Masterclass vede Dedivanovicova starší sestra Marina, jeho sestřenice Diana Benitez a manželka dalšího bratrance, Gina Dedivani. Jednoho parného dne loňského léta se s nimi Dedivanovic sešel v domě svých rodičů v Bronxu, aby s nimi probral nadcházející kurz v Chicagu. Dům ve stylu ranče v předměstské čtvrti Country Club voněl potpourri a smaženými klobásami. Lula, Dedivanovicova třiasedmdesátiletá matka, drobná žena s kaštanovým drdolem, nachystala plný albánský bufet, včetně mísy vařené řepy a tácu s nakládaným zelím.

V jídelně seděla v čele stolu z třešňového dřeva Marina, čtyřicetiletá bývalá zdravotní sestra s rovnými popelavě blond vlasy a brýlemi v drátěných obroučkách, v černém svetru a dělala si poznámky na notebooku. Naproti ní seděl Dedivanovic v bílém tričku a pytlovitých černých sportovních šortkách, hladil drobnou lebku čivavy sedící na klíně a staral se o kvalitu promítačky v chicagském divadle Victory Gardens. Vedle Mariny seděl manažer Masterclass pro sociální média Bana Beckovic, který není s Dedivanovicem příbuzný (i když, jak mi později řekl, „je také Albánec“). Beckovicová byla jedinou osobou u stolu, která měla na sobě typ silného make-upu, včetně umělých řas, který evokoval Westa. V obývacím pokoji seděl na gauči Dedivanovičův otec Tom, vysoký, drsný muž s vlnitým knírem, a sledoval Fox News.

Lula se posadila vedle Dedivanoviče. „Mario je nejlepší dítě,“ řekla a rozzářila se. „Ten nejlepší.“ Lula vyrostla v pastevecké rodině v horské vesnici Tuzi v Černé Hoře, malé zemi vklíněné mezi Srbsko a Albánii. Do školy nechodila. O Tomovi, který pracoval jako poštovní doručovatel, věděla od bratrance. Viděla ho, když přišel požádat jejího otce o ruku, vysvětlila, a „možná ještě jednou, v kostele“. Naposledy ho viděla v den jejich svatby. Dedivanovicovi emigrovali v roce 1974. Tom si nakonec našel práci jako správce bytového domu v Bronxu, kde s Lulou a jejich třemi dětmi – Mario je nejmladší – obývali malý byt. Když byly Mariovi tři roky, odešla Lula pracovat jako uklízečka na Manhattan, do honosných domů v Upper East Side a do sídla kosmetického konglomerátu L’Oréal. Lula nepoužívala make-up – dodnes ho nepoužívá -, ale často nosila z práce domů zdarma produkty pro své dvě dcery.

Dedivanovicová vzpomíná, že ji brzy přitahoval swag L’Oréal. „Když jsem byla sama, viděla jsem v koupelně nebo někde v domě nějaký výrobek, vzala jsem ho do ruky a osahala si ho,“ říká. „Neodvážil bych se jím dotknout svého obličeje, ale rozhodně jsem si je vzoroval, osahával a osahával.“ Když chodil na základní školu, často žádal otce, aby ho vozil na sever od Bronxu, aby se podíval na „krásné zahrady ve Westchesteru“, které se mu líbily pro svou symetrii. „Můj táta z toho moc nadšený nebyl,“ řekl. Dedivanovicovi bylo dvanáct, když dostal svou první práci – balil potraviny. Jeho další práce byla v Bronx Zoo, kde prodával preclíky a později byl povýšen na vedoucího stánku s hot dogy. Poté začal o víkendech obsluhovat stoly v restauraci s červenou omáčkou v Malé Itálii. V roce 2000, když mu bylo sedmnáct, šel s matkou kolem třípatrového vlajkového obchodu Sephora na Padesáté první ulici a Páté avenue. Francouzský nadnárodní kosmetický řetězec, jehož černobíle pruhovaný exteriér připomíná putovní karnevalový stan, otevřel své první prodejny na Manhattanu o rok dříve. Byla to novinka: napůl obchodní dům, napůl kabinet s profesionálními potřebami.

Téhož dne Dedivanovicová požádala, aby se stala „členkou štábu“ Sephory. (Terminologie Sephory má operní nádech: prodejně se říká „jeviště“, regálům „gondoly“). Dostal práci v oddělení vůní v obchodě na Devatenácté ulici. Zaměstnanci tehdy nosili jedinou černou rukavici, zaměstnankyně musely mít červenou rtěnku. Dedivanovic si odbarvil vlasy a pořídil si falešnou občanku, aby mohl se svými novými spolupracovníky chodit do klubů v centru města, jako byly Limelight a Roxy. Karina Caponeová, která nyní pracuje ve vývoji produktů pro kosmetické společnosti včetně Estée Lauder a Revlon, pracovala v oddělení make-upu, kterému Sephora říká „oddělení barev“. Dedivanovic, vzpomínala Caponeová, byl „takový uhlazený, hubený blonďák, který vypadal trochu jako Leonardo DiCaprio, ale strašně milý, víte?“. Pokračovala: „Pomalu jsem viděla, že ho líčení přitahuje. Vždycky, když jsme měli na prodejně nedostatek personálu, byl velmi nadšený a ochotný pomáhat zákaznicím, které hledaly podkladovou bázi.“

