Takže mám několik sourozenců, z nichž tři šli na vysokou školu přede mnou.

Každý z mých starších sourozenců se vydal na cestu, rodiče našli plyšové zvíře, které se shodovalo s maskotem nové školy, a pak ho připevnili na jeden z polštářů jako něžnou dekoraci. Když se přiblížil čas, kdy jsem měla začít podávat přihlášky, vzpomínám si, jak jsem se dívala na tu malou rostoucí hromádku a přemýšlela:

Co bych k tomu přidala?“

Přibližně teď se rozrůstá nové krásné pole přihlášek na vysokou školu! Poté, co jsem o letošních prázdninách sledovala svou mladší sestru, jak začíná podávat přihlášky, a uvědomila si, že už jsou to dva roky, co jsem dělala totéž, napadlo mě, že se ohlédnu za svými vlastními dny společných přihlášek a pohovorů.

Neexistuje žádný kouzelný klíč, který by odemkl jakoukoli školu, a navíc nejsem členkou přijímací komise, takže můj příběh nenaznačuje recept, jak se dostat na Princeton. Možná vám však tyto vzpomínky mohou poskytnout nějakou radu.

Pohovor

Všichni vám říkají, abyste se při pohovoru na vysokou školu uvolnili a byli sami sebou. Vlastně bys měl – jsou to docela pohodové příležitosti, jak dostat jídlo zdarma a mluvit o sobě. Existuje však několik věcí, kterými si můžete tuto zkušenost ztrpčit víc, než je nutné, a já vám jednu z nich prozradím.

Moje princetonská vedoucí pohovoru, nesmírně pohodová dáma, nám domluvila schůzku v malé nóbl kavárně. Poté, co jsme si potřásli rukama a usadili se do pohodlných rozkládacích křesel, mě vyzvala, abych si z jídelního lístku vázaného v kůži objednal, co se mi zlíbí. Kávu sice opravdu nemusím, ale miluju cukr, takže jsem si objednala jakousi ledovou směs podobnou frappuccinu s čokoládou.

Nápoje dorazily za chvíli. Ona si dala skromný šálek kávy.

A já si dal

obludnou, pěnivou věž z čokolády a smetany. Když jsem se ji snažila vypít, někdy brčkem, někdy lžičkou, odvar se mi v nadšení z vlastní nadměrné existence rozprskl po celých rukou. Bylo to lehce traumatizující.

Sama konverzace však byla skvělá! Vyptávala se mě na mé zájmy a minulost, a protože čekala dvojčata, jakmile jsme se dostali k tématu rodiny a sourozenců, opravdu jsme si padli do oka. Když jsem se jí zeptala na Princeton a její zkušenosti z vysoké školy, vzpomínám si, že mě zarazilo, jak se rozzářila a mluvila o své alma mater s opravdu upřímnou náklonností.

Po celou dobu jsem se s úsměvem snažila potlačit pití a potají si utírala čokoládu z rukou do malého elegantního ubrousku. Zdálo se, že si toho moje tazatelka nevšimla, nebo alespoň soucitně předstírala, že sedmnáctiletá uchazečka o Princeton nemá takové potíže se zdoláváním pitného režimu. To pití si budu pamatovat do konce života.

Písemná přihláška

Aáá, ta nejoblíbenější část. Napsala jsem esej do Common App o hře na violu a o tom, že jsem sourozenec, a další o tom, jak jsem se přestěhovala z Havaje do Bahrajnu a našla své místo díky čtenářskému programu. V mé princetonské eseji se objevil učitel angličtiny z desáté třídy, který změnil můj pohled na literaturu, a jak vidíte, ještě jsem o tom neskončila. To, že mě psaní baví, mi celý proces rozhodně usnadnilo, takže bych vám doporučil, abyste si ho udělali zábavným tím, že budete psát rádi. A rozhodněte se psát o tématech, která vás opravdu zajímají!

Však si vzpomínám, že jedna část přihlášek na vysokou školu, která způsobovala neopodstatněná muka, spočívala v princetonském mini dotazníku „seznamte se“, zejména na jednom místě.

