Kmen severoamerických indiánů známý pod jménem Huronové se v době, kdy se o něm poprvé dozvěděli dotěrní Francouzi, zřejmě usadil v palisádových vesnicích kolem jezera Simcoe v západní Kanadě. Říkali si Ouandoti nebo Wyan-dots. Skládali se ze čtyř sept neboli národů: Attignaouentanů neboli národa Medvěda, hlavního člena ligy, Attvgnenonghaes, Ahrendarr-honons a Tohotaenrats. Při návštěvě jezuitských misionářů v roce 1639 obývali dvaatřicet vesnic. Brcbeuf jich v roce 1635 napočítal celkem 30 000 a v relaci z roku 1660 jich bylo uvedeno 35 000. Huroni spolu s dalšími kmeny obývajícími v této době Kanadu byli plně obeznámeni se zemědělstvím, jak ukazuje Dr. Wilson, zcela nezávisle na jakýchkoli evropských vlivech. Civilizovaný svět se o Huronech dozvěděl až v době jejich úpadku a těsně před jejich vyhubením. Tehdy byli ve spojenectví s Adirondacky a dalšími Algonkiny proti společnému irokézskému nepříteli. Ten je názvem ligy kmenů často označované jako Indiáni pěti nebo šesti národů, Tato konfederace kmenů byla v průběhu sedmnáctého století velkou agresivní národností amerického kontinentu, která si podmanila, vyhubila nebo začlenila ostatní kmeny, s nimiž přišla do styku. Cartier objevil Kanadu v roce 1535. Následně ji prozkoumal a osídlil Champlain. V roce 1615 navštívil zemi Huronů a zdá se, že zjistil, že celá oblast mezi řekou Ottawou a jezerem Simcoe je téměř vylidněná, což je třeba přičíst nesmiřitelnému nepřátelství Irokézů. Tato oblast se „v druhé polovině 17. století stala dějištěm neúnavné činnosti řady otců misionářů, z nichž někteří rozdělili svou obětavou práci mezi sebe a své irokézské nepřátele a několik jich podstoupilo mučednickou smrt z rukou divokých národů, o jejichž obrácení usilovali. Minuciózní mapy a vyprávění o objevitelské a misionářské práci zaznamenávají postup objevů v oblasti kolem Georgianského zálivu a zobrazují topografii huronských vesnic tak přesně, že většina jejich míst byla v posledních letech identifikována. Dr. J. C. Taché věnoval během pěti let před rokem 1865 veškerý volný čas, který měl k dispozici, podrobnému průzkumu huronské země. Po vzoru prvních autorů, jejichž zprávy jsou zachyceny ve Vztazích jezuitských otců, předávaných provinciálovi řádu v Paříži v letech 1611 až 1672, se mu podařilo určit místa jejich hlavních vesnic a prozkoumat jejich pohřebiště, oplývající nástroji, zbraněmi a četnými dalšími archeologickými doklady o domorodém umění a zvycích.