Podle Lorin Cartwright, MS, ATC, CAA, Timothy Neal, MS, AT, ATC, a Sean Rogers, DAT, ATC, NATA LGBTQ+ Advisory Committee
Teorie stresu menšin naznačuje, že sexuální menšiny, nedostatečně zastoupené genderové identity, jakož i queer a jiné sexuální identity (LGBTQ+) běžně zažívají odlišné a chronické stresory související s jejich sexuální orientací a/nebo genderovou identitou. Společenské posuny v chápání různých genderových identit, projevů a sexuálních orientací začaly v 80. letech 20. století díky velkému úsilí v oblasti propagace, vzdělávání a výzkumu.
Tyto snahy vedly k takové úrovni práv LGBTQ+ (manželství, zákony proti zločinům z nenávisti atd.), jakou máme dnes. V tomto období 80. let 20. století se začaly objevovat studie identifikující sebevražedné chování mezi „homosexuální“ mládeží, což vyústilo v americkou federální zprávu o výskytu sebevražd homosexuální mládeže.1,2 V důsledku těchto studií a měnícího se postoje k LGBTQ+ populaci došlo k nárůstu výzkumu duševního zdraví LGBTQ+ mládeže a dospělých.1 Tyto výzkumné iniciativy vedly k identifikaci mnoha objektivních a vnějších stresorů, které mají specifický dopad na LGBTQ+ osoby. Mezi tyto stresory patří mimo jiné diskriminační praktiky v zaměstnání a bydlení, heteronormativní kulturní normy, nedostatečná politická reprezentace a strach z odmítnutí.3
Pohledy na duševní zdraví LGBTQ+ jedinců
Meyerova teorie menšinového stresu naznačuje, že sexuální menšiny zažívají odlišné a chronické stresory, které souvisejí s jejich stigmatizovanou sexuální orientací a genderovou identitou. Tato stigmatizace zahrnuje viktimizaci, předsudky a diskriminaci.3, 4 Nutnost zažívat neustálou diskriminaci, odmítání, obtěžování a útlak může vést k pocitu stigmatizace. Tato stigmatizace a předsudky vystavují LGBTQ+ pacienty riziku vzniku poruchy duševního zdraví a následných zdravotních nerovností. Studie ukazují, že LGBTQ+ osoby jsou více ohroženy špatným duševním zdravím v období dospívání a dospělosti. U mladých LGBTQ+ lidí se vyskytuje zvýšená míra poruch nálady a deprese.5,6 LGBTQ+ jedinci také hlásí vyšší míru posttraumatické stresové poruchy,7 úzkostných poruch8 a užívání a zneužívání alkoholu9 než cisgenderové protějšky. U dospělých LGBTQ+ osob studie rovněž prokazují nepřiměřenou míru symptomatologie duševního zdraví v důsledku stigmatizace, k níž došlo během dospívání.10,11,12
Vytváření inkluzivního prostředí
V zájmu zlepšení péče o pacienty poskytované všem skupinám obyvatelstva a tím i výsledků pacientů by se měl sportovní trenér zaměřit na vytváření inkluzivního prostředí, které vítá osoby všech chráněných statusů, včetně různých sexuálních orientací a genderových identit. Prvním krokem k vytvoření inkluzivního prostředí, ať už na klinice atletického tréninku, nebo jinde, je provést inventuru dostupných silných a slabých stránek a nedostatků prostředí a poučit ostatní zúčastněné strany o důležitosti inkluzivního prostředí.13 V každém prostředí, které se snaží být inkluzivní, musí existovat aktivní struktura, která zasáhne, když dojde k diskriminaci, ať už je diskriminace zjevná, nebo skrytá. Takové struktury se běžně vytvářejí zavedením antidiskriminačních zásad a následným vyvozením důsledků v případě porušení uvedených zásad.
Trenér atletiky by měl dbát na vytváření a udržování takového prostředí kliniky, které je v souladu se státními a federálními antidiskriminačními zákony a etickým kodexem NATA, zásada 1.1.
: „Členové musí poskytovat kvalitní péči pacientům bez ohledu na jejich rasu, náboženství, věk, pohlaví, etnický nebo národnostní původ, zdravotní postižení, zdravotní stav, socioekonomický status, sexuální orientaci nebo genderovou identitu.“
Sportovní trenér by měl také usilovat o podporu prostředí, které je prosté nechutných vtipů, nadávek, šikany nebo zahanbování těla, zejména ze strany těch, na které se antidiskriminační zásady nemusí výslovně vztahovat (např. ostatních pacientů). Ačkoli se osobní názory a náboženské přesvědčení týkající se komunity LGBTQ+ mohou u jednotlivých osob lišit, trenéři sportu mají etickou povinnost poskytovat každému pacientovi kvalitní péči bez diskriminace, a to bez ohledu na sexuální orientaci nebo genderovou identitu.
