„Dovolávám se páté výpovědi!“ – Co dělat, když se účastník občanskoprávního sporu dovolává pátého dodatku při zjišťování
Owen M. Praskievicz, Esq.
Schwartz Semerdjian Cauley & Moot LLP
Publikováno: 12.01.2016
Záruka pátého dodatku, že „nikdo nesmí být v trestním řízení nucen vypovídat jako svědek proti sobě“, je jedním z nejznámějších ustanovení ústavy. Jeho použití je v dnešní době tak všudypřítomné, že by si člověk při zaslechnutí těchto slov jen těžko nepředstavil slavný skeč Davea Chappella „I plead the FIF!“. Ne každý si však možná uvědomuje, že ačkoli znění pátého dodatku zmiňuje pouze jeho použití v „trestním řízení“, Nejvyšší soud již dlouho rozhoduje, že se lze tohoto práva dovolávat i v občanskoprávním kontextu. (McCarthy v. Arnstein (1924) 266 U.S. 34, 40.)
Ať už je to lepší, nebo horší, advokáti se během zjišťování neocitají často v konfrontaci s civilním svědkem, který se dovolává výsady proti sebeobviňování. Možná kvůli jeho vzácnosti si někteří advokáti nemusí být jisti, jak reagovat na odmítnutí svědka vypovídat. Zmaří tím proces zjišťování a způsobí zmatek v době soudního řízení? Nebo svědek odevzdá advokátovi velké vítězství tím, že uzavře svou vlastní výpověď?“
Tento článek se zabývá celkovým pohledem na to, jak se vypořádat – a jak nejlépe využít – s použitím pátého dodatku stranou během zjišťování. Aby bylo jasno, tento článek neposuzuje, zda je použití pátého dodatku stranou v občanskoprávním řízení vhodné; jako ve všech právních věcech je každý případ jiný. Ale z čistě strategického hlediska, od vyloučení svědectví u soudu až po návrh na sankce za vydání a odhalení, lze říci, že advokát má více než několik možností, které může prozkoumat tváří v tvář svědkovi, který se odvolává na pátý dodatek.
V Kalifornii se může účastník občanskoprávního řízení odvolat na svou výsadu proti sebeobviňování podle pátého dodatku, aby zabránil zveřejnění informací, o nichž se „důvodně domnívá, že by mohly směřovat k jeho obvinění nebo k trestnímu stíhání“. (A&M Records, Inc. v. Heilman (1977) 75 Cal.App.3d 554, 566.) Tato ochrana však není bez následků. (Id.) Nejdůležitější je, že strana, která se dovolává výsady, nemůže svobodně omezit zveřejnění informací během zjišťování před tím, než bude volně vypovídat u soudu. (Id.)
Možná nejvýznamnějším důsledkem toho, že obžalovaný, který se dovolává výsady proti sebeobviňování, aby se vyhnul riziku odhalení, je to, že soud vyloučí jeho výpověď o těchto záležitostech v době soudního řízení. (A&M Records, 566.) Ve věci A&M Records byl soud konfrontován s „obtížným problémem“ civilního obžalovaného, který čelil možnému trestnímu stíhání zahrnujícímu stejné skutečnosti jako civilní žaloba. (Id.) Soud na jedné straně uznal, že záležitosti, které jsou privilegované, jsou mimo rozsah zjišťování a soud nemůže vydat příkaz nutící jednotlivce, aby poskytl odpovědi, o nichž se tato osoba důvodně obává, že by mohly být použity při jejím trestním stíhání nebo které by přinejmenším mohly vést k důkazům, jež by mohly být takto použity. (Id. .) Na druhé straně bylo cílem přijetí zákona o zjišťování v roce 1957 odstranit „prvek hry“ z přípravy soudního řízení a odstranit překvapení u soudu. (Id. .) „Dosažení tohoto účelu tedy nutí soud, aby zabránil tomu, aby se účastník řízení dovolával svého ústavního privilegia proti sebeobviňování při zjišťování a poté se tohoto privilegia vzdal a vypovídal u soudu. Taková strategie vystavuje protistranu neodůvodněnému překvapení. Účastníkovi řízení nelze dovolit, aby tímto způsobem fušoval do řemesla.“ (Id. .)
Článek 2019 pododdílu (b)(1) občanského soudního řádu stanoví ve vztahu k výpovědím, že „soud může vydat jakékoli … nařízení, které spravedlnost vyžaduje k ochraně strany nebo svědka před obtěžováním, rozpaky nebo útlakem“. Tento oddíl uděluje soudu pravomoc vyloučit u soudu použití důkazů, které strana při výpovědi zatajila na základě výsady proti sebeobviňování podle pátého dodatku. (A&M Records na str. 567.) Jinými slovy, strana může požádat o vydání ochranného příkazu nebo návrhu in limine před soudním řízením, aby zabránila jiné straně vypovídat o takových záležitostech, až dojde k soudnímu řízení.
Mějte však na paměti, že v Kalifornii, podobně jako v trestním řízení, se soud ani obhájce nesmí vyjadřovat ke skutečnosti, že svědek uplatnil výsadu, a soudce nesmí z odmítnutí výpovědi vyvozovat žádné závěry ohledně věrohodnosti svědka nebo ohledně jakékoli záležitosti, která je předmětem řízení. (Evid. Code, § 913(a); viz People v. Doolin (2009) 45 Cal.4th 390, 441-442.) Tento zákaz vyjadřovat se k tomu, že strana využívá výsady, je v rozporu s federální normou a některými jinými státy, které umožňují vyvozovat nepříznivé závěry proti stranám v občanskoprávních řízeních, které odmítnou vypovídat v reakci na důkazní návrhy proti nim. (Viz Baxter v. Palmigiano (1976) 425 U.S. 308, 319.) Za tímto účelem schválila Kalifornská soudní rada v případech, kdy je odmítnutí strany vypovídat nějakým způsobem zmíněno nebo projednáváno, pokyn CACI 216, který porotě ukládá, aby nebrala v úvahu odvolání se strany na pátý dodatek.
