Klikněte zde pro více poselství z knihy 1 Samuelova.
Klikněte zde pro návrat na stránku s kázáními.

ÚVOD: Toto je velká pasáž. Zvláště děti mají tuto pasáž rády, protože se mohou ztotožnit se Samuelem jako mladým chlapcem. Děti také milují opakování a líbí se jim část o tom, jak Bůh volá Samuela znovu a znovu a Samuel si pokaždé myslí, že je to Eli. Tento úryvek je však skvělý i pro dospělé. Z této pasáže se můžeme hodně naučit o naslouchání Bohu.

Jistě si vzpomínáte na reklamy, ve kterých chodí chlapík s brýlemi a krátkými černými vlasy od Verizonu a kontroluje sílu signálu na svém mobilním telefonu. Neustále se ptá: „Už mě slyšíš? Dobře!“ Smyslem reklamy je samozřejmě zdůraznit, jak dobrou sílu signálu má Verizon, pokud jde o mobilní telefony.

Tady je otázka pro vás. Jak dobrý je váš signál, pokud jde o slyšení od Boha? Máte otevřenou komunikační linku s Bohem? Nebo jsou tam hluchá místa? Kdybyste měli ohodnotit svou komunikaci s Bohem, kolik čárek byste jí dali? Dvě čárky? Tři čárky? Čtyři čárky? Žádnou? Kdyby se k vám Bůh snažil dostat, byl by schopen říct: „Už mě slyšíš? Dobře!“

Tato pasáž v 1. Samuelově knize označuje přechod od doby, kdy Izrael Boha neslyšel, k době, kdy se Boží slovo dostalo volně k celému Izraeli. A tento rozdíl nastal díky Božímu povolání Samuela za proroka. Pojďme se tedy společně podívat na tuto pasáž a zjistit, co se můžeme naučit o naslouchání Bohu, zejména když se podíváme na místo Samuela a Élího v tomto příběhu.

I. Boží mlčení (1-3)

Příběh vlastně nezačíná Božím mluvením, ale Božím mlčením. Podívej se na 1. verš:

Chlapec Samuel sloužil před Hospodinem pod vedením Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, vidění nebylo mnoho. (1 Samuelova 3,1)

Samuel sloužil před Hospodinem pod Élího dohledem. Podle historika Josefa zde Samuelovi mohlo být asi dvanáct let, ale s jistotou to nevíme. Víme však, že byl ještě chlapec.

Dozvídáme se také, že Hospodinovo slovo bylo v této době vzácné a vidění nebylo mnoho. Byla to doba v dějinách Izraele, kdy Izrael nekomunikoval s Bohem. Občas se objevil nějaký prorok, jako například Boží muž, který přišel k Élímu v poslední kapitole, ale celkově se prorocké slovo od Boha k Izraeli nedostávalo.

To nebylo dobré. V Příslovích 29,18 se říká: „Kde není zjevení, tam lid odvrhne zdrženlivost“. (Přísloví 29,18) Jinými slovy, když neslyšíme od Boha, společnost má tendenci jít od špatného k horšímu. Stačí se podívat na naši dnešní společnost, abychom viděli, jak je toto tvrzení pravdivé. Potřebujeme Boží slovo, aby nás vedlo a usměrňovalo a udržovalo nás na přímé cestě. Když od Boha nepřichází žádné slovo, je to ve skutečnosti Boží soud, jako když Bůh prostřednictvím proroka Ámose vynesl následující rozsudek: „Přicházejí dny,“ prohlašuje svrchovaný Hospodin, „kdy sešlu na zemi hlad – ne hlad po jídle nebo žízeň po vodě, ale hlad po slyšení Hospodinových slov.“ A tak se stalo. (Amos 8,11) Není většího Božího soudu nad lidem než Boží mlčení – zadržení jeho slova.

