Lidu státu New York:

PO PŘEHLEDU obecné formy navrhované vlády a obecné masy moci, která jí byla přidělena, přistupuji k přezkoumání konkrétní struktury této vlády a rozdělení této masy moci mezi její složky. Jednou z hlavních námitek, které vznášejí váženější odpůrci ústavy, je údajné porušení politické zásady, že zákonodárná, výkonná a soudní moc by měly být oddělené a samostatné. Ve struktuře federální vlády se prý na toto zásadní opatření ve prospěch svobody nebral žádný ohled. Jednotlivé složky moci jsou rozděleny a smíchány takovým způsobem, ţe současně ničí veškerou symetrii a krásu formy a vystavují některé z podstatných částí stavby nebezpečí, ţe budou rozdrceny nepřiměřenou vahou jiných částí. Žádná politická pravda nemá jistě větší vnitřní hodnotu nebo není opatřena autoritou osvícenějších patronů svobody než ta, na níž je založena tato námitka.

Shromáždění všech mocí, zákonodárné, výkonné i soudní, v jedněch rukou, ať už jednoho, několika nebo mnoha, a ať už dědičných, samozvaných nebo volených, lze právem prohlásit za samotnou definici tyranie. Kdyby tedy byla federální ústava skutečně obviňována z hromadění moci nebo ze směsice pravomocí, která má k takovému hromadění nebezpečnou tendenci, nebylo by třeba žádných dalších argumentů, které by vyvolaly všeobecné odsouzení tohoto systému. Jsem však přesvědčen, že každému bude zřejmé, že toto obvinění nelze podpořit a že maxima, o kterou se opírá, byla zcela nesprávně pochopena a použita. Abychom si mohli vytvořit správné názory na tuto důležitou věc, bude vhodné prozkoumat, v jakém smyslu zachování svobody vyžaduje, aby tyto tři velké mocenské složky byly oddělené a odlišné. Orákulum, které je v této věci vždy konzultováno a citováno, je slavný Montesquieu. Není-li autorem této neocenitelné poučky ve vědě o politice, zasloužil se přinejmenším o to, že ji co nejúčinněji předvedl a doporučil pozornosti lidstva. Pokusme se v první řadě zjistit, co tím chtěl říci. Britská ústava byla pro Montesquieua tím, čím byl Homér pro didaktické autory epické poezie. Stejně jako ti druzí považovali dílo nesmrtelného barda za dokonalý vzor, z něhož se měly odvozovat zásady a pravidla epického umění a podle něhož se měla posuzovat všechna podobná díla, tak se zdá, ţe tento velký politický kritik povaţoval anglickou ústavu za měřítko nebo, pouţijeme-li jeho vlastní výraz, za zrcadlo politické svobody; a ve formě elementárních pravd podal několik charakteristických zásad tohoto zvláštního systému. Abychom si tedy byli jisti, že se v tomto případě nemýlíme v jeho významu, vraťme se ke zdroji, z něhož byla tato maxima čerpána.

Při sebemenším pohledu na britskou ústavu musíme postřehnout, ţe zákonodárná, výkonná a soudní moc nejsou v ţádném případě zcela oddělené a navzájem odlišné. Výkonný magistrát tvoří nedílnou součást zákonodárné moci. Pouze on má výsadní právo uzavírat smlouvy s cizími panovníky, které mají po uzavření za určitých omezení sílu zákonodárných aktů. Všichni členové soudní moci jsou jím jmenováni, mohou jím být odvoláni na žádost obou komor parlamentu a tvoří, když se s nimi chce poradit, jednu z jeho ústavních rad. Jedna z větví zákonodárného sboru tvoří také velkou ústavní radu šéfa výkonné moci, neboť na druhé straně je jediným depozitářem soudní moci v případech impeachmentu a je pověřena nejvyšší odvolací pravomocí ve všech ostatních případech. Soudci jsou zase natolik spojeni se zákonodárným sborem, že se často účastní jeho jednání a podílejí se na něm, i když nejsou připuštěni k zákonodárnému hlasování. Z těchto skutečností, jimiž se Montesquieu řídil, lze jasně vyvodit, ţe tím, ţe řekl: „Nemůţe existovat svoboda tam, kde jsou zákonodárná a výkonná moc spojeny v jedné osobě nebo sboru soudců,“ nebo ţe „není-li soudní moc oddělena od moci zákonodárné a výkonné“, neměl na mysli, ţe by tyto resorty neměly mít ţádnou ČÁSTEČNOU ÚČINNOST nebo ţádnou KONTROLU nad akty druhých. Jeho smysl, jak vyplývá z jeho vlastních slov, a ještě přesvědčivěji, jak to ilustruje příklad v jeho očích, se nemůže rovnat ničemu jinému než tomu, že tam, kde je CELÁ moc jednoho resortu vykonávána stejnýma rukama, které mají CELOU moc jiného resortu, jsou základní principy svobodné ústavy rozvráceny. Tak by tomu bylo v jím zkoumané ústavě, kdyby král, který je jediným výkonným soudcem, disponoval také úplnou zákonodárnou mocí nebo nejvyšším soudnictvím; nebo kdyby celý zákonodárný sbor disponoval nejvyšší soudní mocí nebo nejvyšší výkonnou mocí.

