Na státních vlajkách je velmi zvláštní, jak jsou si podobné. Více než 75 % všech státních vlajek obsahuje červenou barvu a více než 72 % bílou barvu. Neuvěřitelných 30 státních vlajek má kombinaci červené, bílé a modré barvy. Mimořádně časté jsou pruhy, hvězdy a kříže. Neexistují žádná pravidla, žádné mezinárodní řídící orgány, které by zemi určovaly, jaká vlajka může a nemůže být, a přesto jsou všechny vlajky kromě jedné obdélníkové. (Protože všechny čtverce jsou obdélníky, nejsou čtvercové vlajky Švýcarska a Vatikánu tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát). Tou jedinou výjimkou je Nepál.*

Nepálská vlajka se skládá ze dvou překrývajících se trojúhelníků různých velikostí definovaných s matematickou přesností. Je to jediná pětistranná státní vlajka na světě. Ostatní země by ji mohly mít, ale nemají a pravděpodobně nikdy mít nebudou. Jak se to tedy stalo?“

Státní vlajky jsou novějším výtvorem, než si možná myslíte. Před 17. stoletím nebyl nacionalismus pro většinu lidí něčím, čeho by se mohli účastnit, protože cestování mezi zeměmi bylo drahé, namáhavé a vzácné. Národní identita nebyla tou nejdůležitější identitou; spíše jste si uvědomovali místní obec nebo jednotlivého pána. Král mohl vyvěsit vlajku, ale ty byly spíše znázorněním erbu a měly tendenci se měnit, když se k moci dostal nový vládnoucí rod.

Kromě královských rodin se člověk skutečně musel identifikovat jako součást většího celku pouze v bitvě. Vlajky a prapory se používaly k identifikaci vojenských jednotek, ale obvykle byly specifické spíše pro pluk nebo skupinu vojáků než pro zemi jako celek. To vše se začalo měnit v době plachetnic, zejména koncem 18. století. „Pochází to z obchodu na lodích, které se s počátky globalizace přesouvaly mezi různými místy,“ říká Scot Guenter, profesor na Státní univerzitě v San Jose, vedoucí pracovník Centra pro výzkum vlajek a zapřísáhlý vexilolog (to je někdo, kdo studuje vlajky).

Velká většina státních vlajek se začala objevovat v polovině 19. století spolu s nástupem národa jako pojmu, nikoliv jen místa, kterému vládl jeho král. Tehdy se poprvé vyvěšovaly národní vlajky mimo válečné prostředí a během zhruba sta let se vlajky podivně tvarově sjednotily. Byly prostě nástrojem, jak na dálku rozpoznat původ lodi, a obdélníková vlajka má ideální tvar, aby zachytila vítr a vypadala napjatá a umožnila porozumět těm, kdo jsou daleko.

Vlajky však nebyly vždy obdélníkové. Zejména v Asii se začaly objevovat také vlajky se zúžením a trojúhelníkovým tvarem, někdy i s rozvětvením na konci, kterým se někdy říkalo „pennony“. V době plachetnic však dominovaly evropské země, které se plavívaly do Nového světa a vytvářely kolonie a obchodní cesty, a jejich vlajky byly zpravidla obdélníkové, takže v polovině 19. století většina asijských zemí změnila své vlajky také na obdélníkové.

Nepál tak nikdy neučinil.

Nepálská vlajka je v současnosti červená s tmavě modrým okrajem, ve tvaru dvou praporců. Praporce nejsou stejně velké (horní je menší) a uprostřed se překrývají. V horním trojúhelníku je bílý stylizovaný měsíc, v dolním bílé slunce.

„Nikdo přesně neví, kdo ji vytvořil,“ říká Anil Pandey, zakladatel neziskové organizace Motherland Nepal. Historie nepálské vlajky je šíleně nejasná. Reprodukce vlajky ve francouzské knize z roku 1928 ukazuje velmi podobnou vlajku, jaká se používá dnes, jen se zeleným okrajem místo modrého a s obličeji na slunci i měsíci. Krátce poté byla barva změněna na modrou; v době přijetí ústavy země v roce 1962 byly barvy vlajky pevně červené, bílé a modré. Není jasné, jak a proč k této změně došlo.

Dayaram Shrestha, významný akademik a profesor v Nepálu, vysledoval historii vlajky s dvojitým praporcem až do doby krále Mandeva, posledního krále dynastie Lichhavi, někdy kolem roku 450, ale dokumentace je vzácná. Vlajky byly až donedávna proměnlivé a nebyly považovány za dostatečně důležité na to, aby byly podrobně popsány.

Nepál byl sjednocen za vlády gorkhského krále Prithivi Narayan Shaha v polovině 17. století a mnoho svědectví datuje vznik vlajky s dvojitým praporcem, sluncem a měsícem přibližně do této doby nebo na počátek 19. století. Dosud však neexistují historické reprodukce vlajky rozpoznatelné jako nepálská vlajka z tohoto období; je pravděpodobné, že nějaká verze nepálské vlajky začala být standardizována někdy v 19. století, ale nikdo to neví jistě. Z časového hlediska to není nic neobvyklého; konec 19. a začátek 20. století byly desetiletími, kdy se formalizovala většina moderních státních vlajek.

