselo naše přežití na naší schopnosti vyhnout se nebezpečí. Mozek vyvinul systémy, díky nimž bychom se nevyhnuli tomu, abychom si nebezpečí nevšimli, a tak na něj snad i reagovali.

Všechno v pořádku. Mít v mozku zabudovaný aparát přecitlivělý na negativitu znamená, že stejná předpojatost vůči špatným zprávám působí také v každé oblasti našeho života a za všech okolností.

Nemělo by nás tedy překvapit, že hraje obzvlášť silnou roli v našich nejintimnějších vztazích. Četní výzkumníci zjistili, že v atmosféře mezi partnery existuje ideální rovnováha mezi negativitou a pozitivitou. Zdá se, že ve zdravých manželstvích funguje jakýsi termostat, který téměř automaticky reguluje rovnováhu mezi pozitivním a negativním.

To, co skutečně odlišuje spokojené páry od těch v hlubokém manželském neštěstí, je zdravá rovnováha mezi jejich vzájemnými pozitivními a negativními pocity a činy. I páry, které jsou nestálé a často se hádají, drží pohromadě díky tomu, že své časté hádky vyvažují množstvím projevů lásky a vášně. A zdá se, že přesně vědí, kdy je zapotřebí pozitivního jednání.

Tady je ta záludná část. Kvůli neúměrné váze negativního neznamená vyváženost rovnováhu 50 na 50. Vždyť to, co se děje, je v rozporu se skutečností. Vědci pečlivě zmapovali množství času, které páry stráví hádkami oproti pozitivní interakci. A zjistili, že existuje velmi specifický poměr mezi množstvím pozitivity a negativity, který je nutný k tomu, aby manželský život uspokojoval oba partnery.

Tento magický poměr je pět ku jedné. Vědci zjistili, že pokud je mezi manželem a manželkou pětkrát více pozitivních pocitů a interakcí než negativních, je pravděpodobné, že manželství bude dlouhodobě stabilní. Naopak ty páry, které směřovaly k rozvodu, dělaly příliš málo pozitivního na to, aby kompenzovaly rostoucí negativitu mezi nimi.

Jiní vědci zjistili stejné výsledky i v jiných oblastech našeho života. Nejvíce záleží na četnosti malých pozitivních činů, a to v poměru přibližně pět ku jedné.

Občasné velké pozitivní zážitky – například narozeninová oslava – jsou příjemné. Nemají však na náš mozek takový dopad, aby překonaly sklon k negativitě. Je třeba častých malých pozitivních zážitků, aby se misky vah přiklonily ke štěstí.