MALAJSIE VERSUS NEZÁVISLÝ SINGAPUR
V roce 1959 byla Singapuru Velkou Británií udělena vnitřní samospráva jako součást Malajské federace. Vláda Lim Yew Hocka na konci 50. let pokračovala v dalším postupu v otázkách souvisejících se singapurskou samosprávou. Nařízení o občanství přijaté v roce 1957 poskytovalo singapurské občanství všem narozeným v Singapuru nebo Malajské federaci a britským občanům s dvouletým pobytem; naturalizace byla nabídnuta těm, kteří v Singapuru pobývali deset let a přísahali věrnost vládě. Zákonodárné shromáždění odhlasovalo dokončení malajanizace státní správy do čtyř let počínaje rokem 1957. Nařízení o vzdělávání přijaté v roce 1957 zrovnoprávnilo čtyři hlavní jazyky, angličtinu, čínštinu, malajštinu a tamilštinu. Do roku 1958 otevřelo ministerstvo školství téměř 100 nových základních škol, 11 nových středních škol a polytechnickou školu a zřídilo vzdělávací kurzy pro malajské a tamilské učitele.
Lim Yew Hock vedl singapurskou delegaci na třetím kole ústavních rozhovorů v dubnu 1958. Výsledkem rozhovorů byla dohoda o ústavě státu Singapur s plnými pravomocemi vnitřní správy. Británie si ponechala kontrolu nad zahraničními záležitostmi a vnější obranou, vnitřní bezpečnost zůstala v rukou Rady pro vnitřní bezpečnost. Pouze v případě krajní nouze mohla Británie pozastavit platnost ústavy a převzít moc. V srpnu 1958 změnil britský parlament status Singapuru z kolonie na stát a na květen 1959 byly naplánovány volby do jednapadesátičlenného zákonodárného shromáždění. *
Navzdory známkám hospodářského pokroku se představitelé PAP domnívali, že přežití Singapuru závisí na sloučení s Malajsií. „Zásadní změny v naší ekonomice jsou možné pouze tehdy, pokud se Singapur a Federace spojí v jednu ekonomiku,“ poznamenal Goh Keng Swee v roce 1960. „Nikdo při smyslech nevěří, že Singapur sám, izolovaně, může být nezávislý,“ stálo v oficiální vládní publikaci z téhož roku. Prokomunisté uvnitř strany však byli proti sloučení, protože viděli jen malou šanci na vytvoření prokomunistické vlády v Singapuru, dokud bude Kuala Lumpur kontrolovat vnitřní bezpečnost v novém státě. Mezitím se vedoucí představitelé konzervativní vlády UMNO v Kuala Lumpuru v čele s Tengku Abdulem Rahmanem stále více bránili jakémukoli spojení se Singapurem pod vedením PAP, kterou považovali za extrémně levicovou. *
Malajští představitelé se navíc obávali sloučení se Singapurem, protože by to vedlo k čínské většině v novém státě. Když však v dubnu 1961 v Singapuru proběhly ostré doplňovací volby, které hrozily svržením Lee Kuan Yewovy vlády, byl Tengku Abdul Rahman nucen zvážit možnost, že by PAP mohla být nahrazena prokomunistickou vládou, „Kubou přes hráz“.“
Singapur a vytvoření Malajské federace
Tengku Abdul Rahman proto 27. května 1961 v projevu v Kuala Lumpuru před Asociací zahraničních korespondentů překvapivě navrhl sdružení států, které by zahrnovalo Malajskou federaci, britská území na Borneu a Singapur. V této navrhované Malajsii by malajské obyvatelstvo Sarawaku a Severního Bornea (nyní Sabah) početně vyvážilo singapurské Číňany a problém možné „Kuby přes hráz“ by byl vyřešen.
