Pamatujete si na to, co vás v dětství děsilo? Nemám na mysli věci, které vás děsily. Když jste dítě, většina věcí je děsivá, nebo se tak může zdát jen proto, že nemáme žádný referenční rámec – všechno je neznámé. Mám na mysli to, co vás opravdu vyděsilo, kvůli čemu jste nespali celou noc nebo kvůli čemu jste se museli vymluvit, abyste mohli spát s mámou a tátou. Chlupaté ruce a ďábelští psi, připravení stáhnout vás do pekla nebo vám předpovědět blížící se smrt. Freddyho rozteklý obličej a břitké ruce: ať se snažíš sebevíc, Freddy tě dostane, ospalá hlavo. Nebo to možná byly ty stíny pod postelí a ve skříni. Neviditelná místa, kde ticho je svědivé škrábání, škrábání, škrábání na tvém duševním zdraví, odvaha vystrčit nohu z peřin, aby ti chlupatá ruka mohla utrhnout nohu v koleni a ty bys zemřel v zahradním jezírku ve vlastní krvi.

Jo, když se pořádně zamyslíš, sáhneš hluboko, vlezeš přímo do těch vzpomínek, vzpomeneš si na písničky svého dětství, na vůně, na litanii podivných dětských televizních hvězd a diskžokejů, na kamarády, jejichž jména se už rozplývají jako popel v té tvé dokonale logické, dokonale rozumné dospělé mysli, vzpomeneš si. Vzpomeň si koutkem oka. Vzpomeňte si na zadní uličky a průchody, které mapovaly váš svět. Vzpomeňte si, že bez ohledu na to, kolik svobody jsme měli za starých dobrých časů, jsme byli jako všechny děti uvězněni v malém světě,bez možnosti úniku, bez referenčního rámce a kde nás nikdo doopravdy neposlouchal. Můžete si nechat pro sebe, co to je, ale pamatujte si to.

Proto je TO mistrovské dílo hororového psaní. Je to teze Stephena Kinga o hororu. A

meditace o propojení dětství, místa a paměti.

Jako většina Kingových děl se samozřejmě odehrává ve státě Maine a vystupuje v něm, jak jste uhodli, spisovatel z Maine (teď si vezměte balon, ten plave, všichni se vznášejí), konkrétně z městečka Derry. A spisovatel je jedním ze skupiny sedmi přátel, smolařů, které spojí buď štěstí, nebo osud, nebo vůle velké želvy. Jako při každém skvělém psaní vám King dá jen tolik, abyste se mohli rozhodnout sami, a zbytek už nechá na vaší fantazii – jako v případě těch stínů pod postelí. Děti jsou spojeny v boji proti velkému zlu v Derry, městě, kde se každých sedmadvacet let ztrácejí děti, ale nikdo s tím nic nedělá. Obětní beránci a vysvětlení se vždycky najdou a město dál prosperuje, jako by v rámci nějaké faustovské smlouvy, na jejíž uzavření si nepamatuje.

Dospělí nevidí věci takové, jaké skutečně jsou. Pro ně je svět uspořádaný a logický, pokud to jde. Ale děti vědí, i když o tom mezi sebou nemluví, jako ti strašidelní dětští televizní moderátoři, že něco není v pořádku, a proč se jim rodiče smějí a ptají se tě, co bys chtěl, aby ti ten legračně vypadající muž s doutníkem a v teplákové soupravě spravil? Dělají si legraci? Nenávidí tě? Ne, ne, nesnášejí a nesnášejí. Jen to nevidí nebo odmítají vidět. Nechtějí vidět příšery. To by znamenalo rozložit jejich svět a jeho dvojí instituce autority a důvěry. Dvě velmi dospělé fantazie. A tak musí děti bojovat s monstrem společně.

Dostatečně klišovité, řekli byste si. Vraždící klauni, ó prosím! Přijměte, že v Kingových rukou to klišé není, částečně proto, že právě on je důvodem ke klišé, a hlavně proto, že je tak zatraceně dobrý spisovatel. Děje se tu mnohem víc než pouhý monster horor, něco existenciálnějšího a metafyzičtějšího ve zkoumání dětství a strachu, ale také lásky a přátelství.

V románu se v průběhu střídají dvě časové linie: čas našich hrdinů, sedmi ztroskotanců, jako dětí a pak jako dospělých. V obou časových liniích se městečko Derry zmítá ve vlně dětských vražd a zmizení, z nichž dospělí viní jakéhosi neznámého sexuálního maniaka. Toto strukturování je s velkým efektem využito k pozvolnému budování napětí a skutečné psychologické hrůzy, stejně jako k vykreslení bohatých a uvěřitelných postav, dobrých i zlých.