Podle Samuela bylo v těch dnech Hospodinovo slovo vzácné, ale Bůh se to chystal změnit. Samuel byl prvním jmenovaným prorokem v Písmu od dob Mojžíše a s jeho povoláním Bůh ustanovil prorocký úřad, který měl v Izraeli působit vedle královské moci.

Ve verších 2-3 se dozvídáme, v jakém prostředí Samuelovo povolání probíhalo:

Jedné noci Elí, jehož oči slábly tak, že sotva viděl, ležel na svém obvyklém místě. Boží lampa ještě nezhasla a Samuel ležel v Hospodinově chrámu, kde byla Boží schrána. (1 Samuelova 3,2-3)

Detaily jsou zde bohaté na symboliku. Elího oči jsou slabé, což připomíná jeho slabý duchovní zrak. Už jsme viděli, že Élí nebyl příliš prozíravý, pokud šlo o duchovní věci. Když se Chana modlila v chrámu, myslel si, že je opilá. Neudělal nic, když se jeho synové vysmívali kněžství. Jeho slábnoucí zrak, jeho slábnoucí vidění je velmi symbolické pro tuto dobu v Izraeli, kdy Hospodinovo slovo bylo vzácné a vidění nebylo mnoho.

Je nám také řečeno, že Boží lampa ještě nezhasla. Kněží byli povinni udržovat lampy v chrámu hořící každou noc od večera do rána. (2 Mojžíšova 27,21) Tento detail tedy klade načasování Samuelova volání do pozdní noci, možná krátce před svítáním, ale zároveň nám dává paprsek naděje. Ano, Boží slovo bylo vzácné, ale Bůh na svůj lid nezanevřel. Boží lampa ještě nezhasla.

Eli ležel na svém obvyklém místě a Samuel ležel v chrámu, blízko místnosti, kde byla archa. Toto je první zmínka o arše úmluvy v 1. Samuelově knize, ale v následujících kapitolách se stane velmi důležitou.

II. Samuelovo povolání (4-14)

Izraelský národ se nacházel v době duchovní temnoty. Kněžstvo bylo zkažené. Každý dělal to, co bylo správné v jeho vlastních očích. Od Boha nepřicházelo žádné slovo. A právě v tomto kontextu Bůh povolal Samuela. Podívej se na čtvrtý verš:

Tehdy Hospodin povolal Samuela. Samuel odpověděl: „Tady jsem.“ Samuel odpověděl: „Tady jsem.“ Přiběhl k Élímu a řekl: „Tady jsem, tys mě zavolal.“ Élí ho zavolal. Ale Élí řekl: „Já jsem tě nevolal, vrať se a lehni si.“ Samuel se vrátil a lehl si. Šel tedy a lehl si. (1. Samuelova 3,4-5)

Tuto scénu miluji. Samuel je bdělý; je vnímavý; je poslušný. Běží k Élímu. „Tady jsem, zavolal jsi mě!“ Elí mu říká: „Tady jsem! Élí říká: „To jsem nebyl já. Vrať se do postele.“ Samuel se tedy vrací do postele a Hospodin ho znovu volá. Verš 6:

Znovu Hospodin zavolal: „Samueli!“ Elí mu řekl: „Samueli, zavolej ho!“ Samuel mu odpověděl: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tady jsem, zavolal jsi mě.“ Élí mu odpověděl: „Tady jsem. „Synu můj,“ řekl Élí, „já jsem tě nevolal, vrať se a lehni si.“ Samuel se vrátil a lehl si. (1. Samuelova 3,6)

Na této pasáži je krásné, že hned od začátku víme, kdo Samuela volá, ale Élí to prostě nechápe. Je to další příklad Élího duchovní pomalosti. Viděli jsme to u Élího a Chany. Viděli jsme to u Élího a jeho synů. Nyní to vidíme u Élího a Samuela.

