Test kardiovaskulární zdatnosti

Přehled testu

Je všeobecně známo, že ortostatický test je jednou z nejúčinnějších metod měření jemných změn kardiovaskulárních funkcí, zejména regulačních mechanismů systému. Při provádění ortostatického testu se pacient na několik minut v klidu posadí a poté vstane. Při změně polohy těla z lehu nebo sedu do stoje dochází ke specifickým změnám srdeční frekvence a krevního tlaku jako kompenzační reakci organismu. Test pomáhá posoudit schopnost sympatického i parasympatického nervového systému adekvátně reagovat na regulační výzvu způsobenou gravitačním posunem tělesné hmotnosti. Výsledek testu (tj. ortostatická srdeční frekvence) je rozdíl mezi srdeční frekvencí v klidové poloze vleže a ve stoje.
U zdravého jedince nepůsobí vstávání ani udržení polohy ve stoje po dobu několika minut žádnou významnou fyzickou námahu. Pokud však existuje jemný kardiovaskulární nedostatek nebo je funkční kapacita regulačních mechanismů organismu nedostatečná, pak se tento manévr stává pro organismus významnou zátěží.
Ortostatické testování VitalScan představuje kvantitativní a kvalitativní hodnocení úrovně kondice a zdraví na základě analýzy HRV. Test je rychlý a účinný a začíná přiložením jednoduchých neinvazivních elektrod, které se přikládají podle pokynů. Kandidát je instruován, aby dvě minuty stál, poté 30 sekund seděl a následně 30 sekund stál. Celý proces se střídavě opakuje po dobu tří minut. Údaje získané ze středního kardiotachogramu a spektra se analyzují, aby bylo možné získat případné výsledky v kvantitativní i kvalitativní podobě.

Fyziologické pozadí

Níže uvedený diagram popisuje fyziologický proces, který probíhá během manévru vestoje. Tento proces zahrnuje dvě fáze.
Fáze ortostatické kompenzace
Změna polohy těla ze sedu do stoje způsobuje, že objem krve se vlivem gravitace stlačuje do dolních končetin. To následně způsobí zvýšení arteriálního a žilního tlaku v dolní části těla a snížení krevní masy vracející se do srdce. Centrální žilní tlak klesá, což způsobuje snížení zdvihového objemu a srdečního výdeje. Do velkých tepen se přečerpává méně krve, proto klesá střední arteriální tlak.
Aby se zabránilo závratím nebo mdlobám v důsledku omezeného přívodu krve do mozku, snižuje se krevní tlak ve velkých tepnách, aby se kompenzoval a reguloval. Cílem tohoto regulačního mechanismu je co nejrychleji dosáhnout normálního krevního tlaku a zároveň zajistit dostatečné zásobování životně důležitých orgánů krví.
Klíčový aspekt této regulační reakce se označuje jako baroreflex. Baroreceptory umístěné ve stěně aortálního oblouku a obou krčních tepen nepřetržitě detekují změny středního arteriálního tlaku. Jakmile střední tlak poklesne (například v důsledku vstávání), stimulace baroreceptorů se zvýší a v souladu s tím upozorní vazomotorické centrum umístěné v mozkovém kmeni. Zvýšená stimulace vazomotorického centra má za následek okamžitý pokles tonusu parasympatiku a rychlé zvýšení tonusu sympatiku.

Kombinace sníženého tonusu parasympatiku a zvýšeného tonusu sympatiku způsobuje rychlé zvýšení srdeční frekvence, kontraktility srdečního svalu a periferní arteriální vazokonstrikci. Kromě toho se kosterní svaly stahují, čímž nutí krev z nadměrně rozšířených žil k návratu do srdce. Celkově tento proces vede ke zvýšení zdvihového objemu, srdečního výdeje, středního arteriálního tlaku a v konečném důsledku tělo dosáhne kompenzace kardiovaskulárního deficitu způsobeného vstáváním.
Fáze ortostatického zotavení
Po dosažení kompenzace kardiovaskulárního deficitu způsobeného vstáváním zahájí tělo proces zotavení při hledání rovnováhy v novém stavu stoje. Ve snaze o dosažení rovnováhy se snižuje srdeční frekvence, zdvihový objem a arteriální krevní tlak.
Snižuje se také stimulace baroreceptorů, což následně snižuje stimulaci vazomotorického centra v mozkovém kmeni, zvyšuje parasympatickou aktivitu a snižuje sympatickou aktivitu. Tento složitý řetězec událostí nakonec vede k postupnému snižování srdeční frekvence a kontraktility, což snižuje zdvihový objem, srdeční výdej a střední arteriální tlak na úroveň odpovídající novému stavu organismu.
Je naprosto zřejmé, že regulační mechanismy, které umožňují organismu přizpůsobit se požadavkům prostředí, jsou pro celkové zdraví lidského organismu nezbytné. Význam hodnocení kardiovaskulární regulační schopnosti proto nelze přeceňovat. Autonomní nervový systém, konkrétně sympatický a parasympatický nervový systém, má pro regulační schopnost zásadní význam, a proto je důležité hodnotit účinnost těchto systémů. Nejjednodušší a nejúčinnější metodou, jak toho dosáhnout, je manévr stoje.

