V roce 2020 Astley díky svému největšímu hitu „Never Gonna Give You Up“ spolupracoval se značkami jako Virgin Mobile, GoDaddy, Ancestry.com a nyní Frito-Lay.
Tento týden jsme se s Astleym virtuálně sešli, abychom si popovídali o jeho nejnovější kampani a také o tom, co se za ta léta naučil o reklamě a sociálních médiích – a o trvalé přitažlivosti písně Never Gonna Give You Up.
Tento rozhovor byl upraven kvůli délce a přehlednosti.
Adweek:
Astley: Co nám můžete říct o této nové kampani? Dostávám občasné nabídky na podobné věci a velmi, velmi dobře si uvědomuji, o jaké věci se jedná. Když mi bylo asi 21 nebo 22 let, dělal jsem reklamu na nealkoholický nápoj pro jednu japonskou společnost. A velmi, velmi jsem si uvědomovala: „Je to přeslazené?“. Už tehdy se z toho stávala věc, víte, co tím myslím?
Já osobně si čím dál víc uvědomuju, co jím, a tak mi to dávalo trochu smysl, že to lidem pomáhá případně si vybrat zdravěji. A já jsem upřímně řečeno pro.“
Kampaň Never Gonna Give You Up, která se objevuje v nové kampani společnosti Frito-Lay, vyšla před 33 lety. Proč si myslíte, že tato píseň přetrvala?
Vlastně nevím. Kdybych to věděl, asi bych dokázal předpovědět další a už bych ji psal. Ale já to netuším. V době, kdy vyšla, to byla trochu neobvyklá deska v tom smyslu, že byla všude na prvním místě. A to léto a celý ten rok prostě nechtěla zmizet, protože samozřejmě vyšla i rok poté v Americe a na různých místech.
Myslím, že jsme prostě měli štěstí. Určití producenti a skladatelé vám řeknou, že přesně vědí, co dělají. Já si to nemyslím. Já si prostě myslím, že se ten den ve studiu objeví kouzelný prach a prostě to funguje, víte?“
Uvědomovali jste si, co přesně v tu chvíli tvoříte?“
Byl to dobrý pocit. Pamatuju si, že jsem měl demo na kazetě, měl jsem ho v autě a pouštěl jsem ho kamarádům a tak a každý z nich tak nějak říkal: „Jo. …“. I ti, kterým se to nelíbilo, říkali, že je to docela chytlavý. Takže si myslím, že jsme věděli, že s ní máme šanci. Ale nečekáte, že se stane číslem jedna v Americe.
Teď se objevila v nespočtu reklam – co jste se od té doby naučili o marketingu a reklamě?
Když se chystáte natočit videoklip, i když si najmete režiséra, je to nakonec vaše věc, zatímco u reklamy skáčete do cizí studny. A tolik se o tom mluví, takže vás v den natáčení nic nepřekvapí a všichni jsou v pohodě a vědí, co dělají. Ale pravdou je, že vlastně zapadáte do světa někoho jiného. A tak si myslím, že se prostě musíš ujistit, že ti to vyhovuje, než to uděláš.“
@rickastleyofficial
Stále se tě nevzdávám. Vítejte na RickToku! #BackToTheMusic #GetYourCoat #RickTok
♬ Never Gonna Give You Up – Rick Astley
Zmínil jste zájem o zdravé značky – je ještě něco, co hledáte u značek, se kterými spolupracujete?
Vlastně spolupracuji s pivovarem z Dánska. Nejsem velký pivař, ale pivo mám rád a oni nás před několika lety oslovili. A teď pro mě vyrobili tři piva, ale máme s nimi i dva bary v Londýně. Zaměřují se na kvalitu a nevyrábějí masově v takovém měřítku jako velké pivovary, protože jsou samozřejmě taková ta funkčnější část pivního světa.
Byl jsem s nimi na výletech, byl jsem se podívat, jak vaří a tak, a tak jsem se cítil docela dobře, protože samozřejmě když mluvíte o alkoholu, musíte být opravdu opatrní. A taky mi není 21 let, takže moje hlavní publikum nejsou nezletilí lidé, víte, co tím myslím?“
Jak si myslíte, že by se vaše kariéra změnila, kdyby v době, kdy jste začínal, existovaly sociální sítě?