To vysvětluje Élího, ale možná se ptáte, proč Samuel nevěděl, že je to Bůh. To se dozvídáme v sedmém verši:

Samuel ještě neznal Hospodina: Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. (1. Samuelova 3,7)

Bůh k Samuelovi nikdy předtím takto nemluvil a Samuel, jak byl mladý, si neuvědomoval, že ho volá Bůh. Poté, co mu bylo zjeveno Boží slovo, se Samuel naučí rozpoznávat Boží hlas. Zatím však předpokládal, že to musí být Élí. A Élí ho stále posílal zpátky do postele. Verš 8:

Hospodin zavolal Samuela potřetí, Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tady jsem, ty jsi mě zavolal.“ Élí mu odpověděl: „Já jsem tady, ty jsi mě zavolal.“ Samuel se zvedl a šel k Élímu. Tehdy si Élí uvědomil, že Hospodin volá chlapce. Elí tedy Samuelovi řekl: „Jdi, lehni si, a když tě zavolá, řekni: ‚Mluv, Hospodine, neboť tvůj služebník poslouchá‘.“ Samuel si tedy lehl na zem. Samuel tedy šel a lehl si na své místo. (1. Samuelova 3,8-9)

Nakonec Élímu došlo, co se děje. Nezapomeňte, že Élí nebyl úplně špatný. Elí požehnal Haně v chrámu a Bůh toto požehnání ctil. Pokáral své syny za jejich hřích, i když to bylo příliš málo a příliš pozdě. Jen se zdá, že Elí je trochu pomalý. Pomalu jedná a pomalu se chytá za slovo, ačkoli i on zhřešil tím, že své syny ctil víc než Boha. Ale jakmile zjistí, že je to Hospodin, kdo volá Samuela, dá Samuelovi několik dobrých rad. Řekne mu, aby si lehl jako předtím, a tentokrát odpoví: „Mluv, Hospodine, neboť tvůj služebník naslouchá.“ Samuel mu odpoví: „Mluv, Hospodine, neboť tvůj služebník naslouchá.“ Samuel se tedy potřetí vrací na lůžko, lehne si a čeká.

Desátý verš:

Přišel Hospodin, stál tam a volal jako jindy: „Samueli! Samueli!“ (1 Samuelova 3,10a)

Všimněte si, že Bůh v tomto verši volá Samuelovo jméno dvakrát. Toto dvojí oslovení Samuelova jména je významné. Když se Abraham chystal obětovat svého syna Izáka, Bůh na něj zavolal: „Abrahame! Abrahame!“ (Genesis 22,11) Když Bůh promlouval k Mojžíšovi z hořícího keře, volal: „Mojžíši! Mojžíš!“ (2. Mojžíšova 3,4) Abraham byl otcem Izraele a otcem víry. Mojžíš byl osvoboditelem Izraele a dárcem zákona. Samuel byl prvním z řady proroků, kteří věrně přinášeli Boží slovo jeho lidu. Všichni tři muži byli klíčovými osobami v dějinách Izraele a všem třem dal Bůh toto dvojí povolání jejich jména v klíčových zlomových okamžicích jejich života.

Tento klíčový zlomový okamžik nastal v Samuelově životě. Jak tedy Samuel na toto volání reagoval? Přesně tak, jak mu řekl Élí:

„Mluv, neboť tvůj služebník naslouchá.“ Samuel mu řekl: „Mluv, neboť tvůj služebník naslouchá.“

„Mluv! (1. Samuelova 3,10b)

To je skvělá modlitba, kterou se lze modlit kdykoli před vyslechnutím Božího slova. Ukazuje touhu naslouchat, ochotu naslouchat a srdce, které je připraveno sloužit a poslouchat. „Mluv, neboť tvůj služebník naslouchá.“ Tuto modlitbu se můžete modlit před vyslechnutím kázání; můžete se ji modlit před čtením Bible. Je to skvělá modlitba, kterou se můžete modlit kdykoli před vyslechnutím Božího slova. „Mluv, neboť tvůj služebník naslouchá.“

No, Samuel požádal Boha, aby promluvil, a Bůh promluvil. Pravděpodobně to nebylo poselství, které Samuel chtěl nebo očekával slyšet, ale bylo to slovo, které pro něj Bůh měl. Podívej se na verše 11-14:

I řekl Hospodin Samuelovi: „Hle, chystám se v Izraeli udělat něco, co rozechvěje uši každého, kdo o tom uslyší. V té době vykonám proti Élímu všechno, co jsem řekl proti jeho rodině – od začátku až do konce. Řekl jsem mu totiž, že budu jeho rodinu navždy soudit kvůli hříchu, o němž věděl; jeho synové se stali opovrženíhodnými a on je nedokázal zadržet. Proto jsem Élího rodu přísahal: ´Vina Élího rodu nebude nikdy odčiněna obětí ani obětním darem´“. (1. Samuelova 3,11-14)

Bůh tím v podstatě potvrdil dřívější poselství o soudu, které vynesl nad Élim. Élího synové zhřešili a Élí jim nedokázal zabránit. Nyní měl být Élího dům zbaven kněžství a všechna slova dřívějšího proroctví se měla naplnit. Nebylo cesty zpět.

III. Prorok potvrzený Bohem (15-21)

Bůh prolomil ticho oněch dnů, když povolal Samuela a dal mu toto slovo. Nyní zbývala jediná otázka: „Co Samuel s tímto slovem udělá?“ Samuel se rozhodl, že se s tímto slovem vypořádá. Nezapomeňte, že to byl teprve chlapec a pro mladého chlapce to bylo dost těžké poselství, které měl předat stárnoucímu knězi.

15. verš:

Samuel si lehl až do rána a pak otevřel dveře Hospodinova domu. Bál se Elímu sdělit vidění, ale Elí si ho zavolal a řekl: „Samueli, můj synu.“ Elí mu odpověděl: „Samueli! Samuel odpověděl: „Tady jsem.“ „Co ti to řekl?“ zeptal se Samuel. Elí se zeptal. „Neskrývej to přede mnou. Ať s tebou Bůh naloží, ať je to sebepřísnější, jestli přede mnou zatajíš něco z toho, co ti řekl.“ Samuel se usmál. Samuel mu tedy všechno řekl a nic před ním neskrýval. Elí pak řekl: „On je Hospodin, ať udělá, co je v jeho očích dobré.“ Samuel mu odpověděl: „To je Hospodin. (1 Samuelova 3,15-18)

Nalézáme zde dokonalý vzor pro předávání a přijímání Božího slova. Élí žádá Samuela, aby mu sdělil Boží slovo, a nic neskrývá. Samuel mu věrně říká vše, co mu Bůh řekl, a nic nevynechává. Élí pokorně přijímá Boží slovo a říká: „On je Hospodin, ať udělá, co je v jeho očích dobré.“ Samuel mu to říká.

Takto bychom měli vždy přistupovat k Božímu slovu. Člověk, který předává Boží slovo, by měl věrně hlásat celou Boží radu a nic nevynechat. Existují pastoři, kteří sdílejí pouze pozitivní části Písma a vyhýbají se těm negativním. My však potřebujeme pastory jako Pavel, který ve Skutcích 20 efezským starším řekl: „Jsem nevinný krví všech lidí. Neboť jsem neváhal hlásat vám celou Boží vůli“. (Sk 20,26-27) A stejně jako Élí bychom měli pokorně přijímat celé Boží slovo, dokonce – možná zejména – i ty části, které se nám nelíbí nebo které opravdu nechceme slyšet.