Soud má samozřejmě k dispozici mnoho dalších nástrojů, jak vyhovět odvolání se strany na pátý dodatek v občanskoprávním řízení v závislosti na konkrétních okolnostech případu, pokud si to přeje. Mezi tyto nástroje patří: přerušení občanskoprávního řízení až do skončení souvisejícího trestního stíhání, umožnění straně dovolávat se výsady u soudu nebo přiznání imunity straně, která se výsady dovolává. (Fuller v. Superior Court (2001) 87 Cal.App.4th 299, 308.)
Jste-li však stranou, vůči níž bylo výsadní právo uplatněno, a domníváte se, že výsadní právo bylo použito nesprávně, mezi nejzajímavější možnosti patří asi ty, které předpokládá zákoník občanského soudního řízení 2023.030:
Podle § 2023.030 „soud může po upozornění každé dotčené strany, osoby nebo právního zástupce a po možnosti slyšení uložit následující sankce proti každému, kdo se dopustí jednání, které je zneužitím procesu zjišťování: (b) Soud může uložit sankci za vydání rozhodnutí, kterým nařídí, aby se označené skutečnosti vzaly za prokázané v žalobě v souladu s tvrzením strany, která byla zneužitím nalézacího řízení poškozena. Soud může rovněž uložit sankci za zneužití nalézacího řízení příkazem, kterým zakáže kterékoli straně, která se dopustí zneužití nalézacího řízení, podporovat nebo namítat označená tvrzení nebo obhajobu; c) soud může uložit sankci za zneužití nalézacího řízení příkazem, kterým zakáže kterékoli straně, která se dopustí zneužití nalézacího řízení, uvádět označené skutečnosti jako důkaz.“
Při výběru z různých možností uložení sankce za zneužití nalézacího řízení soud vykonává diskreční pravomoc, kterou lze zrušit pouze v případě zjevného zneužití překračujícího meze rozumnosti. “ (Kuhns v. State of California (1992) 8 Cal.App.4th 982, 988.) Soudy se snaží sankci přizpůsobit škodě způsobené odepřeným zjištěním. (Viz Sauer v. Superior Court (1987) 195 Cal.App.3d 213, 229.) „Pokud je sankce přiměřená derelikci a nepřekračuje ochranu nutnou k ochraně zájmů strany, která má právo na zjištění, ale které bylo odepřeno, je její uložení v pravomoci soudce.“ (A&M Records, Inc. v. Heilman (1977) 75 Cal.App.3d 554, 565.)
Občas strana uplatní páté právo nejen při výpovědi, ale i při písemném zjišťování. V některých případech, například když se žalovaný odmítá účastnit zjišťování pod záminkou pátého dodatku a současně uplatňuje pozitivní obranu a četná tvrzení proti žalobcům, by takové jednání nemělo být odměněno znevýhodněním žalobců u soudu. Pokud by tomu tak bylo, mohl by se každý žalovaný v každém jednotlivém případě odvolávat na pátý dodatek, aby se vyhnul zveřejnění svých obhajob u soudu.
V takových případech je jednou z možností, kterou je třeba zvážit, návrh na vyloučení důkazů jako sankce za odhalení; to znamená, že kromě toho, že žalovaný nemůže vypovídat, nemůže předložit důkazy na podporu své obhajoby. Vyloučení důkazů strany na základě toho, že tato strana neoznačila důkazy a svědky v rámci zjišťování, je vhodné, pokud bylo opomenutí úmyslné nebo bylo porušením soudního příkazu, který ukládá odpověď. (Viz Code Civ. Proc., §§ 2023.030, 2030.290, subd. (c), 2030.300, subd. (e); viz také Saxena v. Goffney (2008) 159 Cal.App.4th 316, 333-335; Thoren v. Johnston & Washer (1972) 29 Cal.App.3d 270, 273-275).
Strana, která je konfrontována se stranou uplatňující páté právo při písemném zjišťování, má tedy dvě možnosti: (1) navrhnout, aby bylo zjištění vynuceno, a přimět soud, aby vydal příkaz, nebo (2) pokud soud nevydal příkaz k vynucení odpovědi nebo další odpovědi na dotaz (a pokud takový příkaz nebyl porušen), má strana, která navrhuje vyloučení důkazů, břemeno prokázat, že odpověď poskytnutá odpovídající stranou byla úmyslně nepravdivá, tj. záměrně nepravdivá. (Saxena v. Goffney (2008) 159 Cal.App.4th 316, 334). Pokud se strana odvolává na pátý dodatek u žádostí o informace, které by se mohly jevit jako související s probíhajícím trestním řízením, může být soud nakloněn takovému příkazu vyhovět.
Příště tedy, až během zjišťování uvidíte nebo uslyšíte „odvolávám se na pátý dodatek“, nezapomeňte zkontrolovat všechny opravné prostředky, které máte k dispozici. A osobě, která se dovolává výsady, možná budete chtít také říci: „Děkuji.“
.