Sýr Romano je označení používané ve Spojených státech a Kanadě pro skupinu tvrdých slaných sýrů vhodných především ke strouhání, podobně jako sýr Pecorino Romano, od něhož je název odvozen. Navzdory názvu by neměl být zaměňován s pravým sýrem Pecorino Romano, který je italským výrobkem uznaným a chráněným zákony Evropského společenství, ačkoli zákony Spojených států povolují nazývat sýr Romano vyrobený výhradně z ovčího mléka „Pecorino Romano“.
Podle předpisů amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv může být sýr Romano vyráběn z kravského, kozího a/nebo ovčího mléka. Musí obsahovat méně než 34 % vody a nejméně 38 % mléčného tuku. K vytvoření správného obsahu mléčného tuku lze přidat nebo odebrat smetanu, odstředěné mléko a/nebo sušené mléko a vodu. Mléko lze bělit benzoylperoxidem nebo směsí benzoylperoxidu s kamenem draselným, síranem vápenatým a uhličitanem hořečnatým, ale v takovém případě musí být po ošetření přidán vitamin A. Bezpečné umělé modré nebo zelené barvivo se může přidávat pouze proti žlutému zbarvení mléka. Syřidlo se nemusí používat a může se použít jakýkoli „vhodný enzym pro srážení mléka, který vede k rovnocenné tvorbě sýřeniny“. Sýřenina se musí rozdrobit na velikost kukuřičných zrn, promíchat a zahřát na teplotu 49 °C (120 °F). Sýřenina se scedí, slisuje do forem a sýr se poté namočí na 24 hodin do solného nálevu. Po ukončení solení se sýr potře solí a několikrát se promyje. Poté se sýr suší. Občas se obrátí a oškrábe a může se potřít rostlinným olejem. Romano musí zrát nejméně pět měsíců.
Sýry Romano se často strouhají na těstoviny, často v kombinaci s parmazánem.
.