Původ Nikaragujců i nikaragujská kultura se skládá ze zajímavé etnické a rasové směsice. Tak tomu bylo v této oblasti již od předkolumbovských dob. V současné době se můžete setkat s „Nikárijci“ se snědou, bílou nebo černou pletí; s tmavýma, světle hnědýma, zelenýma nebo modrýma očima; s vlnitými, vlnitými nebo hladkými vlasy, jejichž barva se pohybuje od tmavé po světlou. V říjnu se slaví Den ras a v tomto speciálu se budeme zabývat různými rasami a etnickými skupinami, které existovaly a existují v Nikaragui.

Jako etnická skupina je nikaragujské obyvatelstvo považováno za „mestice“, tedy za směs španělského a domorodého obyvatelstva. K této skupině patří převážná část obyvatelstva (podle oficiálních odhadů více než 80 %). Nikaragujci (nazývaní také Nicas) jsou mestici, ale tato směsice přesahuje průměrnou definici vzhledem k tomu, že na území byly inhibovány skupiny lidí příbuzných třem ze čtyř základních rasových skupin. Podle výzkumů bylo území osídleno Mongoloidy, Negroidy a Kavkazany.

Předkolumbovská doba

Stejně jako zbytek kontinentu bylo i území Nikaraguy původně osídleno a navštěvováno tzv. indiánskými kmeny (Mongoloidy). Stopy Acahualinca prozrazují přítomnost člověka před šesti tisíci lety. Nejpřesnější vědecké informace, které byly získány, však dokazují přítomnost člověka jen něco málo přes tisíc let.

Studie ukazují, že v průběhu 10. století byla Nikaragua hojně osídlena kmeny patřícími k Chibchům (početná a rozdělená skupina jihoamerických lidí patřících k „atlanto-tropické“ rase). Střední a tichomořské oblasti obývali Matagalpové, ale ti byli vytlačeni nájezdníky, kteří přišli ze severu. Matagalpové si však dokázali zachovat část svého území v horách v severní a střední části země (dnešní oblast „Segovias“ v Nikaragui).

Nájezdníky byli Chorotegas, kteří měli mayský vliv a rasově se jednalo o Mezoameričany. Zdá se, že cestovali z jižní části Mexika a kolem roku 900 n. l. dorazili na tichomořskou stranu Nikaraguy. Jejich kultura byla odlišná a jejich přítomnost se rozšířila podél hranic Tichého oceánu, kde převládali, usazeni v malých vesnicích, asi 300 let.

Přibližně kolem roku 1200 n. l. došlo k další invazi. Opět se jednalo o Mezoameričany. Tentokrát původem z kmene Nahua, příbuzného Aztékům. Jejich stěhování na jih bylo způsobeno zničením říše Nahuů v Tule severními Chichiméky. Přišli do Nikaraguy a vyhnali Chorotegy z průlivu Rivas, kde se usadili a začali se označovat jako „Nicaraos“. Založili také vesnice v departementech Carazo a Masaya.

Později přišli Subtiabové neboli Maribios, kteří byli rovněž Nahuové. Obsadili malé území v centrální části Tichomoří, sevřené mezi územími Chorotegas a Nicaraos.

V neprostupných lesích karibské oblasti sídlili Sumos neboli Mayangové, Ramasové a Miskitos (všichni původem Chibchové). Většina z nich byly kočovné kmeny, ale usazovaly se ve společenstvích podél břehů řek a oceánu.

V koloniální době

Kavkazští Evropané byli druhou základní rasovou skupinou přicházející do Nikaraguy (Španělé vstoupili na nikaragujskou půdu v průběhu 15. století). Kolumbus sice karibské pobřeží navštívil během jedné ze svých objevitelských plaveb, ale do pacifické zóny dorazili první dobyvatelé až počátkem roku 1500.

Španělé přišli z jihu a při vstupu na území je přivítali přátelští Nikaragujci, kteří jim darovali poklady. Španělé začali zkoumat oblast a na několika místech byli přijati velmi nepřátelsky. V roce 1524 však byla založena města Granada a León na březích dvou velkých jezer a Španělé začali osídlovat celou pacifickou a centrální oblast.

Kolonizátoři instalovali svá města a vesnice v blízkosti domorodých center, odkud získávali pracovní sílu. Potřebovali však silnější a poslušnější pracovní sílu, a proto na území Nikaraguy dorazila třetí základní rasová skupina: negroidi.

Na pacifické straně měli podle teorie statkáři na svých farmách různé čtvrti: v jedné žili domorodci, v druhé negroidní obyvatelé. S rasovým mixem třetí rasová skupina zanikla vzhledem k tomu, že byla v oblasti menšinou. Po negroidním obyvatelstvu zůstaly pouze genetické stopy. Karibská oblast však nikdy nebyla kolonizována Španěly a zde se odehrávalo něco jiného.