Výsledky testu

Po zaznamenání testu software vypočítá následující kardiovaskulární a HRV parametry:
HRV Measures Of A Standup Maneuver
Analýza standup manévru vypočítá specifické HRV parametry popisující fyziologickou odpověď kardiovaskulárního systému na standup manévr při změně polohy těla ze sedu do stoje.
Vypočítávají se následující parametry:
Kardiovaskulární tolerance je ukazatelem dynamických regulačních rezerv kardiovaskulárního systému. Hodnotí se na základě parametrů HRV vypočtených při provádění manévru vestoje (tj. fyziologického přechodného procesu). Hodnocení kardiovaskulární tolerance je založeno na porovnání skutečné vypočtené hodnoty s předpokládanou hodnotou a normativním rozsahem. Tento parametr udává schopnost kardiovaskulárního systému tolerovat fyzické nebo emocionální výzvy. Čím vyšší je hodnota parametru, tím lepší a účinnější je schopnost systému reagovat na změny.

Kardiovaskulární adaptace se hodnotí na základě parametrů HRV shromážděných během pětiminutového procesu od sedu ke stoji. Tento parametr udává schopnost kardiovaskulárního systému přizpůsobit se fyziologickým změnám způsobeným fyzickými nebo emočními výzvami. Toto hodnocení je založeno na změnách, které probíhají v autonomní regulační funkci v přítomnosti výzev. Čím vyšší je tento parametr, tím lepší je schopnost kardiovaskulárního systému kompenzovat změny v organismu a přizpůsobit se jim.
Kardiovaskulární tolerance i adaptace jsou ukazateli kardiovaskulární regulační funkce. Pokud jsou parametry nízké a zůstávají po delší dobu pod normou, může to znamenat kardiovaskulární dysfunkci, která může být pouhým důsledkem špatného zdravotního stavu nebo může předznamenávat závažnější kardiovaskulární poruchy.

Fyziologický základ testu zdatnosti

Při hodnocení zdatnosti se měří reakce srdečně-cévního systému při ortostatické zátěži (tj. při přechodu ze sedu do stoje). Tato reakce zahrnuje vazokonstrikci periferních cév (arteriol) a zvýšení srdeční frekvence. Tyto dvě regulační reakce chrání mozek před závažným snížením zásobování kyslíkem při přechodu ze sedu do stoje. Systém VitalScan měří a vypočítává změny kardiotachogramu a frekvenčního spektra kardiointervalů během testu. Tyto dva faktory jsou závislé na individuální úrovni kondice, která určuje schopnost srdce a cév překonat ortostatický stres.
Vyhodnocení stavu ANS pacienta pomocí Fitness testu VitalScan před a po jakékoli léčbě může poskytnout přesné a spolehlivé vyhodnocení účinnosti léčby. V kardiologii je to například důležité pro posouzení účinnosti beta-blokátorů za účelem optimalizace léčebné strategie a v klinické farmakologii je nezbytné pro posouzení vlivu různých léků na autonomní funkce. Hodnocení VitalScan Fitness jsou užitečná pro analýzu zdravotního stavu osob trpících kardiovaskulárními poruchami, jako je vysoký/nízký krevní tlak, myokardioskleróza, různé typy myokardiopatie, cévní mozková příhoda, transplantace srdce atd. Údaje získané z testování VitalScan lze použít jako doplněk tradičních postupů a poskytnout tak rozsáhlé a komplexní posouzení kardiovaskulárního systému.

Hlavní výsledky

Výsledky testování VitalScan Fitness vycházejí z analýzy v časové a frekvenční oblasti. Jedná se o nejvýznamnější faktory při analýze Fitness. Celý rozsah kondice jedince je prezentován na stupnici zobrazující úroveň kondice v kombinaci s číselnými hodnotami následujících ukazatelů:
* Tréninkový (kondiční) index
* Srdeční koeficient
* Cévní koeficient
Mezi výsledky Fitness testu a výsledky získanými z veloergometrického hodnocení maximální pracovní kapacity existují statisticky významné vztahy.
VitalScan Fitness analýza je výsledkem několikaletého aplikovaného vědeckého výzkumu zahrnujícího sportovce, běžné dospělé osoby a kardiovaskulární pacienty. Výsledkem tohoto důkladného výzkumu a testování jsou závěry týkající se korelace mezi výsledky hodnocení a souvisejícími zdravotními riziky.

Popis výsledků Fitness testu

Následující koeficienty jsou vypočítány z průměrného kardiotachogramu a frekvenčního spektra. Související zdravotní rizika lze odvodit na základě rozsáhlého terénního výzkumu a aplikovaných testů.
Kardiografický koeficient
Nepříznivý výsledek tohoto koeficientu (tj. pod šest relativních jednotek) může ukazovat na nedostatečný srdeční trénink, stejně jako na jakékoli procesy, které snižují intenzitu stahů myokardu.
Cévní koeficient
Nepříznivý výsledek tohoto koeficientu (tj. pod šest relativních jednotek) může ukazovat na sníženou citlivost baroreceptorů. Příčinou je mimo jiné zvýšení krevního tlaku nebo počáteční stádium rozvoje aterosklerózy.
Training (Fitness) Index
Jedná se o obecné hodnocení schopnosti pacienta reagovat na požadavky ortostatické zátěže. Hodnoty Fitness indexu nižší než šest (v relativních jednotkách) jsou nepříznivé a mohou být důsledkem imobilizace, obezity, rekonvalescence a dalších typů onemocnění ovlivňujících fyzickou kondici jedince.
Byla zjištěna statisticky významná korelace mezi výsledky Fitness analýzy a veloergometrickým hodnocením maximální pracovní kapacity. Výhodou testů VitalScan Fitness je snadnější, rychlejší a bezpečnější provedení, které je vhodné pro hromadná preventivní vyšetření.

Nepříznivé výsledky Fitness analýzy bývají nebezpečné

Imobilizace a obezita vedou k negativnímu vývoji fyzické zdatnosti. Ta je jedním z hlavních faktorů zvýšeného zdravotního rizika z hlediska kardiovaskulárních a dalších patologických poruch.
.