Je také důležité, aby trenéři sportu usilovali o vzdělávání v oblasti vhodného používání terminologie a zájmen s cílem respektovat různé sexuální orientace a genderové identity různých skupin pacientů. Ačkoli se zájmena mohou zdát skličující, jejich vhodné používání má zásadní význam pro vytváření inkluzivní praxe a budování vztahu s pacienty. Nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem, jak zjistit pacientovo zájmeno (zájmena), je zeptat se.
Další kroky, které lze podniknout k vytvoření inkluzivního prostředí6,7, zahrnují:
:
- Vyhledejte příležitosti ke vzdělávání
- Identifikujte a řešte implicitní předsudky
- Projděte školením Safe Space Ally
- Identifikujte místní zdroje pro LGBTQ+ osoby
- Používejte inkluzivní jazyk/terminologii na všech formulářích pro pacienty
- Používejte vhodná zájmena
- Zobrazte inkluzivní označení
- .
- Aktivně se zasazujte o inkluzivní prostředí
- Řešte diskriminaci, pokud k ní dochází a kde k ní dochází
Úrovně doporučení v oblasti duševního zdraví
Vytváření inkluzivního prostředí prostřednictvím výše uvedených bodů je skvělým způsobem, jak snížit pravděpodobnost stigmatizace a stresu menšin v rámci našich klinik. Přestože nadějí na vytvoření těchto inkluzivních prostředí je snížení pravděpodobnosti vzniku nebo zhoršení duševních poruch, nic nemůže nahradit podrobné doporučení a plán péče o duševní zdraví. Pravděpodobně jednou z nejobtížnějších složek při vytváření takového plánu je určení, kdy, kam a jak naléhavě odeslat jedince trpícího duševním onemocněním. Jedním ze základních kamenů při vytváření zásad a postupů v oblasti duševního zdraví je pochopení toho, kdy je odeslání nezbytné. Při určování toho, kdy, kam a jak naléhavě pacienta odeslat, bude chtít atletický trenér zvážit význam stavu duševního zdraví a odeslat ho, když je to vhodné. Využití následujících úrovní odeslání k psychiatrovi může nabídnout vodítko při vytváření zásad a určování, kdy odeslat:
Úroveň jedna: Pacient neví, jak se vyrovnat s přetěžujícími myšlenkami, pocity a emocemi. Příkladem doporučení první úrovně je jedinec, který se chce naučit relaxační techniky, aby snížil stres před soutěží. Je vhodné vyhledat odborníka na duševní zdraví, aby pomohl vyřešit toto trápení, ale nejedná se o naléhavou situaci.14
Druhá úroveň: Chování a jednání vyplývající z psychického trápení může narušovat každodenní život a schopnost pacienta fungovat. Příkladem druhé úrovně je jedinec, který přechází od bezvadné hygieny k tomu, že už ji nepovažuje za důležitou. To pravděpodobně vyžaduje včasnou péči odborníka na duševní zdraví, ale nejedná se o stav nouze.14 V tomto případě musí atletický trenér dostat jedince k odborníkovi na duševní zdraví během několika dní.
Třetí úroveň: Pacient je v bezprostředním nebezpečí, že ublíží sobě nebo druhým v důsledku psychického stresu. V tomto případě musí pacient okamžitě vyhledat odborníka na duševní zdraví. Jedná se o stav nouze.14 Pokud není někdo takový snadno dostupný, musí se jedinec dostavit na pohotovost.
Sportovní trenér by měl mít k dispozici seznam zdrojů. V případě LGBTQ+ komunity je také nutné mít k dispozici odborníky na duševní zdraví, kteří jsou srozuměni s jejich identitou a orientací.
Závěr
Vzhledem k ohromující míře nerovností v oblasti duševního zdraví, které existují v důsledku stresu menšin a stigmatizace LGBTQ+ osob, se musí atletický trenér zaměřit na rozvoj inkluzivní klinické praxe, aby zlepšil výsledky pacientů z LGBTQ+ populace. Inkluzivní prostředí znamená používat správná zájmena a zajistit, aby se všemi jedinci bylo zacházeno s respektem a aby všichni zaměstnanci byli vnímaví a inkluzivní. Sportovní trenéři by měli usilovat o další vzdělávání v tématech zdravotní péče o LGBTQ+, aby lépe porozuměli nerovnostem v oblasti zdraví a zdravotní péče a tomu, jak jim být oporou. Absolvování školení Safe Space Ally je jednou z příležitostí, která může atletickému trenérovi pomoci lépe porozumět potřebám LGBTQ+ ve zdravotní péči.