Dedivanovic si z práce nosil domů vzorky kosmetiky a schovával je v krabici od bot Nike pod postelí. Jednoho dne jeho nejstarší sestra Vicky ukázala krabici matce a výsledkem byla rodinná hádka. „Byla jsem nešťastná,“ řekla Lula. „Protože o líčení nic nevíme. Ne v těch dnech. Řekla jsem: ‚Ne, zlato, musíš něco udělat. Musíš dokončit školu. “ Dedivanovic utekl z domova a ubytoval se ve Stuyvesant Townu, v bytě kamaráda, se kterým se seznámil, když se potloukal kolem restaurace Cafeteria v Chelsea. Když se po dvou týdnech vrátil do Bronxu, strčil krabici od bot zpátky pod postel a rodiče se o ní už nezmínili.

Dedivanovicovo první líčení v obchodě Sephora trvalo téměř tři hodiny. „Použil jsem tenhle perleťově bílý oční stín,“ vzpomínal nedávno. „A vzpomínám si, že mi šéfka řekla: ‚Mario, je to krásné, ale trvalo to moc dlouho‘. “ Později, po přechodu do oddělení barev ve vlajkové lodi, byl Dedivanovic naverbován zástupcem kosmetické řady Lorac, kterou v roce 1995 založila vizážistka Carol Shaw a mezi jejíž klientky patřily Nicole Kidman, Cindy Crawford a Debra Messing. Stal se jakýmsi pojízdným prodejcem této značky, který navštěvoval Sephory po celém Manhattanu a prosazoval růžové linky na rty a tónovací tvářenky.

Dedivanovicova kariéra vizážisty mimo Sephoru začala v roce 2001, kdy asistoval několika zavedeným vizážistům, včetně Billyho B., Isabel Perezové a Kabuki Starshine, kteří pracovali na seriálu Sex ve městě a vytvořili excentrický vzhled klubových dětí (bílá mastná barva ve stylu Kiss, vřetenovité pavoučí řasy, přetažené, klaunské rty), který proslavil film „Party Monster“ z roku 2003. Mezitím Dedivanovic shromáždil ve svém bytě přátele, aby pořídili „zkušební snímky“ pro jeho portfolio. V roce 2007 získal práci na částečný úvazek, kdy dělal retuš pro talenty ve vysílání televize Fox News.

Komentátorky na Foxu chtěly vypadat bojovně a zároveň žensky, s lícními kostmi, které v televizi „vykouknou“. Dedivanovic se obrátil na styl konturování, který nazval „glam look“ a který vyžaduje velké míchání a leštění. V budově Fox News si získal pověst člověka, který dokáže ženy nalakovat a upravit. Julie Banderasová, která tehdy moderovala pořad „Fox Report Weekend“, mi řekla: „Když mě poprvé nalíčil, lidé si mysleli, že jsem si nechala upravit nos. Lidé si mysleli, že mám propadlejší tváře, že jsem zhubla.“

Dedivanovic se s Westem seznámila v roce 2008 při focení pro obálku lifestylové publikace Social Life v Hamptons. Vyrůstala ve stínu procesu s O. J. Simpsonem; její otec, advokát Robert Kardashian, byl dlouholetým přítelem Simpsona a její matka, Kris Jennerová, byla přítelkyní Nicole Brownové. Rok předtím se na stanici E! objevila reality show „Keeping Up with the Kardashians“. „Opravdu nevím, jak to vysvětlit,“ vzpomíná West. „Prostě jsem ožila, když mě Mario nalíčil.“ Ihned po natáčení požádala Dedivanoviče, aby s ní prošel obchod Henri Bendel a koupil všechny produkty, které použil. V následujícím roce ji Dedivanovic nalíčil v sérii tří fitness videí nazvaných „Fit in Your Jeans by Friday“, v nichž dělala břišní sklapovačky v latexovém body a stříbrných náušnicích s obručemi. Westová si ho také nadále najímala na focení a tiskové konference v New Yorku a Los Angeles.

Dedivanovic často vypráví, že když začal Westové dělat make-up, jeho rezervační agent mu řekl, že pokud chce někdy pracovat na obálce Vogue, musí s ní přerušit spolupráci. „Chápu to,“ řekl mi. „V té době – a mluvíme o době před jedenácti lety – nebyla hvězda reality show známá věc. Znali jen Paris Hiltonovou, to bylo všechno.“ Se svým agentem se rozešli a on dál spolupracoval s Westem. Líčil ji na šesti obálkách Vogue, včetně jedné, na které pózovala v třešňově červené helmě a se sklovitě karmínovými rty. Byl také hlavním umělcem na svatbě Westové s rapperem Kanyem Westem v roce 2014, která se konala během několika dní ve Versailles a na italském zámku, který kdysi patřil rodině Medicejských.