Zavřeme nyní úryvek a navážeme na 19. verš:

Hospodin byl se Samuelem, když rostl, a nenechal žádné ze svých slov padnout na zem. Celý Izrael od Danu až po Beer-šebu poznal, že Samuel je osvědčený Hospodinův prorok. Hospodin se nadále zjevoval v Šílu a tam se Samuelovi zjevil skrze své slovo. Samuelovo slovo se dostalo k celému Izraeli. (1 Samuelova 3,19 – 4,1)

Poté, co se Samuel projevil jako věrný prorok Élímu, učinil ho Bůh prorokem pro celý Izrael. Líbí se mi ta věta: „Nenechal žádné ze svých slov padnout na zem“. Bůh Samuelova proroctví znovu a znovu potvrzoval. Všechna Samuelova slova dopadla přímo na cíl, žádné z nich nespadlo na zem a celý Izrael poznal, že Samuel je prorok potvrzený Bohem. Vzpomeňte si, že třetí kapitola začínala tím, že Boží slovo bylo v té době vzácné. Končí tím, že skrze Samuela se Boží slovo dostalo k celému Izraeli. Ve městě byl nový prorok a jmenoval se Samuel.

ZÁVĚR: Jaké věci si tedy můžeme z této pasáže odnést? Dovolte mi, abych se s vámi o několik z nich podělil:

1) Bůh k nám touží mluvit. Bůh nestvořil svět jen tak a neodešel. Bůh s námi touží mluvit a mít s námi vztah. Bůh vždy přebíral iniciativu v promlouvání k člověku. My se jen musíme naučit naslouchat.

2) Ne vždy dobře slyšíme. Někdy jsme jako Samuel: neslyšíme dobře, protože potřebujeme poučení. Samuel nepoznal Boží hlas, dokud mu ho Élí nevysvětlil. Někdy jsme jako Élí: neslyšíme Boha, protože jsme duchovně pomalí. Vzpomeňte si, že Élímu trvalo třikrát, než pochopil, co se děje. Ale někdy jsme jako Élího synové: neslyšíme od Boha, protože jsme si zavřeli uši před Božím slovem a jsme neposlušní. Nemůžete očekávat, že uslyšíte od Boha, když si zacpáváte uši. Bůh k nám chce mluvit, ale my někdy špatně slyšíme.

3) Bůh k nám mluví především prostřednictvím svého slova. Bůh málokdy mluví k lidem přímo. Dokonce i v Bibli Bůh málokdy mluvil přímo k jednotlivcům. Samuel byl výjimkou, nikoli pravidlem. Většina lidí v Bibli přijímala Boží slovo prostřednictvím proroka potvrzeného Bohem. Dnes přijímáme Boží slovo především prostřednictvím Bible, která je psaným Božím slovem daným prostřednictvím lidí. Musíme k Božímu slovu přistupovat s úctou a očekáváním a říkat jako Samuel: „Mluv, Pane, neboť tvůj služebník naslouchá,“ a pak nechat Boha, aby své slovo aplikoval na naše srdce a mysl.

4) Bůh je s námi trpělivý. Líbí se mi, jak se Bůh v této pasáži neustále vrací k Samuelovi. Čtyřikrát Bůh přišel a zavolal Samuelovo jméno, než ho Samuel konečně pochopil. Bůh je pozoruhodně milující a trpělivý. Pokud k Bibli přistupujete s upřímným a naslouchajícím srdcem, Bůh k vám skrze své slovo promluví. Možná napoprvé nepochopíte všechno, ale vraťte se k němu.“

5) Bůh k nám promluvil skrze Ježíše. V knize Židům se píše: „Kdysi Bůh mluvil k našim praotcům skrze proroky v mnoha dobách a různými způsoby, ale v těchto posledních dnech k nám promluvil skrze svého Syna.“ (Židům, 2. kapitola). (Židům 1,1-2) Chcete vědět, kdo je Bůh? Podívejte se na Ježíše. Všichni starozákonní proroci očekávali Krista a všechna Písma se v něm naplnila. Když Bůh poslal Ježíše, jako by řekl: „Už mě slyšíte? Dobře!“

© Ray Fowler

Jste oprávněni a vyzýváni k reprodukci a šíření tohoto poselství za předpokladu, že nijak nezměníte jeho znění a že si nebudete účtovat poplatek nad rámec nákladů na reprodukci. V případě jakéhokoli zveřejnění na webu uveďte odkaz na kázání přímo na této webové stránce.