Návrh však téměř okamžitě vedl k rozkolu mezi umírněnými a prokomunistickými silami uvnitř PAP. V červenci Lee požadoval a obdržel od Zákonodárného shromáždění hlasování o důvěře v otázce sloučení. Po hlasování Lee vyloučil ze strany šestnáct rebelujících poslanců PAP spolu s více než dvaceti místními funkcionáři PAP. V srpnu rebelující poslanci PAP založili novou opoziční stranu Barisan Sosialis (Socialistická fronta), jejímž generálním tajemníkem se stal Lim Chin Siong. Nová strana měla značnou podporu mezi místními funkcionáři PAP i mezi řadovými občany. Z jedenapadesáti pobočných výborů jich pětatřicet přeběhlo k Barisanu, který také ovládal dvě třetiny organizovaného dělnictva. *
Bojové linie se jasně rýsovaly, když Lee Kuan Yew vyhlásil referendum o otázce sloučení, které se mělo konat v září 1962. Lee zahájil kampaň třiceti šesti rozhlasových vysílání ve třech jazycích, aby získal podporu pro sloučení, proti němuž se postavil Barisan Sosialis jako proti „výprodeji“. Ze tří plánů fúze, které byly v referendu nabídnuty, získal plán PAP 70 % hlasů, další dva plány po méně než 2 % a 26 % hlasovacích lístků zůstalo prázdných. *
Poté, co se Barisan Sosialis nepodařilo fúzi zastavit doma, obrátila své úsilí do zahraničí a spojila se s levicovými opozičními stranami v Malajsii, Sarawaku, Bruneji a Indonésii. Tyto strany se stavěly proti pojetí Malajsie jako „neokolonialistického spiknutí“, v jehož rámci by si Britové udrželi moc v regionu. Proti sloučení se postavil i indonéský prezident Sukarno, který snil o případném vytvoření Velké Indonésie (Indonesia Raya) zahrnující Indonésii, Borneo a Malajsii, a v lednu 1963 vyhlásil politiku konfrontace (Konfrontasi) proti navrhovanému novému státu. Proti vzniku Malajsie se postavily také Filipíny, které obnovily své staré nároky na Sabah. V červnu 1963 se sešli ministři zahraničí Malajsie, Indonésie a Filipín, aby se pokusili najít nějaké řešení. Malajsie souhlasila s tím, že umožní Organizaci spojených národů (OSN) provést průzkum mezi obyvateli Sabahu a Sarawaku v této otázce, ačkoli odmítla být jeho výsledkem vázána. Brunej se rozhodla nepřipojit k Malajsii, protože nebyla schopna dosáhnout dohody s Kuala Lumpurem v otázkách federálního zdanění příjmů Bruneje z ropy a vztahu brunejského sultána k ostatním malajským sultánům. *
Singapur jako součást Malajsie
V letech 1963-1965 byl Singapur nedílnou součástí Malajské federace. Sjednocení s Malajsií bylo vždy cílem Lee Kuan Yewa a umírněného křídla PAP. Jakmile měl Lee řady PAP pevně pod kontrolou, sešel se s vůdci Malajsie, Sabahu a Sarawaku, aby 9. července 1963 podepsali Malajskou dohodu, na jejímž základě vznikl nezávislý stát Malajsie.
Dne 16. září 1963 se Singapur, Malajský poloostrov a státy Brunej, Sabah a Sarawak na Borneu spojily v jeden stát s názvem Malajská federace. Brunejský sultanát se později od federace odtrhl. Singapur zůstal po dva roky součástí Malajsie. Když se ukázalo, že zájmy převážně čínského Singapuru a převážně muslimské Malajsie jsou odlišné, obě země se rozešly. Rozdělení bylo z větší části přátelské. Singapurská republika byla oficiálně vytvořena 9. srpna 1965.
Představitelé Singapuru, Malajsie, Sabahu a Sarawaku podepsali 9. července 1963 Malajskou dohodu, podle níž měla Malajská federace vzniknout 31. srpna. Tengku Abdul Rahman však toto datum změnil na 16. září, aby poskytl OSN čas na dokončení průzkumu. Dne 31. srpna Lee prohlásil Singapur za nezávislý s tím, že vláda PAP bude působit jako správce po dobu patnácti dnů do vzniku Malajsie 16. září. Dne 3. září Lee rozpustil zákonodárné shromáždění a vyhlásil nové volby na 21. září, aby získal nový mandát pro vládu PAP. V ostře vedené kampani Barisan Sosialis odsoudila sloučení jako „výprodej“ a slíbila větší podporu čínského školství a kultury. Přibližně polovina členů ústředního výkonného výboru Barisanu, včetně Lim Chin Sionga, však byla ve vězení poté, co Rada vnitřní bezpečnosti v únoru předchozího roku hromadně zatkla politické, dělnické a studentské vůdce, kteří podporovali povstání v Bruneji. Hromadné zatýkání, ačkoli ho podnikli Britové a Malajci, bylo pro PAP výhodné, protože opozice byla menší. Strana vedla kampaň na základě svých hospodářských a sociálních úspěchů a dosažení fúze. Lee při hledání voličů navštívil každý kout ostrova a PAP získala třicet sedm z jednapadesáti křesel, zatímco Barisan Sosialis pouze třináct.