To však nepatří mezi nectnosti této ústavy. Soudce, v němž spočívá celá výkonná moc, nemůže sám od sebe vydat zákon, ačkoli může ke každému zákonu dát negativum; ani osobně vykonávat spravedlnost, ačkoli má jmenování těch, kdo ji vykonávají. Soudci nemohou vykonávat žádnou výkonnou pravomoc, ačkoli jsou výhonkem z výkonného stavu; ani žádnou zákonodárnou funkci, ačkoli jim mohou radit zákonodárné sbory. Celý zákonodárný sbor nemůže vykonávat žádnou soudní pravomoc, ačkoli společným aktem dvou jeho složek mohou být soudci odvoláni ze svých funkcí a ačkoli jedna z jeho složek disponuje soudní mocí v poslední instanci. Celý zákonodárný sbor zase nemůže vykonávat žádnou výkonnou pravomoc, ačkoli jedna z jeho větví tvoří nejvyšší výkonný magistrát a druhá může na základě obžaloby třetí soudit a odsoudit všechny podřízené úředníky ve výkonné moci. Důvody, o něž Montesquieu svou maximu opírá, jsou dalším důkazem toho, co má na mysli. „Jsou-li zákonodárná a výkonná moc spojeny v téže osobě nebo orgánu,“ říká, „nemůže existovat žádná svoboda, protože mohou vzniknout obavy, aby TENTÝŽ panovník nebo senát nevydával tyranské zákony, aby je tyranským způsobem VYKONÁVAL. ‚“ Znovu: „Kdyby se soudní moc spojila s mocí zákonodárnou, život a svoboda poddaných by byly vystaveny svévolné kontrole, neboť SOUDCE by se pak stal ZÁKONODÁRCEM. Kdyby byla spojena s mocí výkonnou, SOUDCE by se mohl chovat s veškerým násilím OPRESSORA. “ Některé z těchto důvodů jsou podrobněji vysvětleny v jiných pasážích; ale stručně uvedené tak, jak jsou zde, dostatečně dokládají význam, který jsme této slavné maximě tohoto proslulého autora přisoudili.