Význam slunce a měsíce také není znám, ale nejde ani tak o to, že by se konkrétní význam ztratil, jako spíše o to, že státní vlajkové symboly mají tendenci představovat pro různé lidi v různých dobách různé věci – někdy dobré, jindy špatné. Někteří naznačují, že měsíc a slunce představují Šahy a Rány, dvě nejmocnější vládnoucí dynastie Nepálu za posledních 500 let. Někteří tvrdí, že měsíc a slunce představují hrdost a mír. Nebo možná trvalost: „Dokud budeme mít slunce a měsíc, Nepál tu bude vždycky,“ říká Pandey. Všechny tyto názory jsou správné a také žádný z nich není správný. „Nepálská vlajka neznamená jen jednu věc, její význam se bude v průběhu času měnit,“ říká Guenter.

Objevil se také návrh, že design dvojitého praporu má kopírovat Himálaj. Guenter i Pandey to odmítají.

Nepál spolu s dalšími zeměmi v regionu, včetně sousední Indie, vždy upřednostňoval vlajky s praporkem před obdélníkovými vlajkami. „Existují i jiné formy vlajek praporcového typu, které se většinou používají v hinduistických a buddhistických chrámech v okolí Nepálu,“ říká Biraj Bista, bývalý nepálský politik. „Barva vlajky je často žlutá nebo oranžová a uprostřed vlajky může být napsáno ‚OM'“. Dvojitý prapor je neobvyklý, ale ne neslýchaný, a není v něm žádná zvláštní symbolika. Jsou to prostě dva praporky.

Ale konkrétní provedení praporců je něco jiného. Při psaní ústavy země v roce 1962 byl přesným matematickým proporcím vlajky věnován celý oddíl. Lidé ji pravděpodobně kreslili špatně, alespoň podle vládnoucí moci. Správné nakreslení vyžaduje pravítko a velkou trpělivost, ale nepálská ústava zcela jasně uvádí, jak přesně by měla být složena.

Tento dokument přinesl také jednu drobnou změnu; před rokem 1962 měly slunce i měsíc obličeje. Nyní je nemají. Nikdo přesně neví proč.

Zajímavé jsou také barvy. Pandey vysvětlil, že národní barvou je červená, že může znamenat statečnost, zatímco modrá představuje mír. Bista to zopakoval a řekl, že červená barva symbolizuje „horkokrevnost“ (jeho slova) nepálského lidu a modrá mír. Červená a modrá jsou však také zdaleka nejoblíbenější barvy, které se používají na státní vlajce. Co představují červená a modrá barva na americké vlajce? Cokoli? Nic? (To také nikdo neví.)

Teoreticky se může kterákoli země kdykoli rozhodnout změnit svou vlajku na jinou než pravoúhlou. Ale i země s neuvěřitelně jednoduchými vlajkami – Polsko, to myslíte vážně – by s tím měly problém. „Není důvod, proč by to nemohly udělat i jiné země; bylo by to dobré pro budování značky,“ říká Guenter. „Lidé však mají k vlajce určitý vztah.“ Státní vlajky jsou životně důležité symboly, i když jsou ošklivé nebo nudné.

Nepálská vlajka by byla zajímavá a poněkud výjimečná před érou plachetnic; existovaly i jiné vlajky s praporky, ale dvojité praporky byly vzácné. Nyní je však nepálská vlajka něčím úplně jiným, zcela nepodobným jakékoli jiné státní vlajce. Guenter se domnívá, že s tím může mít co do činění relativní izolace Nepálu; na rozdíl třeba od bývalých sovětských republik Nepál nikdy nikdo nedobyl a nevnutil mu nějakou novou vlajku a Nepál ve skutečnosti nebyl účastníkem věku plachet. Takže vlajka se prostě tak nějak přirozeně zformovala a pak nějakou dobu zůstala taková, jaká byla, bez zásahů zvenčí.

Do vydání ústavy v roce 1962 neměl Nepál nikdy žádný zvláštní důvod svou vlajku měnit, a najednou tu byla příležitost. Nebyl však žádný skutečný důvod ji měnit a v té době už bylo jasné jak to, že státní vlajky jsou důležitým symbolem, tak to, že nepálská vlajka je jedinečná. Pandey, stejně jako několik dalších Nepálců, s nimiž jsem mluvil, mi řekli, že vlajka je pro Nepál skutečným zdrojem hrdosti. „Většina lidí je hrdá na to, že má tak jedinečnou vlajku,“ říká Bista. „Já osobně se na ni dívám jako na symbol sjednocení v rozmanitosti, kterou v Nepálu máme.“ Je to něco, co okamžitě vyvolává reakci, něco, co se nepodobá žádnému jinému místu na Zemi.“

*Oprava: Původně jsme uvedli, že všechny státní vlajky kromě tří jsou obdélníkové. Vlajky Švýcarska a Vatikánu mají čtvercový tvar. Čtverce jsou však technicky vzato obdélníky.