Podle historických údajů portugalská loď převážející otroky z Guinejského golfu v Africe utrpěla vzpouru a uvízla na karibském pobřeží Nikaraguy. Stovky černochů dorazily na pobřeží, kde byli přijati a přijali je domorodí Miskitos, s nimiž se smísili.

V této oblasti byla založena anglická města a Angličané se připojili ke směsici Miskitů. Větší část britského obyvatelstva se však přestěhovala na Jamajku, když bylo toto území připojeno k Nikaragujské republice. Angličané však do oblasti přivezli negroidní otroky, kteří postupem času utvářeli kreolské komunity v celém regionu.

Další směs negroidů a indiánů vznikla na antilském ostrově San Vicente, kde se usadili Garífunové. Angličané ostrov obsadili a před odporem místních obyvatel převezli Garífuny na britská území na karibském pobřeží Hondurasu. Odtud se některé skupiny přesunuly a usadily na území nikaragujských Miskitů, kde vytvořily malé vesnice.

V době zrodu nezávislosti Nikaraguy byly hory na severu – kdysi území indiánských Matagalpů – jen zřídka osídleny mestici. Na počátku dvacátého století začaly do této oblasti přicházet skupiny Němců, kteří zde zahájili produkci kávy a přispěli k dalším genetickým vlastnostem obyvatelstva.

Současné etnické a rasové skupiny

V současné době, po více než 500 letech míšení, tvoří mestici většinu obyvatelstva téměř na celém území Nikaraguy. Až na výjimky nelze říci, zda člověk bílé pleti má či nemá nějaké domorodé geny, nebo zda někdo zjevně domorodý nemá nějaké evropské geny. Mohou být přítomny i negroidní geny.

Vzhledem k této směsici nejsou oficiálně uznávány starobylé etnické skupiny Nahua, Chorotega, Subtiaba nebo Matagalpa, které obývaly pacifickou oblast a střed Nikaraguy. Z jazykového hlediska jazyky Choroteganů, Nauhuanů a Matagalpanů již po několik generací vymizely.

Stále však existuje část obyvatelstva, která se označuje za domorodé. Na karibské straně stále existují komunity Sumos nebo Mayangnas, Ramas a Miskitos nebo Garífunas, které lze jasně identifikovat díky jejich kultuře a jazyku. Tyto odlišné charakteristiky jsou však na cestě k zániku v důsledku kulturní a demografické invaze do oblasti v kombinaci s vládou mesticů. Na obranu svých práv vedlo pobřežní obyvatelstvo politické boje a před necelými 30 lety si vybojovalo autonomii.

V současné době několik mezinárodních organizací uznává, že 3 % nikaragujské populace stále hovoří domorodým jazykem (Misquitos, Sumos a Ramas). Kromě španělštiny však domorodé jazyky ohrožuje také anglická kreolština, kterou se masově mluví v celém regionu.

Den ras

Dvanáctého října se slaví Hispánský den neboli Den ras (Día de la Hispanidad nebo Día de la Raza), který připomíná příchod Španělů v roce 1492 a setkání dvou světů. Tyto oslavy jsou silně kritizovány vyhlášenými domorodými skupinami a lidmi, kteří považují hispánskou kolonizaci Nikaraguy (a zbytku Ameriky) za negativnírozvoj.

V Nikaragui se však tento den oficiálně slaví. Níže následuje přehled některých aktivit.

Ve všech školách po celé zemi probíhá oslava, která zahrnuje malování nástěnných maleb, pořádání jarmarků s typickým jídlem a volbu „Krásné indiánky“ (India Bonita) mezi kandidáty z každé třídy.

Od 90. let organizuje ministerstvo školství volbu „Hispánské královny“ (Reina de la Hispanidad). Volby probíhají na školách; nejprve na úrovni obcí, později na úrovni departementů a nakonec na celostátní úrovni.

Zajímavá událost se koná vždy 9. října v 9 hodin ráno, kdy se konají závěrečné volby soutěže „Hispánská královna“. Vítězné kandidátky z každého oddělení se sejdou a před porotou předvedou svou prezentaci. Součástí prezentací mohou být tance nebo přehrávky historických událostí. Královny musí být oblečeny v typických kostýmech nebo v oděvech z typických materiálů. Je zajímavé sledovat rozmanitost prezentací i nadšení davů, které své kandidáty podporují. Volby se konají v aule ministerstva školství a jsou přístupné veřejnosti.

Dvanáctého října se stejná přehlídka koná v katedrále v Managui v 9 hodin ráno, následuje ústřední akt za účasti ministra školství a španělského velvyslance. Poté se v okolí katedrály koná gastronomický jarmark, kterého se může zúčastnit kdokoli. Tímto jarmarkem slavnosti končí.