Trumanova doktrína

V této napjaté mezinárodní atmosféře se americký prezident Harry S. Truman rozešel s politikou svého předchůdce Franklina D. Roosevelta a nově definoval zásady zahraniční politiky země. Dne 12. března 1947 v projevu v americkém Kongresu představil svou doktrínu zadržování, jejímž cílem bylo poskytnout finanční a vojenskou pomoc zemím ohroženým sovětskou expanzí. Trumanova doktrína, jejímž jasným cílem bylo zastavit šíření komunismu, stavěla Spojené státy do role obránce svobodného světa tváří v tvář sovětské agresi. Řecku a Turecku byl poskytnut balíček pomoci ve výši přibližně 400 milionů dolarů. Tato nová doktrína poskytla legitimní základ pro aktivitu Spojených států během studené války.

Podle doktríny zadržování Američané povzbuzovali Turecko, aby se bránilo sovětským nárokům na práva na námořní základny v Bosporu. Zajistili také stažení ruských vojsk z Íránu. Mezitím bylo od března 1947 koordinováno úsilí o potlačení sovětské špionáže a Spojené státy zřídily svou Ústřední zpravodajskou službu (CIA). Tyto změny ve vnější politice znamenaly skutečný obrat v dějinách Spojených států, které dříve zůstávaly stranou evropských sporů. Pro Spojené státy již izolacionismus nepřipadal v úvahu

.