14. září mise OSN oznámila, že většina obyvatel Sabahu a Sarawaku se vyslovila pro připojení k Malajsii. Sukarno okamžitě přerušil diplomatické a obchodní vztahy mezi Indonésií a Malajsií a Indonésie zintenzivnila své konfrontační operace. Ztrátou indonéského barterového obchodu byl obzvláště těžce postižen Singapur. Indonéské komando provádělo ozbrojené nájezdy do Sabahu a Sarawaku a singapurské rybářské lodě byly zadržovány indonéskými dělovými čluny. Indonéští teroristé vybombardovali 24. září hotel Ambassador a zahájili tak rok terorismu a propagandy zaměřené na vyvolání komunálních nepokojů v Singapuru. Propagandistická kampaň byla účinná mezi singapurskými Malajci, kteří doufali, že sloučení s Malajsií jim přinese stejné výhody při zaměstnávání a získávání obchodních licencí, jaké měli Malajci ve federaci. Když vláda PAP odmítla poskytnout jakékoli ekonomické výhody kromě finanční pomoci na vzdělávání, extremističtí vůdci UMNO z Kuala Lumpuru a malajský tisk vybičovali protivládní nálady a rasové a náboženské napětí. *
První rok sloučení byl pro Singapur zklamáním i ve finanční oblasti. Nedošlo k žádnému pokroku při vytváření společného trhu, na němž se čtyři strany dohodly, že se uskuteční během dvanácti let výměnou za to, že Singapur poskytne Sabahu a Sarawaku značnou rozvojovou půjčku. Obě strany se navzájem obviňovaly ze zdržování plnění podmínek dohody. V prosinci 1964 Kuala Lumpur požadoval vyšší procento singapurských příjmů, aby pokryl výdaje na obranu vzniklé v boji proti Konfrontaci, a také pohrozil uzavřením singapurské pobočky Bank of China, která se starala o finanční zajištění obchodu mezi Singapurem a Čínou a o převody peněz. *
Rasové nepokoje v Singapuru v roce 1964
Padesátá a šedesátá léta 20. století v Malajsii a Singapuru charakterizovaly politické boje mezi Číňany a Malajci, násilné rasové nepokoje a pouliční bitky a komunistické povstání, které mělo rasový a náboženský podtext. Singapur se zmítal v ostrém boji mezi komunisty a antikomunistickou Lidovou akční stranou Lee Kuan Yewa.
V roce 1964 došlo ke dvěma rasovým nepokojům. Dne 21. července 1964 vypukly boje mezi malajskou a čínskou mládeží během muslimského průvodu na oslavu narozenin proroka Mohameda v rasové nepokoje, při nichž bylo zabito třiadvacet lidí a stovky byly zraněny. V září vyprovokovali indonéští agenti komunální násilí, při němž bylo zabito 12 lidí a 100 bylo zraněno. Nepokoje vyvolali frustrovaní malajští přistěhovalci. V Singapuru, který se obvykle pyšní mírem a harmonií mezi různými etnickými skupinami, následoval po násilnostech šok a nedůvěra. Lee Kuan Yew i Tengku Abdul Rahman navštívili ostrov ve snaze obnovit klid a dohodli se, že se po dobu dvou let budou vyhýbat sporům o citlivé otázky.
Singapur je vykopnut z Malajsie
V roce 1961 se Singapur připojil k Malajsii a v roce 1963 se spojil s Malajskou federací, Sarawakem a Severním Borneem do Malajsie. Sloučení se však ukázalo jako neúspěšné a o necelé dva roky později, 9. srpna 1965, Singapur Malajsii opustil a stal se nezávislým a suverénním demokratickým státem. Dne 22. prosince 1965 se Singapur definitivně stal nezávislou republikou.
Politické napětí mezi Singapurem a Kuala Lumpurem se také vystupňovalo, protože se jedna strana začala angažovat v politice druhé strany. UMNO kandidovala v singapurských volbách v září 1963 a PAP vyzvala kandidáty aliance MCA v malajsijských parlamentních volbách v dubnu 1964. UMNO se v singapurských volbách nepodařilo získat žádné křeslo a PAP získala na poloostrově pouze jedno křeslo. Hlavním výsledkem bylo zvýšení podezíravosti a nepřátelství mezi UMNO a PAP a jejich vedoucími představiteli. V dubnu 1965 se čtyři alianční strany Malajsie, Singapuru, Sabahu a Sarawaku spojily a vytvořily Malajskou národní alianční stranu. Následující měsíc PAP a čtyři opoziční strany z Malajsie a Sarawaku vytvořily Malajský konvent solidarity, jehož většinu členů tvořili etničtí Číňané.