Podíváme-li se do ústav několika států, zjistíme, že navzdory emfatickým a v některých případech bezvýhradným formulacím, v nichž byl tento axiom stanoven, neexistuje jediný případ, kdy by bylo několik složek moci absolutně odděleno a odlišeno. Zdá se, že hrabství New Hampshire, jehož ústava byla vytvořena jako poslední, si bylo plně vědomo nemožnosti a neúčelnosti vyhnout se jakémukoli smíšení těchto složek a kvalifikovalo tuto doktrínu prohlášením, že „zákonodárná, výkonná a soudní moc by měly být od sebe odděleny a nezávislé tak, jak to připouští povaha svobodné vlády; NEBO JAK JE TO V SOULADU S ŘETĚZCEM VAZEB, KTERÝ SPOJUJE CELOU STRUKTURU ÚSTAVY V JEDNO NEROZBORNÉ POUTO JEDNOTY A PŘÁTELSTVÍ. “ Její ústava proto tyto útvary v několika ohledech směšuje. Senát, který je složkou zákonodárného sboru, je zároveň soudním tribunálem pro projednávání impeachmentů. Prezident, který stojí v čele výkonné moci, je rovněž předsedajícím členem Senátu a kromě rovného hlasu ve všech případech má v případě rovnosti hlasů rozhodující hlas. Sám šéf exekutivy je případně každoročně volen zákonodárným sborem a jeho rada je každoročně volena členy téhož sboru a z jejich řad. Několik státních úředníků je rovněž jmenováno zákonodárným sborem. A členové soudního oddělení jsou jmenováni výkonným oddělením. Ústava státu Massachusetts dodržuje dostatečnou, i když méně vyhraněnou opatrnost při vyjadřování tohoto základního článku svobody. Prohlašuje, „že zákonodárný sbor nesmí nikdy vykonávat výkonnou a soudní moc ani žádnou z nich; výkonný sbor nesmí nikdy vykonávat zákonodárnou a soudní moc ani žádnou z nich; soudní sbor nesmí nikdy vykonávat zákonodárnou a výkonnou moc ani žádnou z nich. “ Tato deklarace přesně odpovídá Montesquieuově doktríně, jak byla vysvětlena, a plán Konventu ji neporušuje ani v jediném bodě. Nejde dál než k zákazu, aby některý z celých departementů vykonával pravomoci jiného departementu. V samotné ústavě, k níž je připojen, bylo připuštěno částečné smíšení pravomocí. Výkonný magistrát má kvalifikovaný negativní vliv na zákonodárný sbor a Senát, který je součástí zákonodárného sboru, je obžalovací instancí pro členy jak výkonného, tak soudního departmentu. Členové soudního oddělení jsou opět jmenovatelní výkonným odborem a odvolatelní stejným orgánem na adresu obou zákonodárných sborů. Konečně řada vládních úředníků je každoročně jmenována zákonodárným sborem.

Jelikoţ jmenování do úřadů, zejména výkonných, je svou povahou výkonnou funkcí, porušili sestavovatelé Ústavy přinejmenším v tomto posledním bodě pravidlo, které sami stanovili. Ústavy Rhode Islandu a Connecticutu pomíjím, neboť byly vytvořeny před revolucí a ještě předtím, než se zkoumaná zásada stala předmětem politické pozornosti. Ústava státu New York neobsahuje žádné prohlášení na toto téma, ale zdá se, že byla zcela zjevně vytvořena s ohledem na nebezpečí nevhodného sloučení jednotlivých resortů. Přesto dává výkonnému magistrátu částečnou kontrolu nad zákonodárnou mocí, a co víc, podobnou kontrolu dává i soudní moci, a dokonce při výkonu této kontroly směšuje výkonnou a soudní moc. Ve své jmenovací radě jsou členové zákonodárného sboru spojeni s výkonnou mocí, a to při jmenování úředníků jak výkonné, tak soudní moci. A jeho soud pro projednávání impeachmentů a opravu chyb se má skládat z jedné části zákonodárné moci a hlavních členů soudního oddělení.

Ústava státu New Jersey smísila různé vládní pravomoci více než kterákoli z předchozích. Guvernér, který je výkonným soudcem, je jmenován zákonodárným sborem; je kancléřem a ordinářem neboli náhradníkem státu; je členem Nejvyššího odvolacího soudu a předsedou s rozhodujícím hlasem jednoho ze zákonodárných sborů. Tentýž zákonodárný orgán působí opět jako výkonná rada guvernéra a spolu s ním tvoří odvolací soud. Členové soudního odboru jsou jmenováni zákonodárným odborem a odvoláváni jednou z jeho větví na základě odvolání druhé větve. Podle pensylvánské ústavy je prezident, který stojí v čele výkonného departmentu, každoročně volen hlasováním, v němž má převahu legislativní department. Spolu s výkonnou radou jmenuje členy soudního oddělení a vytváří soud pro obžalobu všech úředníků, soudních i výkonných. Zdá se, že soudci Nejvyššího soudu a smírčí soudci jsou rovněž odvolatelní zákonodárným sborem; a výkonná pravomoc udělovat milost v určitých případech je svěřena témuž sboru. Členové výkonné kurie se stávají EX-OFFICIO smírčími soudci v celém státě. V Delaware je vrchní výkonný soudce každoročně volen zákonodárným sborem. Předsedové obou zákonodárných sborů jsou místopředsedy ve výkonném oddělení. Předseda výkonné moci spolu s dalšími šesti soudci, které jmenuje každá ze zákonodárných složek, po třech, tvoří Nejvyšší odvolací soud; při jmenování ostatních soudců je spojen se zákonodárnou složkou. Ve všech státech se zdá, že členové zákonodárného sboru mohou být zároveň smírčími soudci; v tomto státě jsou členové jedné jeho složky EX-OFFICIO smírčími soudci; stejně tak členové výkonné rady. Hlavní úředníci výkonné moci jsou jmenováni zákonodárným sborem; jedna z jeho větví tvoří obžalovací soud. Všichni úředníci mohou být odvoláni na návrh zákonodárného sboru.