Vůbec jsem nevěděla, že mít oblíbené slovo z celé slovní zásoby světa je něco takového. To je jako vybrat si oblíbené dítě, kdybyste měli miliony dětí! A to jsi ještě ani nepoznal všechny děti! Proč by to Princeton chtěl vědět?“

Hledali snad logofily, kteří by se chlubili obskurními slovy jako „crepuscule“ nebo „smorgasbord“? Mám ráda slova, ale v sedmé třídě jsem v hláskovací soutěži špatně napsala „liga“ a v osmé třídě „teriyaki“. Není to moje nejsilnější stránka a nehodlal jsem se přetvařovat. Co po mně chtěli? Earnesta Pollyana, který by rozsvítil přijímací kancelář slovem „láska“ nebo „naděje“? Chytráky, kterým stačí napsat „slovo“? Líbánky nabízející slova jako „Princeton“ nebo „přijetí“?“

Nakonec jsem si vzpomněl, že tahle bizarní rubrika má být zábavná, a vybral jsem si slovo, o kterém jsem si uvědomil, že ho mám opravdu rád:

Je to chutná perníková věc, kterou měla moje finská babička vždycky venku, když jsme byli na návštěvě. Ten název se vám rozleží na jazyku, a navíc jsou ty sušenky neuvěřitelně chutné.

Měli byste mít nějaké triky, jak se připravit na psaní eseje, nebo si ji alespoň udělat chutnější. Já jsem večer, kdy jsem se opravdu chtěla upnout, nutkavě chroupala koktejly a popcorn.

Mám takový rituál, že si při práci na projektu vyberu určitý playlist a poslouchám jen tato alba, dokud na úkolu pracuji. Dělal jsem to tak poslední dvě čtenářská období na Princetonu (diskografie Beatles v prvním ročníku a CAKE ve druhém ročníku). Pro eseje na vysoké škole jsem si vybral alba Massive Attack a Cranberries a poslouchal je pořád dokola. Někdy mi v pozadí hrála skladba Rainy Mood, protože v Bahrajnu pršelo asi dvakrát do roka a mně chyběly havajské lijáky.

Nikdy nedokážu poslouchat ta alba, aniž bych myslel na práci u psacího stolu na těch vysokoškolských esejích. Myslím, že jsou něco jako Pavlovův zvonek, až na to, že spouštějí instinkt pro psaní esejí. Je to užitečná rada, nebo psychotický tik? Užitečný tip!

V Common App nebyly žádné technické zádrhele, kterými, jak jsem pochopil, museli projít osmnáctiletí. Kdyby byly, překonaly by mé snahy o přihlášku a já bych teď nejspíš chodil do školy v jeskyni nebo tak něco.“

SAT II

O tomhle se od rodiny nikdy nedozvím konec. Ke konci třeťáku jsem byl celý připravený na předmětový test SAT II z literatury. Procvičila jsem se s několika testy Princeton Review SAT Literature, přečetla jsem si ty drobné tipy a měla jsem ořezané a vyleštěné tužky číslo 2.

Večer před testem jsem si celá rozjařená cvrlikala, jak jsem připravená. Pak jsem v e-mailu hledala lístek na test College Board SAT.

Ale nebyl tam. Podíval jsem se na skutečný účet College Board a ani tam jsem ho nenašel, protože, jak se ukázalo, jsem se nikdy neregistroval! Jen jsem o testu přemýšlel, připravoval se na něj a mluvil o něm do té míry, že jsem tuto vzpomínku na to, že jsem se na něj přihlásil, nějak zfalšoval. Jak silnou a zdravou představivost jsem měl.

Takže tip, který mám na to, jak získat nějaký výsledek na SAT, možná dokonce dobrý, je přihlásit se na SAT!“

Předčasná akce

V létě před posledním ročníkem jsem se rozhodl, že se chci přihlásit na Princeton v rámci předčasné akce. Moje prohlídka vysoké školy byla fantastická (hurá průvodci Orange Key!) a měla akademické programy a prostředí, o kterých jsem věděla, že se mi budou líbit. Plánovala jsem se přihlásit na další vysoké školy, ať už se na EA dostanu, nebo ne, tak proč do toho prostě nejít?

Přišlo ráno 15. prosince. Výsledky se objevily na internetu kolem jedné hodiny ráno bahrajnského času, ale protože v tu hodinu by nikdo neměl být vzhůru, pěkně jsem se prospal. Ráno jsem si sedl v nočním oblečení k notebooku.

