Edém označuje otok tkáně, který vzniká v důsledku nadměrného nahromadění tekutiny ve tkáni. Edém může být vysoce lokalizovaný, jako je tomu v malé oblasti kůže vystavené včelímu bodnutí. Edém však může také zahrnovat celou končetinu, specifické orgány, jako jsou plíce (např. plicní edém), nebo celé tělo.

Obecné principy

38minutovou přednášku na toto téma (včetně odkazovaných stránek) si můžete prohlédnout po kliknutí na Kapilární výměna tekutin.

Abychom pochopili, jak edém vzniká, je nejprve nutné vysvětlit pojem tkáňových kompartmentů. V těle existují dva základní kompartmenty tekutin, mezi kterými dochází k výměně tekutin – intravaskulární a extravaskulární kompartment. intravaskulární kompartment obsahuje tekutinu (tj. krev) v srdečních komorách a cévním systému těla. Extravaskulární systém je vše mimo intravaskulární kompartment. Tekutiny a elektrolyty se mezi těmito dvěma kompartmenty snadno pohybují. Extravaskulární kompartment se skládá z mnoha subkompartmentů, jako jsou buněčný, intersticiální a lymfatický subkompartment a specializovaný systém obsahující mozkomíšní mok v centrálním nervovém systému.

Pohyb tekutin a doprovodných rozpuštěných látek mezi kompartmenty (většinou vody, elektrolytů a rozpuštěných látek o malé molekulové hmotnosti) je řízen fyzikálními faktory, jako jsou hydrostatické a onkotické síly. Tyto síly jsou obvykle vyváženy tak, že objem tekutiny zůstává mezi kompartmenty relativně konstantní. Pokud se fyzikální síly nebo bariéry pohybu tekutin změní, může se objem tekutiny v jednom kompartmentu zvýšit a v druhém snížit. V některých případech se celkový objem tekutin v těle zvýší, takže se zvětší objem intravaskulárních i extravaskulárních kompartmentů. K tomu může dojít například tehdy, když ledviny nedokážou vyloučit dostatečné množství sodíku a vody.

Pokud se zvětší objem tekutiny v intersticiálním kompartmentu (prostor mezi buňkami a cévami), zvětší se i tento kompartment, což vede k otoku tkáně (tj. edému). K tomu dochází, když je kotník podvrtnutý a otéká. Když se v peritoneálním prostoru (prostor mezi břišní stěnou a orgány) nahromadí přebytečná tekutina, označuje se to jako „ascites“. Přetížení plic, ke kterému může dojít při srdečním selhání, kdy se zvyšuje tlak v levé síni a krev se hromadí v plicním oběhu, způsobuje plicní edém.

Model, který nám pomáhá pochopit, co způsobuje edém, je zobrazen vpravo. Filtrace je pohyb tekutiny z kapiláry a reabsorpce je pohyb tekutiny zpět do kapiláry. Ve většině kapilárních systémů v těle dochází k malé čisté filtraci (obvykle asi 1 % plazmy) tekutiny z intravaskulárního do extravaskulárního kompartmentu. Jinými slovy, kapilární filtrace tekutin převyšuje reabsorpci. Nebýt lymfatického systému, který přebytečnou tekutinu z intersticia odstraňuje a vrací ji zpět do intravaskulárního kompartmentu, docházelo by časem k hromadění tekutiny v intersticiu (tj. ke vzniku otoku). K rovnováze tekutin tedy dochází, když:

Filtrace = reabsorpce + lymfatický tok

Mohou však nastat okolnosti, kdy čistá kapilární filtrace převyšuje kapacitu lymfatik odvádět tekutinu (tj. čistá filtrace > lymfatický tok). Pokud k tomu dojde, intersticium nabobtná tekutinou, a tím se stane edematózním.

Faktory srážející edém

• Zvýšený hydrostatický tlak v kapilárách (k čemuž dochází při zvýšení žilního tlaku gravitačními silami, při srdečním selhání nebo při žilní obstrukci)
• Snížený onkotický tlak v plazmě (k čemuž dochází při hypoproteinemii při podvýživě)
• Zvýšená kapilární propustnost způsobená prozánětlivými mediátory (např.g., histamin, bradykinin) nebo poškozením strukturální integrity kapilár tak, že se stanou více „děravými“ (jak k tomu dochází při traumatech tkání, popáleninách a těžkých zánětech)
• Lymfatická obstrukce (jak k tomu dochází při filarióze nebo při poranění tkání)

Prevence a léčba otoků

Léčba otoků zahrnuje změnu jednoho nebo více fyzikálních faktorů, které regulují pohyb tekutin. Například u edému (plicního nebo systémového) sekundárně způsobeného srdečním selháním se podávají diuretika, která snižují objem krve a žilní tlak. U pacientů se srdečním selháním se zlepšením srdečního výdeje pomocí kardiostimulačních nebo vazodilatačních léků snižuje žilní a kapilární tlak, čímž se snižuje filtrace a podporuje reabsorpce tekutin v tkáních (zde se dozvíte, proč zvýšení srdečního výdeje snižuje žilní tlak). Pokud pacient trpí otoky kotníků, bude poučen, aby měl nohy vždy, když je to možné, ve zvýšené poloze (aby se snížil vliv gravitace na kapilární tlak), používal těsně přiléhající elastické hadice (aby se zvýšil hydrostatický tlak v tkáních) a případně mu bude předepsán diuretický lék, aby se zvýšilo odstraňování tekutin ledvinami.

Revidováno 02/04/2021

.