V léčbě závislostí se „relapsem“ rozumí opětovný výskyt návykového chování po pokusu o zotavení. Během snahy o zotavení je užitečné se recidivou cíleně zabývat. Statisticky řečeno, u většiny jedinců vyvíjejících úsilí o zotavení dojde v určitém okamžiku k relapsu. Bez předchozí přípravy povede bažení nevyhnutelně k relapsu. Když dojde k relapsu, pocity viny a sebeobviňování mohou situaci jen zhoršit.

Terapie prevence relapsu (RPT, Marlatt & Donovan, 2005) je typ kognitivně-behaviorální terapie. Cílem RPT je omezit relapsy nebo jim předcházet tím, že pomáhá účastníkovi terapie předvídat okolnosti, které mohou relaps vyvolat. Může si předem vytvořit strategii, jak se s těmito rizikovými situacemi vyrovnat. To se označuje jako plán prevence relapsu. Účastníci terapie se například učí, že určité pocity jsou častými spouštěči relapsu. Tyto pocity shrnujeme pomocí zkratky BHALT: nuda, hlad, vztek, osamělost a únava. Terapie prevence relapsu učí účastníky terapie, aby si na tyto typy pocitů dávali pozor a měli plán, jak se s nimi vypořádat.

Dalšími okolnostmi, které spouštějí relaps, jsou signály z prostředí, které vyvolávají bažení. Mohou to být lidé, místa nebo věci, které jsou spojeny s příjemnými pocity závislostního chování. Například u některých lidí, kteří si aplikují drogy injekčně, může pohled na krev vyvolat silnou touhu. Stejně tak i očkování proti chřipce nebo rutinní krevní test. Terapie prevence relapsu pomáhá účastníkům terapie identifikovat možné signály prostředí, které mohou vyvolat bažení. Poté si vytvoří strategii, jak se s těmito podněty vyrovnat.

RPT také učí účastníky zasadit relaps do správné perspektivy. Když má zotavující se osoba relaps, často si to vykládá jako selhání. Osoba se může domnívat, že takové „selhání“ je důkazem její neschopnosti zotavit se. Pokud se ovšem někdo domnívá, že není schopen se zotavit, nemá skutečně smysl se o to pokoušet. Na základě tohoto (falešného) závěru nevidí zotavující se osoba jinou možnost než se ke své závislosti vážně vrátit.

RPT se snaží této chybné interpretaci zabránit tím, že relapsy představuje jako prolapsy. Jinými slovy, relapsy jsou reinterpretovány jako příležitost k učení a zlepšování dovedností pro zvládání závislosti. Tento pohled slouží k tomu, aby relapsy byly co nejvíce časově omezené a neškodné. Takto nahlíženo by se také mohly označovat spíše jako „skluzy“ nebo „lapsy“ než jako relapsy.