Když Westová vysílala svůj život, dokumentovala a propagovala lidi zodpovědné za její image, jako je její dlouholetý kadeřník Chris Appleton a odbornice na obočí Anastasia Soare. V roce 2009 navrhla, aby s Dedivanovicem natočili společné video na YouTube. V něm znovu vytvořil biskvitově zbarvený maquillage, který na ní použil pro nedávnou obálku časopisu Vegas. V prvních okamžicích videa vypadá Dedivanovic s nagelovanými, špičatými vlasy tenora chlapecké kapely nervózně, ale brzy najde svůj rytmus a nasadí profesorský tón. Uchopí horkorůžovou vejčitou houbu. „Tomuhle se říká Beautyblender,“ řekne a drží houbičku jako učitel přírodopisu soví peletku. „A seženete ji na místech, jako je Ricky’s nebo Alcone v New Yorku. V podstatě ji navlhčíš, zmáčkneš a ona se nadýchá, takže opravdu vtlačí make-up a krásně ho rozetře.“

Krátce poté, co se návod objevil na YouTube, zjistil Dedivanovic, který v té době žil v Astorii ve státě Queens, že jeho stránky na MySpace a Facebooku zaplavily zprávy. „Dotazy na líčení typu ‚Mám tmavé kruhy pod očima. Co mi doporučujete? Nebo ‚Stéká mi rozjasňovač. Co mám dělat?“ Odpovídáním na dotazy začal trávit hodiny každý den a zjistil, že má vlohy pro vzdělávání. V roce 2010 se nakrátko přestěhoval do Los Angeles, aby byl blíž Westu, a tam spustil ranou verzi Masterclass, kterou nazval Workshop. Druhý podobný kurz uspořádal v New Yorku. Lula připravil kuře a albánský chléb, které se podávaly jako bufet. Kurz se rozrostl v podnikání na plný úvazek a vyprodal divadla v Miami, Sydney, Londýně a Dubaji. Jeho největší kurz v Kongresovém paláci v albánské Tiraně měl více než dva tisíce studentů.

V prvních kurzech Dedivanovic učil metodu, kterou používal na Westovi, když spolu začali pracovat, začínal tlustými pruhy v barvě Nutelly přes tváře. V následujících letech zdůrazňoval, že tato přehnaná aplikace by měla být vyhrazena pro formální události. Pro denní líčení dává přednost jemnějšímu, sluncem políbenému lesku – klamně „přirozenému“ efektu, k jehož dosažení je zapotřebí více než tucet produktů a nejméně hodina. Přesto jsem si loni v srpnu na mistrovském kurzu v Chicagu, který začínal před devátou hodinou ranní, všimla, že většina účastníků má lesklé účesy a nosí vysoce dramatický vzhled včetně umělých řas.

Když Dedivanovic vyučuje, pracuje mimo pódium, v křídle, zatímco kameraman natáčí jeho ruce a přenáší obraz na obří obrazovku s vysokým rozlišením. Takto může stát blízko velkého stolu, neviditelného pro publikum, pokrytého korektory pod oči všech odstínů, rtěnkami uhlazenými v průhledných krabičkách na náčiní, hromádkami střihově jemných pudřenek, mentolek a dětských ubrousků Wet Ones. Masterclass probíhá v neobvyklém sokratovském formátu: studenti jsou vyzváni, aby své otázky pokřikovali ze svých míst. Dedivanovic odpovídá pomocí náhlavního mikrofonu v hypnotizujícím monologu proudu vědomí. „Budu používat spoustu make-upu, hromadu produktů,“ řekl zaplněné místnosti v den, kdy jsem se jí zúčastnil. „Ale věnujte pozornost mému vrstvení a míchání. Nakonec uvidíte, že jakmile bude líčení hotové, i když jsem na tvář téhle modelky použil tolik produktů a tolik technik, naživo bude vypadat jemněji, ženštěji, ne zastrašeně. Velmi panenkovsky.“ Žena sedící vedle mě si slovo „panenka“ naškrábala do zápisníku a zakroužkovala ho.

Začal hodinu manikúrou modelčina obočí. Trik, jak docílit toho, aby obočí drželo, spočívá podle něj v použití latexového lepidla Pros-Aide. Několik posluchačů zalapalo po dechu. „Toto lepidlo je velmi silné,“ řekl. „Nechci, abyste si ho všichni šli koupit, pokud na něj nejste zvyklí, protože vám zůstane na rukou několik dní.“

Přibližně ve třetí hodině začal nanášet oční linky. „Mám použít hnědou, nebo černou?“ zeptal se. Několik lidí v davu vykřiklo: „Hnědá!“

„Páni, proč?“ zeptal se.

„Protože je to jemnější!“ vykřikla jedna žena ze zadní části divadla.

„Musíte se přestat chovat, jako byste všichni nebyli drag queens,“ dobíral si ji Dedivanovic; přes všechen důraz na zdrženlivost si je vědom, že ho proslavilo něco jiného. „Vím, co nosíte, vím, jak se líčíte. Chcete se tvářit elegantně a přirozeně, ale…“

Z různých koutů místnosti se začaly ozývat výkřiky „Černá!“

Dedivanovič se zasmál. „Vidíš, jak pravda vychází najevo?“ řekl.

„To je pravda.