Přímo řečeno, když jsem začínal, dost jsem se styděl. Byl jsem také dost naivní. Pocházím z velmi malého města na severu Anglie. A jediná věc je, že to nemůžeme říct, protože to nevíme, ale nejsem si jistá, jestli bych se přizpůsobila požadavkům sociálních médií.
Když se podívám na Dua Lipu nebo někoho, kdo právě teď láme všechny rekordy a šílí a všechno, co se týče dosažení všeho, myslím, že hodně z toho je samozřejmě zásluhou skvělých desek, ale myslím, že hodně z toho je zásluhou týmu lidí, kteří se neustále soustředí na to, co dělá. A dělat to napříč všemi sociálními sítěmi musí být podle mě vyčerpávající. Je mladá, takže to určitě zvládne, ale musí to být prostě šílené.
Musela jsem dělat tolik propagace – ani nevíte, kolik jsem toho udělala. Ale všechno, co teď někdo jako mladý umělec dělá, se buď natáčí, nebo fotí. Je to prostě pořád dokola. A já nevím, jak bych na to reagoval. Pokud mám být upřímný, nejsem si jistý, jestli bych to zvládl dobře. Hele, musíme tak nějak blbnout, dělat chyby. Někdy jít ven a pařit. Nikdo to nikdy nevěděl. Už nemůžeš nic dělat. Prostě to nejde.
Kdybyste dnes začínal jako umělec, jak byste k tomu přistupoval?
Jedna věc, kterou jsem říkal, je, že než to dáte na sociální síť, ujistěte se, že se vám to, co jste udělal, opravdu líbí. Protože jakmile je to jednou venku, můžeš to sice smazat, ale někdo už to možná zachytil, takže je to tam svým způsobem navždy. A já mám dobrou zkušenost, protože Never Gonna Give You Up je stará 33 let. A člověk si tak nějak může říct: „No, to už je hotové, to už je hotové, to už je dávno,“ ale nemůžeš kontrolovat a předvídat, co jsi tam dal. Takže je lepší být schopen se na sebe podívat do zrcadla o 30 let později a říct si: „Jo, jsem na to docela hrdý. To je fakt super.“ Když se chystáš něco udělat, měl by sis být jistý, že se ti to opravdu líbí, protože později už to nejde vzít zpátky, víš?“
Máš novou vánoční píseň – to je možná jasná otázka, ale proč ji vydáváš právě teď?“
Myslím, že je to právě kvůli tomu šílenému roku, který jsme měli. V poslední době jsem udělal pár věcí na TikToku, ke kterému jsem se dostal až teď, protože je mi 54 let. A jedna nebo dvě z nich se tak trochu zbláznily. Tak jsem si říkal, že se blíží Vánoce, dám dohromady nějakou malou věc, třeba jen na akustiku a udělám TikTok věc, třeba se ke mně přidají nějací lidé nebo tak něco. A pak se to změnilo v to, že jsem tu skladbu dokončil – pořádně ji udělal. A pak se to změnilo v to, že mi nahrávací společnost řekla: „No tak, pojďme to vydat“. A tak jsme to udělali.
Co se ti na té písničce líbilo nejvíc?
Líbilo se mi, že se z nápadu, který jsem chtěl dát na TikTok, stala skutečná písnička. A taky se mi líbí, že jsem ji dělal doma. Samozřejmě jsem nedělala doprovodné vokály, holky, se kterými pracuji na turné a dělám s nimi spoustu sessions, to dělaly z domova. Jen jsem jim poslala hrubý nápad. A pak jsem jim řekla: „Podívejte, prostě dělejte, co děláte.“ A líbí se mi, že je to tak trochu domácí práce, a spousta věcí, které teď vidím, je domácí práce. Ale myslím, že je to tak nějak v pořádku, víte, co tím myslím? Myslím, že lidi stojí za tím, že lidi prostě dělají věci.
Ne každý může jít do studia. My jsme tak zvyklí vidět i třeba reportáže, kde lidi sedí v obýváku. V současné době je to takové domácí. Takže to je taková věc, na kterou jsem asi nejvíc pyšný, opravdu, je to jenom taková malá písnička, která se změnila ve skutečnou věc.