Připadáte si jako v pasti nekonečné sisyfovské noční můry? Připadá vám vaše osobní peklo nicotné ve srovnání s věčně se rozpínající pustinou vesmíru? Máte pocit, že život na Zemi je navzdory svému nedostatečnému kosmickému významu vyčerpávající, vše pohlcující a brzy skončí?

Pokud si často myslíte, že si lidstvo vysloužilo krutou apokalypsu, která číhá hned za obzorem, možná trpíte existenciálním strachem.

Nejčastější forma existenciálního strachu, akutní existenciální strach (AED), je intenzivní pocit bezvýznamnosti vyvolaný vnějšími podněty. Mluvil jsem s Tinou, která trpí AED. Řekla mi, že strach na vás může přijít rychle: „Je to jako když se díváte na hvězdy a přemýšlíte o naprosté nesmírnosti toho všeho – ale vzadu v hlavě stále slyšíte Donalda Trumpa, jak si nahlas čte své tweety – a najednou si řeknete: ‚Seru na to… možná si lidé opravdu nezaslouží tak neuvěřitelnou planetu, jako je Země.'“

AED je dobře známý vedlejší účinek psychedelických drog, jako je LSD a psilocybin, ale může být vyvolán také otevřením očí, přeslechnutím zvukových zpráv kabelové televize a zachycením vlastního očního kontaktu v zrcadle při čištění zubů. Tina říká, že AED vás může zasáhnout kdykoli. „Někdy se projdu venku za krásného letního dne, ale horko mi připomene, že všechny ledovce tají a za 30 let bude celé tohle město pod vodou. Je mi z toho smutno – ale zároveň na ničem vlastně nezáleží – takže bych se možná měla uklidnit a smířit se s tím, že všichni zemřeme při zklamání typu apokalypsy ve Vodním světě, a ne při opravdu drsné apokalypse jako v Terminátorovi.“ Když jsem Tině připomněl, že podle Elona Muska to pořád může být obojí, schoulila se do klubíčka a rozplakala se.

Nejčastější forma existenciálního strachu, akutní existenciální strach (AED), je intenzivní pocit bezvýznamnosti vyvolaný vnějšími podněty.

Naštěstí pro Tinu lze většinu případů AED překonat rozptýlením, opojením, nákupem věcí nebo držením štěněte. Tina se dokázala vzepřít tím, že si smíchala svůj trojitý mok s rozdrceným valiem a kapkou CBD oleje. Oči zarudlé od zírání na předvídavé okamžiky na Twitteru na svém telefonu mi řekla: „Takhle můžu dál pracovat, ale už mi tolik nevadí, že na ničem nezáleží a všichni umřeme.“

Ale ne každý existenciální strach je akutní.

Chronický existenciální strach (CED) je stav, se kterým se potýká stále více lidí. Opakované vystavování monotónním úsekům bezvýznamné nudy, které vyplňují každou naši bdělou hodinu, způsobuje, že se mnozí ptají: „Jaký smysl mají všechny tyhle blbosti? Je život opravdu jen absurdně marné melodrama, které nikdy nekončí, dokud náhle neskončí?“

Cedric trpí CED od 70. let. Řekl mi, že „navenek vypadáš normálně, ale uvnitř jsi uvězněný v odsouzené vesmírné lodi USS Callister z té epizody Black Mirror“. Z nárůstu existenciálního strachu viní globalizaci. „Když vidíte, jak se jiným lidem žije na místech, jako je Sýrie, ale stejně vás štve, že vám barista zapomněl přidat kurkumu do latté s kurkumou, nakonec na vás dolehne kognitivní disonance.“ Řekl: „Je to jako… víte, že vaše latté nemá smysl tváří v tvář neomezené globální nabídce utrpení, ale stejně jste naštvaní.“ Po našem rozhovoru Cedric chvíli zíral do svého umělecky vyvedeného šálku s kávou a já si nemohl pomoct, ale napadlo mě, jestli ten zpěněný béžový nápoj nezírá zpátky do něj.“

Pokud si myslíte, že možná trpíte existenciální hrůzou, zkuste se přesvědčit, že existuje bůh, který vás miluje, místo abyste se zabývali krutou ironií života. Náboženství pomáhalo miliardám lidí po tisíce let vyhýbat se konfrontaci s vesmírnou trivialitou lidstva. Nedávej si těch pár tisíc let do souvislostí jako nekonečně malý zlomek více než 13 miliard let existence vesmíru – prostě se utěšuj tím, že některé stařičké knihy ti slibují dokonalou věčnost, pokud se budeš řídit několika jednoduchými pravidly, jako je zdržení se měkkýšů, sexu do zadku a tetování.

.