Zadal jsem své údaje,

A pak jsem čekal, až se stránka načte.

A načte se…

a načte se…

… (internet v našem bytě byl super pomalý)…

Poté se na obrazovce objevila krátká stěna textu.

Nemohl jsem to všechno vstřebat, ale jedno slovo na mě vyskočilo a řeklo mi všechno, co jsem potřeboval vědět.

Bylo fajn nebýt úplně mimo Princetonský běh, ale nepopírám, že mě jedna tajná část trochu bodla. Koneckonců, nepodávala jsem přihlášku bez malé naděje, že mě přijmou, a nebylo by to tak zlé, kdybych věděla, že mám kam jít příští rok, zvlášť na tak úžasnou školu, jako je Princeton. Ale s modlitbou a několika dlouhými nádechy jsem zavřela počítač a pokračovala dál.

Čekání

Protože kromě Princetonu opravdu existují i jiné dobré školy (věřte tomu, nebo ne), a abych měla více finančních možností, plánovala jsem dokončit přihlášku na další vysokou školu bez ohledu na to, jestli se dostanu na Princeton v rámci předčasné akce, nebo ne. Takže zazpívala Dolores O’Riordan, popcorn praskl a další přihlášky na vysokou školu se zabalily. Život pokračoval v posledním semestru posledního ročníku se spoustou violy, umění a mezinárodní maturity (IB)!“

Po přestěhování rodiny v nižším ročníku jsem nastoupila na mezinárodní školu britského systému a zavázala se k programu mezinárodní maturity. Velmi se mi líbila struktura kurzů vyšší (angličtina, ekonomie, umění) a standardní úrovně (fyzika, arabština, matematika) podle mých zájmů a v posledním ročníku jsem měl dost práce s jejich zabalením. Všichni moji blízcí spolužáci čekali na regulérní rozhodnutí o přijetí, takže jsme s nadšením sdíleli stejnou loď dokončování střední školy a čekání na vysokou. Ti z vás, kteří IB studují (woo hoo!), znají tu radost z maturit a EE, IAs, TOK esejí, CAS a všech těch zkratek, které IB tak miluje.

Nechápejte mě špatně, ve skutečnosti jsem měla opravdu dobré středoškolské zkušenosti! Dávat IB smutek je tak trochu rituál přechodu, ale člověče, když ty rozšířené eseje skončily pro IB studenty po celém světě, jsem si jistá, že se konaly mezinárodní bakchanálie.

Během toho všeho mi v hlavě trochu tikaly hodiny, protože jsem věděla, že čekám na rozhodnutí. Ale člověk nemůže (a doufám, že ani nechce) zabránit životu, aby pokračoval dál, zvlášť když se mezi prosincem a koncem března stane spousta dobrých věcí! V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že se mi přihlášky vymkly z rukou, a prostě jsem to odevzdal Bohu.

Další mazlíček

V noci, kdy vyšlo rozhodnutí Princetonu, jsem spal zdravých osm hodin a probudil se do jasného nedělního rána. Zapnul jsem skladbu Rainy Mood, zadal své jméno a heslo, pomodlil se modlitbu důvěry, pak kliknul a čekal, až se načte stránka s rozhodnutím…

Vzhledem k tomu, že moji rodiče teď mají na posteli malého tygra (a já píšu pro tento blog), asi tušíte, jak to dopadlo.

V příběhu mých přihlášek na Princeton mi navždy bude vrtat hlavou ne to, proč mi odložili EA, ale proč mě tam vůbec pustili. Je to zázrak, za který jsem docela vděčná! Zatím jsem zažila neuvěřitelnou, neuvěřitelnou zkušenost s vysokou školou a opravdu se těším, až si tu na Princetonu užiju ještě dva roky.

Takže! Jsem jeden příběh z tisíců, kteří prošli přihláškami, přežili a našli svůj vlastní konec příběhu o přihláškách na vysokou školu. Těm nadcházejícím vysokoškolákům, kteří se budou v tomto školním roce hlásit na vysokou školu v roce 2019, přeji hodně zábavy při psaní té vaší!