Ačkoli Malajský solidární konvent tvrdil, že není komunální, pravicoví představitelé UMNO jej považovali za čínské spiknutí s cílem převzít kontrolu nad Malajsií. V následujících měsících se situace stále více zhoršovala a na obou stranách docházelo k urážlivým projevům a písemným projevům. Tengku Abdul Rahman, který čelil požadavkům extremistů z UMNO na zatčení Lee Kuan Yewa a dalších vůdců PAP a obával se dalších výbuchů komunálního násilí, se rozhodl oddělit Singapur od Malajsie. Lee, který byl o jeho rozhodnutí informován 6. srpna, se snažil dosáhnout nějakého kompromisu, ale bez úspěchu. Dne 9. srpna, za neúčasti singapurských delegátů, schválil malajsijský parlament návrh zákona podporující oddělení v poměru 126 ku 0. Toho dne odpoledne Lee na televizní tiskové konferenci prohlásil Singapur za suverénní, demokratický a nezávislý stát. V slzách svému publiku řekl: „Pro mě je to okamžik úzkosti. Celý svůj život, celý svůj dospělý život, jsem věřil ve sloučení a jednotu obou území“. *
Singapur se stává nezávislým státem
Lee vyhlásil 31. srpna 1963 nezávislost Singapuru na Velké Británii, rozpustil zákonodárné shromáždění a vypsal volby, aby získal nový mandát pro vládu PAP, která byla pro sloučení. Mnoho politických odpůrců sloučení bylo uvězněno a PAP získala většinu křesel ve shromáždění. Navzdory hrozbám vojenské konfrontace (Konfrontasi) ze strany Indonésie a skutečným nájezdům indonéského komanda na Sabah a Sarawak došlo 16. září 1963 ke sloučení. V roce 1964 se britská armáda ze Singapuru stáhla a zanechala po sobě přístavy, silnice, letiště a další infrastrukturní projekty, které poskytly pevný základ pro rozjezd tamní ekonomiky.
Reakce na náhlý obrat událostí byly smíšené. Singapurští političtí představitelé, z nichž většina se narodila v Malajsii a měla tam stále vazby, zasvětili svou kariéru získání nezávislosti pro sjednocený Singapur a Malajsii. Přestože se většina Singapurců obávala budoucnosti, ulevilo se jim, že nezávislost pravděpodobně ukončí komunální spory a nepokoje z předchozích dvou let. Mnoho singapurských podnikatelů se navíc těšilo, že se zbaví ekonomických omezení Kuala Lumpuru. Přesto se většina lidí nadále obávala o životaschopnost malého ostrova bez přírodních zdrojů a dostatečných zásob vody, s téměř 2 miliony obyvatel a bez vlastních obranných schopností v případě vojenské konfrontace s mocnou sousední zemí. Singapurci a jejich představitelé se však vzchopili.
Nová federace byla založena na nesnadném spojenectví mezi Malajci a etnickými Číňany. V různých částech nového státu, včetně obvykle dobře kontrolovaného Singapuru, došlo ke komunálním nepokojům. Sloučení se nakonec nezdařilo. Singapur jako stát nedosáhl hospodářského pokroku, v nějž doufal, a mezi Singapurem ovládaným Číňany a Kuala Lumpurem, hlavním městem Malajsie, ovládaným Malajci, se vystupňovalo politické napětí. Vláda Malajsie se v obavách z větší dominance Singapuru ve federaci a z dalších násilností mezi muslimskou a čínskou komunitou rozhodla Singapur od vznikající federace oddělit.
Po oddělení od Malajsie 9. srpna 1965 byl Singapur nucen přijmout výzvu vytvoření životaschopného státu – Singapurské republiky – na malém ostrově s malými zdroji kromě odhodlání a talentu svých obyvatel. Když se Singapur osamostatnil, málokdo věřil, že přežije dlouho Pod vedením Lee Kuan Yewa a PAP se nový národ s touto výzvou vyrovnal.
David Lamb v časopise Smithsonian napsal: „Singapur měl v předvečer získání nezávislosti v roce 1965 tolik problémů, že mu znalci předpovídali brzký zánik jako národa. Dvouletá federace s Malajsií se zhroutila. Čínská a malajská komunita si šly navzájem po krku. Na univerzitních kampusech řádili levicoví studenti. Komunisté pronikli do odborů. Bomba si ve vnitřním městě vyžádala tři oběti. K tomu všemu Singapur neměl armádu a byl bez prostředků a dokonce i bez prostoru k růstu. Většinu vody a potravin musel dovážet a kromě prasat, drůbeže, ovoce a zeleniny produkoval jen málo. Kanalizace přetékala ve slumech, které sahaly po celém ostrově. Nezaměstnanost dosahovala 14 procent a stále rostla, příjem na hlavu byl nižší než 1 000 dolarů ročně.
Zdroje obrázků: New York Times, Washington Post, Los Angeles Times, Times of London, Lonely Planet Guides, Library of Congress, Singapore Tourism Board, Compton’s Encyclopedia, The Guardian, National Geographic, Smithsonian magazine, The New Yorker, Time, Newsweek, Reuters, AP, AFP, Wall Street Journal, The Atlantic Monthly, The Economist, Foreign Policy, Wikipedia, BBC, CNN a různé knihy, webové stránky a další publikace.
Page Top
© 2008 Jeffrey Hays
Naposledy aktualizováno v červnu 2015
.