Maryland přijal tuto maximu zcela bezvýhradně; prohlásil, že zákonodárná, výkonná a soudní moc by měly být navždy odděleny a vzájemně odlišeny. Její ústava přesto stanoví, že výkonný soudce může být jmenován zákonodárným sborem a členové soudní moci výkonným sborem. Jazyk Virginie je v tomto ohledu ještě ostřejší. Její ústava prohlašuje, „že zákonodárný, výkonný a soudní odbor jsou oddělené a odlišné, takže žádný z nich nevykonává pravomoci náležející druhému; nikdo nesmí vykonávat pravomoci více než jednoho z nich současně, s výjimkou toho, že soudci okresních soudů jsou volitelní do kterékoli sněmovny. “ Přesto nacházíme nejen tuto výslovnou výjimku, pokud jde o členy nižších soudů, ale i to, že vrchní soudce se svou výkonnou radou jsou jmenovatelní zákonodárným sborem; že dva členové této rady jsou každé tři roky přemísťováni podle libosti zákonodárného sboru; a že všechny hlavní úřady, jak výkonné, tak soudní, jsou obsazovány stejným oddělením. Rovněž výkonná výsada udělování milostí je v jednom případě svěřena zákonodárnému sboru.

Ústava Severní Karolíny, která prohlašuje, „že zákonodárná, výkonná a nejvyšší soudní moc by měly být navždy odděleny a odlišeny jedna od druhé“, odkazuje současně na zákonodárný odbor, jmenování nejen šéfa výkonné moci, ale i všech hlavních úředníků v rámci tohoto i soudního odboru. V Jižní Karolíně je podle ústavy výkonný magistrát volitelný zákonodárným sborem. Tomu také svěřuje jmenování členů soudního oddělení, včetně dokonce smírčích soudců a šerifů, a jmenování důstojníků výkonného oddělení až po kapitány armády a námořnictva státu. V ústavě Georgie, kde se prohlašuje, „že zákonodárné, výkonné a soudní oddělení jsou oddělené a odlišné, takže ani jedno z nich nevykonává pravomoci náležející druhému“, nacházíme, že výkonné oddělení má být obsazováno jmenováním zákonodárným orgánem; a výkonné výsadní právo udělování milostí má být nakonec vykonáváno stejným orgánem. Dokonce i smírčí soudci mají být jmenováni zákonodárným sborem. Tím, že uvádím tyto případy, v nichž zákonodárná, výkonná a soudní moc nebyly zcela odděleny a odlišeny, nechci být považován za obhájce jednotlivých organizací vlád několika států. Jsem si plně vědom toho, že mezi mnoha vynikajícími zásadami, které jsou jejich příkladem, nesou silné známky spěchu a ještě silnější známky nezkušenosti, za nichž byly vytvořeny. Je až příliš zřejmé, že v některých případech byla základní zásada, o níž se uvažuje, porušena příliš velkým smíšením, a dokonce skutečným sloučením různých pravomocí, a že v žádném případě nebylo přijato kompetentní opatření, které by v praxi zachovalo oddělení vymezené na papíře. Chtěl jsem ukázat, že obvinění vznesené proti navrhované ústavě z porušování posvátné zásady svobodné vlády není odůvodněno ani skutečným významem, který této zásadě přikládal její autor, ani tím, jak byla dosud v Americe chápána. V tomto zajímavém tématu budeme pokračovat v následujícím článku.

PUBLIKU.