Vědci, kteří ji zkoumali, ji znali pouze jako číslo 16. Jen máloco na jejím chování nebo vzhledu bylo neobvyklé. Číslo 16 však bylo výjimečné – byla nejstarším známým pavoukem na světě.

Číslo 16, pavouk sklípkan (Gaius villosus), byl poprvé spatřen jako malé pavouče v roce 1974 a do roku 2016 se objevoval při výzkumech pavoukovců prováděných na lokalitě v australské rezervaci North Bungulla. Jak roky plynuly, pavouk žil dál – zažil Watergate, vydání prvního osobního počítače IBM i debut World Wide Webu.

Nedávno však vědci zjistili, že číslo 16 zemřelo.

Prohlásili ji za mrtvou ve věku 43 let, čímž se stala dosud nejdéle žijícím pavoukem a sesadila předchozího rekordmana – 28letou tarantuli z čeledi Theraphosidae – který žil a zemřel v zajetí, napsali vědci ve studii zveřejněné 19. dubna online v časopise Pacific Conservation Biology.

„Podle našich znalostí se jedná o nejstaršího pavouka, který byl kdy zaznamenán,“ uvedla hlavní autorka studie Leanda Masonová, doktorandka na School of Molecular and Life Sciences na Curtin University v australském Perthu.

„Její významný život nám umožnil dále zkoumat chování a populační dynamiku sklapávaček,“ dodala Masonová.“

Ukrytá v podzemí

Po více než čtyři desetiletí nevidělo číslo 16 o moc víc než vnitřek svého podzemního doupěte. Pavouci trapdoor si budují a udržují jednotlivé nory, vystýlají si tunely hedvábím a konstruují ochranná víka; zpoza těchto maskovaných dvířek přepadávají svou hmyzí kořist. Podle studie pavouci zvětšují otvory, aby se přizpůsobily jejich tělům, když se líhnou a rostou, a když samice vyvádějí pavoučata, zpevňují otvory svých nor bahenními zátkami pro větší ochranu.

Pavouci jsou velmi majetničtí vůči svým norám a nepřestěhují se do opuštěného tunelu souseda, napsali vědci. Vědci, kteří studují tyto pavoukovce ve volné přírodě, sledují populace – a sledují jednotlivé pavouky, jako je číslo 16 – tak, že kontrolují nory a zaznamenávají, ve kterých z nich je ještě pavouk.

Když samci dosáhnou pohlavní dospělosti, tedy ve věku asi 5 let, opouštějí své nory, aby si našli partnerku, a vchody za sebou utěsňují. Jakmile si však samice vyhrabou nory, zůstávají v nich po celý život. I když je pavoučí nora poškozena, pavouk se raději rozhodne pro její opravu, než aby hledal nový domov, který vybudoval někdo jiný, uvedli vědci.

Číslo 16 patřilo k první skupině pavoučků, které spoluautorka studie Barbara York Mainová, dnes již penzionovaná arachnologka, dříve působící na Západoaustralské univerzitě, pozorovala před desítkami let při budování jejich nor (Yorková, která s průzkumem začala jako první, sledovala pavouky s padacími dveřmi 42 let)

Rok za rokem obývala číslo 16 svůj podzemní domov. Ale 31. října 2016 našli vědci chmurné důkazy, které naznačovaly, že pavouk je mrtvý – a že pravděpodobně skončil násilně.

Parazitoidní vosa prorazila víko jejího doupěte a nora chátrala, napsali. Číslo 16 bylo pravděpodobně napadeno a parazitováno, což je hrůzný proces, při němž vosa implantuje své vajíčko do živého pavouka. Jakmile se pak larva vosy vylíhne, po dobu několika týdnů pavouka zevnitř požírá.

Číslo 16 sice utrpělo strašlivý konec, ale její dlouhý život poskytl vědcům desítky let cenných údajů o zvycích a biologii pavouků sklípkanů a ukazuje, že dlouhodobé studie mohou odhalit velká překvapení o světě přírody.

Původní článek na Live Science.

.