O diferenciaci

Co je to diferenciace?

Diferenciace se týká boje, kterému čelí všichni lidé, kteří se snaží rozvíjet pocit sebe sama jako autonomní osobnosti. Nejzásadnější otázka, kterou je třeba zvážit, zní: žijeme na základě usilování o to, co nás skutečně osvěcuje, na čem nám záleží a co dává našemu životu smysl, nebo žijeme na základě předpisů, které jsme získali v procesu dospívání? Žijeme podle vlastních hodnot a etických zásad, nebo automaticky podle hodnot a norem jiných lidí či společnosti, v níž žijeme?“

Naší identitu neustále ovlivňují mezilidské zkušenosti, které jsou pro rozvoj naší osobnosti buď příznivé, nebo škodlivé. Abychom mohli žít svůj vlastní život a naplnit svůj osud, musíme se odlišit od destruktivních vlivů rodiny a společnosti. Do té míry, do jaké dokážeme rozvíjet a udržovat významné aspekty své jedinečné identity, budeme schopni žít skutečně individualistický a tvůrčí život.

Když jsme navíc více diferencovaní, jsme schopni lépe navázat a udržet láskyplný intimní vztah. Podle Murraye Bowena, zakladatele teorie rodinných systémů, čím je člověk diferencovanější, tím více může být „individualitou, zatímco je v citovém kontaktu“ s druhou osobou nebo skupinou. A naopak, čím méně jsme diferencováni od destruktivních vlivů, a to jak vnějších, tak vnitřních, tím méně jsme schopni navázat blízký vztah s druhou osobou, partnerem nebo dětmi.

Jak se od těchto destruktivních vlivů oddělit nebo diferencovat?

Proces diferenciace zahrnuje čtyři úkoly. Člověk se musí: (1) přerušit internalizované myšlenkové procesy, tj. kritické, nepřátelské postoje vůči sobě a druhým; (2) změnit v sobě negativní osobnostní rysy, které představují začlenění averzivních rysů rodičů; (3) identifikovat a vzdát se obranných vzorců vytvořených jako adaptace na bolestné události v dětství; a (4) rozvíjet vlastní hodnoty, ideály a přesvědčení namísto automatického přijímání přesvědčení své kultury nebo těch, s nimiž vyrůstal. Důležité je také formulovat transcendentní cíle, tedy ty, které přesahují sebe a rodinu, a podnikat kroky k naplnění cílů, které dávají životu smysl.

Jak společnost působí jako překážka diferenciace?

Obrany jednotlivých členů společnosti společně vytvářejí kulturní postoje, mravy a instituce, které pak zpětně působí na každého člověka prostřednictvím sociálního tlaku. Brání lidem v pohybu směrem k diferenciaci a připravují je o životně důležité zkušenosti, které jsou nezbytné pro usilování o osobní svobodu a naplnění jejich skutečného potenciálu. Společnost má silný vliv prostřednictvím explicitních i implicitních požadavků na stejnost a uniformitu a prostřednictvím podpory „správné“ socializace dětí do svých přijatých norem, z nichž mnohé jsou škodlivé pro emocionální pohodu dětí.
Jaké jsou některé charakteristiky vysoce diferencovaného člověka?

Murray Bowen vylíčil diferencovaného jedince jako „emocionálně samostatnou osobu se schopností myslet, cítit a jednat za sebe“. V knize The Self Under Siege: A Therapeutic Model for Differentiation (Terapeutický model diferenciace) popisujeme vysoce diferencované jedince jako jedince, kteří si vytvořili jedinečný osobní pohled a realistickou identitu oddělenou od jakýchkoli nálepek nebo definic internalizovaných z dětství. Tito lidé mají vnitřní harmonii a sebepotvrzující přístup k životu a příliš se nezabývají minulostí ani budoucností. Místo toho se soustředí na přítomnost, což jim umožňuje přiměřeně afektovaně reagovat na pozitivní i negativní aspekty života. Tím, že jsou naladěni na své emoce, si zachovávají vitalitu a nadšení ze života. Jsou schopni udržet si svou identitu a vyrovnanost v úzkém spojení s jinou osobou i ve skupině.

V osobních vztazích jsou diferencovaní lidé otevření a empatičtí a obecně vřelí, uctiví a laskaví, zejména ke svým nejbližším. Nedostatek výlučnosti jim umožňuje rozšířit své pečovatelské city i na lidi mimo nejbližší rodinu. Mají zájem o utrpení všech lidí a pravděpodobně se zapojí do snah o pomoc druhým. Oceňují význam sexuality a sex považují za přirozené rozšíření fyzické náklonnosti. Ve svých vztazích jsou schopni udržovat opravdový pocit lásky, to znamená, že si cení cílů svého partnera odděleně od svých vlastních potřeb a zájmů a respektují osobní nezávislost a suverenitu toho druhého.

Jak se vysoce diferencovaný člověk vyrovnává s existenciálními otázkami?

V naší práci jsme zjistili, že čím více se lidé diferencují od internalizovaných hlasů a posilují své autentické já, tím více si uvědomují smrt a tím více se musí učit s těmito bolestnými pocity vyrovnávat. Zdá se, že vyjadřování hlubokých pocitů smutku a zármutku nad existenciálními skutečnostmi má na ty, kteří jsou otevřeni této emocionální zkušenosti, zlepšující účinek. Navíc čelit pocitům smutku, úzkosti a strachu, které obklopují existenciální dilema, pomáhá lidem žít podle svých priorit a transcendentních cílů a najít vlastní smysl života.

.