Může existovat stigmatizace, která obklopuje stavy duševního zdraví, ale jako atletičtí trenéři musíme k těmto stavům přistupovat se stejnou péčí, jakou si zaslouží jakákoli jiná nemoc nebo zranění. Sportovní trenéři musí být připraveni doporučit LGBTQ+ osoby stejně jako jakéhokoli jiného pacienta, ale může to vyžadovat úsilí, aby bylo zajištěno, že doporučení bude směřovat k poskytovateli péče o duševní zdraví, který tuto populaci akceptuje. Sportovní trenéři by navíc měli vyhledávat národní, regionální a místní zdroje, které jim pomohou řešit problémy duševního zdraví LGBTQ+ a poskytovat péči zaměřenou na pacienta. Zavedení všech výše uvedených bodů je pro atletické trenéry silným prvním krokem k vytvoření inkluzivního prostředí pro všechny pacienty a zlepšení výsledků LGBTQ+ pacientů.
1) Russell ST, Fish JN. Mental Health in Lesbian, Gay, Bisexual, and Transgender (LGBT) Youth (Duševní zdraví u lesbické, gay, bisexuální a transgenderové mládeže). Annu Rev Clin Psychol. 2016;March 28(12):465-487.
2) Gibson P. Report of the Secretary’s Task Force on Youth Suicide (Zpráva pracovní skupiny ministra pro sebevraždy mládeže). Vol 3. Alcohol, Drug Abuse, Mental Health Admin., U.S. Dept. Health Human Serv.; Washington, DC: 1989. Sebevražda mladých gayů a lesbiček; s. 115-42.
3) Meyer IH. Prejudice, social Stress, and Mental Health in Lesbian, Gay, and Bisexual Populations [Předsudky, sociální stres a duševní zdraví u lesbické, gay a bisexuální populace]: Conceptual Issues and Research Evidence [Koncepční otázky a výzkumné důkazy]. Psychol Bull. 2003;129:674-97.
4) Meyer IH. Minority Stress and Mental Health in Gay Men [Menšinový stres a duševní zdraví u homosexuálních mužů]. J Health Soc Behav. 1995;36:38-56.
5) Bostwick WB, Boyd CJ, Hughes TL., McCabe SE. Dimenze sexuální orientace a prevalence poruch nálady a úzkosti ve Spojených státech. Am J Public Health. 2010;100:468-475.
6) Cochran SD, Mays VM, Alegrria M, Ortega AN, Takeuchi D. Mental Health and Substance use Disorders Among Latino and Asian American Lesbian, Gay, and Bisexual Adults in the United States. J Consult Clin Psychol. 2003;71:53-61.
7) Hatzenbuehler ML, Keyes KM, Hasin DS. State-Level Policies and Psychiatric Morbidity in Lesbian, Gay, and Bisexual Populations [Politiky na úrovni státu a psychiatrická nemocnost u lesbické, gay a bisexuální populace]. Am J Public Health. 2009a;99:2275-2281.
8) Cochran SD, Sullivan JG, Mays VM. Prevalence duševních poruch, psychického strádání a využívání služeb duševního zdraví mezi dospělými lesbami, gayi a bisexuály ve Spojených státech. J Consult Clin Psychol. 2003;71:53-61.
9) Burgard SA, Cochran SD, Mays VM. Alcohol and Tobacco use Patterns among Heterosexually and Homosexually Experienced California Women [Vzorce užívání alkoholu a tabáku u heterosexuálních a homosexuálních žen v Kalifornii]. Drug Alcohol Depend. 2005;77:61-70.
10) Fish JN, Pasley K. Sexual (minority) trajectories, mental health, and alcohol use: a longitudinal study of youth as they transition to adulthood. J Youth Adolescent (Mládež a dospívající). 2015;44:1508-1527.
11) Ueno K. Same-sex experience and mental health during the transition between Adolescence and young adulthood. Social Q. 2010;51:484-510.
12) Needham BL. Sexuální přitažlivost a trajektorie duševního zdraví a užívání návykových látek během přechodu z adolescence do dospělosti. J Youth Adolescent. 2012;41:179-190.
13) Rogers, SM, Crossway, AK. Aronson, PA. Vytváření inkluzivní kultury LGBTQ+ ve sportovním tréninkovém zařízení. Clinical Practice in Athletic Training [Klinická praxe v atletickém tréninku]. 2018; 1:11-14.
14) Russell ST, Joyner K. Adolescent Sexual Orientation and Suicide Risk: Evidence from a National Study [Sexuální orientace dospívajících a riziko sebevraždy: důkazy z národní studie]. Am J Public Health. 2001;91:1276-1281.