Byla jsem radostí bez sebe, když jsem se dozvěděla, že jsem podruhé těhotná. Mé první těhotenství skončilo předčasným porodem na jednotce intenzivní péče, zatímco jsem se zotavovala z těžké preeklampsie, takže jsem toto těhotenství strávila modlitbami za jiný výsledek. {Poznámka na okraj :: Moje dcera je nyní naprosto zdravá, je jí 5 let.} Věděla jsem, že je možné, že se u mě těžká preeklampsie bude opakovat. Ve skutečnosti můj rizikový lékař odhadoval 50% pravděpodobnost vysokého krevního tlaku a 10% pravděpodobnost těžké preeklampsie pro mé druhé těhotenství. Cílem bylo vyhnout se jakýmkoli závažným příznakům až do 37. týdne těhotenství, kdy bychom mohli porodit dítě s malým rizikem.
Můj první trimestr skončil s velmi malými příznaky. Když jsem dosáhla 14. týdne, začaly mi otékat prsty – a já si začala dělat starosti. Zavolala jsem svému gynekologovi, který mé obavy uklidnil. Můj krevní tlak byl výborný. Vlastně byl ještě lepší, než když těhotná nejsem. Začalo se oteplovat a mé klystýry se daly přičíst normálním těhotenským otokům. Pomohlo mi také to, že moje nejlepší kamarádka, která byla také těhotná, měla stejné příznaky.
První skutečný problém jsem zažila až o 16 týdnů později. Začala jsem nosit ortézu na zápěstí, která mi pomáhala tlumit bolest způsobenou těhotenským karpálním tunelem, ale jinak jsem se cítila dobře. Šla jsem k lékaři na běžnou prohlídku a hned jsem věděla, že je problém, když mi sestra změřila váhu. Měla jsem osobní zásadu nedívat se na váhu, protože kdo by potřeboval další stres? Místo toho jsem instruoval svého lékaře, aby mi dal vědět, kdyby byl nějaký problém. Když jsem ale slyšela, jak moc musela sestra tentokrát na váhu tlačit, začala jsem si dělat starosti. Nic neřekla – jen mě doprovodila na pokoj, aby mi změřila krevní tlak, který byl skutečně zvýšený.
Pro jistotu se moje porodní asistentka rozhodla poslat mě do nemocnice na 24hodinové pozorování. V klidu jsem souhlasila, pak jsem šla k autu a rozplývala se. Při svém prvním těhotenství jsem byla poslána do nemocnice na stejné pozorování – a odešla jsem o týden později s dcerou na JIP. Nebyla jsem připravená na to, že se to bude opakovat.
Maminka mě odvezla do nemocnice, kde jsem dostala dávku síranu hořečnatého a injekce surfaktantu. Můj rizikový lékař se se mnou setkal v nemocnici na dalším ultrazvuku, aby potvrdil, že dítě je v pořádku. Ráda bych řekla, že jsem tento pobyt v nemocnici zvládla s grácií, ale kombinace těhotenských hormonů, obav o dítě a toho, že jsem doma nechala čtyřletou dceru, ve mně zanechala horkou kaši. Naštěstí se mému lékaři podařilo dostat můj krevní tlak pod kontrolu a byla jsem poslána domů na lůžko s léky na tlak. Měla jsem ještě manžetu z prvního těhotenství, takže jsem ji několikrát denně používala, abych si ověřila, že je hladina krevního tlaku v pořádku.
Dva týdny jsem zůstala doma na lůžku a měla jsem jen málo problémů. Ve 32. týdnu jsem šla na prohlídku k porodníkovi a byla jsem poslána na porodnické oddělení nemocnice, protože jsem měla opět zvýšený krevní tlak. Naštěstí se zase snížil a po dvou hodinách mě propustili. Šla jsem domů a vrátila se ke svému běžnému režimu na lůžku.
Druhý den jsem dělala lehkou práci na notebooku, když jsem si uvědomila, že se necítím dobře. Odložil jsem notebook a na několik minut si lehl na pohovku, než jsem si změřil krevní tlak. Když jsem ho změřil, byl 176/83. Dostal jsem přísné instrukce, že mám kontaktovat svého lékaře, pokud bude vyšší než 150/60, a tak jsem tam zavolal. Bylo krátce po páté hodině odpoledne, takže jsem se dovolala službu konajícímu lékaři, který mě instruoval, abych se ohlásila na porodnickém oddělení. Když jsem však dorazila do nemocnice, byla jsem poslána přímo do porodnice &Porod.
Přišla jsem na kontrolu, byly mi nasazeny léky na nitrožilní tlak a bylo mi sděleno, že pravděpodobně porodím ještě tu noc. Věděla jsem, že v těhotenství už z nemocnice neodejdu, ale také jsem sestře klidně řekla, že ještě nerodím. Žertovala jsem, že jsem příliš unavená a že si o tom se mnou může promluvit ráno. Po dlouhé noci na porodním sále & Porodnice mě převezli na předporodní pokoj.
Následujících devět dní jsem strávila v koloběhu zvýšených hodnot krevního tlaku, následně zvýšených dávek léků, sledování plodu a ultrazvuku. Nakonec byly mé léky maximálně vyčerpány … a můj krevní tlak se opět zvýšil. Zavolal mi lékař a oznámil mi, že druhý den porodíme.
Můj sladký chlapeček se narodil ve 33. týdnu těhotenství a vážil 4 lb, 8 oz. Jeho tichý pláč byl úlevou, protože znamenal, že dýchá sám. Odvezli ho na jednotku intenzivní péče, kde následujících 26 dní bojoval s problémy s příjmem potravy, bradykardií a refluxem. Z nemocnice mě propustili pět dní po porodu a asi měsíc poté mi předepisovali léky na krevní tlak.
Přes druhé náročné těhotenství a pobyt na JIP jsme nyní se synem oba zdraví a šťastní. Což byl vždy můj nejvyšší cíl.
.