Hrdinové a události jejich životů, ať už dospělých nebo dětských, jsou neoddělitelně spjaty s městem Derry. IT a město z tohoto vztahu získávají určitý prospěch. King takové věci dělá velmi dobře, nikdy nám nedá úplnou odpověď, jen naznačí a nechá nás, abychom si zbytek doplnili. The Stand je dalším příkladem zkoumání boje dobra se zlem a lidí, kteří tento boj svádějí na zemi, přičemž jejich vůle je zmítána silami osudu. V obou těchto knihách je trik v tom, abychom uvěřili, že se odehrává existenciální bitva mezi univerzálními silami, což Stephen King umí. I když závěr z knih The Stand a IThas má být, že svobodná vůle je iluze, alespoň do jisté míry.

V poslední době čtu více horory ze 70. a 80. let a většina z nich, i když jsou dobře napsané a zábavné, stále působí zastarale. To se nedá říct o IT, které zůstává svěží a niterné. Součástí tajemství je i to, jak dobře román vykresluje lásku a přátelství, které, když jsou nejsilnější, se mohou chovat jako přírodní síly, mocné a univerzální, nebo se tak alespoň zdají – a ten poslední kousek je pro děj zásadní: síla víry.

O příběh je znovu zájem kvůli novému filmu, který má jít do kin letos v létě. Bohužel jsem si znovu pustil film z roku 1990 s Timem Currym v roli klauna Pennywise alias IT. Upřímně řečeno, Tim byl na tom to nejlepší a bohužel moje pubertální vzpomínky na film byly zkaleny. Jeho hlavním problémem bylo, že navzdory své 192minutové stopáži to byla hororová dějová řezničina. Kniha je dlouhá, ale délka je nezbytná k dosažení mnoha efektů, jako je vývoj postav a budování napětí. Zároveň se film z roku 1990 snažil zachovat základní strukturu zápletky, díky čemuž zůstal prázdný a místy dřevěný až nechtěně komický. Úkolem nového filmu bude zachytit podstatu knihy a zároveň si uvědomit požadavky formátu celovečerního filmu. Trailer rozhodně vypadá slibně, ale na druhou stranu stejně tak vypadal i Prometheus, a podívejte se, kam nás to dostalo – krásně natočený film s postavami, ke kterým bylo těžké něco cítit, a zápletkou, která se četla jako zrada na fanoušcích prvních dvou filmů.

Bohužel, takové věci jsou nám posílány, aby nás děsily, stejně jako stíny pod postelí a diskžokeje z 80. let. Sladké sny, děti, a nedovolte, aby vám štěnice vlezly do ucha a sežraly mozek, zatímco spíte. Dobrou noc, dobrou noc.

Stephen Edwin King je americký autor hororů, nadpřirozených fikcí, napětí, science fiction a fantasy.

Výtisk IT si můžete zakoupit ve Foyles, Waterstones nebo The Book Depository:

Na rozdíl od mnoha jiných uměleckých &zábavních časopisů není STORGY financován uměleckou radou ani dotován externími granty či příspěvky. Obsah, který poskytujeme, vyžaduje spoustu času, peněz a tvrdé práce a závisí na talentovaných autorech, které publikujeme, a na obětavosti obětavého týmu autorů. Pokud vás čtení našeho časopisu baví, pomozte nám zajistit budoucnost a umožněte nám pokračovat ve vydávání slov našich spisovatelů. Přispějte prosím na časopis STORGY nebo si jej předplaťte měsíčním poplatkem dle vlastního výběru. Vaše podpora nás jako vždy nadále inspiruje.

Recenze: Daniel Soule

Na rozdíl od mnoha jiných uměleckých & zábavních časopisů není STORGY financován Radou pro umění ani dotován externími granty či příspěvky. Obsah, který poskytujeme, vyžaduje spoustu času, peněz a tvrdé práce a závisí na talentovaných autorech, které publikujeme, a na obětavosti obětavého týmu autorů. Pokud vás čtení našeho časopisu baví, pomozte nám zajistit budoucnost a umožněte nám pokračovat ve vydávání slov našich spisovatelů. Přispějte prosím na časopis STORGY nebo si jej předplaťte měsíčním poplatkem dle vlastního výběru. Vaše podpora nás jako vždy nepřestává inspirovat.

Přečtěte si více Danielových textů:

Paní Webberová

Vánoční drápky Daniela Souleho

Výměna

Malý muž o válce

Recenze knih:

Děkuji.