Demokracie
Typ vlády, který známe nejčastěji, je demokraciePolitický systém, v němž si občané vládnou buď přímo, nebo nepřímo. nebo politický systém, v němž si občané vládnou buď přímo, nebo nepřímo. Pojem demokracie pochází z řečtiny a znamená „vláda lidu“. Podle Lincolnových vzrušujících slov z Gettysburgského projevu je demokracie „vláda lidu, lidem a pro lid“. V přímé (neboli čisté) demokracii lidé sami rozhodují o politice a rozdělování zdrojů, které se jich přímo týkají. Příkladem takové demokracie v praxi je shromáždění obyvatel města v Nové Anglii, kde se obyvatelé města scházejí jednou ročně a hlasují o rozpočtových a jiných záležitostech. Taková přímá demokracie je však nepraktická, pokud počet obyvatel přesáhne několik set. Mnohem běžnější jsou proto zastupitelské demokracie. V těchto typech demokracií si lidé volí úředníky, kteří je zastupují při hlasováních o zákonech týkajících se záležitostí, které se týkají obyvatelstva.
Zastupitelská demokracie je praktičtější než přímá demokracie ve společnosti jakékoli významné velikosti, ale politologové uvádějí ještě jednu výhodu zastupitelské demokracie. Přinejmenším teoreticky zajišťuje, že jedinci, kteří řídí společnost a jinak napomáhají jejímu fungování, jsou jedinci, kteří k tomu mají odpovídající schopnosti, dovednosti a znalosti. Podle tohoto způsobu uvažování jsou masy lidí celkově příliš neinformované, nevzdělané a nezajímavé na to, aby samy řídily společnost. Zastupitelská demokracie tak umožňuje, aby „smetana stoupala nahoru“, aby lidé, kteří skutečně řídí společnost, byli nejkvalifikovanější k plnění tohoto zásadního úkolu (Seward, 2010).“ Seward, M. (2010). Zastupitelský nárok. New York, NY: Oxford University Press. Ačkoli má tento argument mnoho opodstatnění, je také pravdou, že mnoho osob, které se dostanou do funkcí, se ukáže jako neefektivní a/nebo zkorumpované. Bez ohledu na naši politickou orientaci si Američané dokáží vybavit mnoho politiků, na které se tato označení vztahují, od prezidentů až po místní úředníky. Jak uvádíme v kapitole 14 „Politika a vláda“, oddílu 14.4 „Politika ve Spojených státech“ v souvislosti s politickým lobbingem, zvolení úředníci mohou být také nepatřičně ovlivňováni příspěvky na volební kampaň od korporací a dalších zájmových skupin. V míře, v jaké k tomuto ovlivňování dochází, nesplňuje zastupitelská demokracie ideály hlásané politickými teoretiky.
Definičním znakem zastupitelské demokracie je hlasování ve volbách. V době vzniku Spojených států před více než 230 lety byla většina světových vlád monarchiemi nebo jinými autoritářskými režimy (o nichž bude pojednáno krátce). Stejně jako kolonisté se i lidé v těchto zemích trápili pod svévolnou mocí. Příklad americké revoluce a vzrušující slova její Deklarace nezávislosti pomohly inspirovat francouzskou revoluci z roku 1789 a od té doby i další revoluce, kdy lidé po celém světě umírali, aby si vybojovali právo volit a mít politickou svobodu.
Demokracie rozhodně nejsou dokonalé. Jejich rozhodovací proces může být poměrně pomalý a neefektivní; jak jsme se právě zmínili, rozhodnutí mohou být přijímána ve prospěch zvláštních zájmů, a nikoli „pro lid“; a jak jsme viděli v předchozích kapitolách, mohou existovat všudypřítomné nerovnosti z hlediska sociální třídy, rasy a etnika, pohlaví a věku. Navíc ne ve všech demokraciích mají všichni lidé volební právo. Například ve Spojených státech mohli Afroameričané volit až po občanské válce, kdy byl v roce 1870 přijat 15. dodatek, a ženy získaly volební právo až v roce 1920, kdy byl přijat 19. dodatek.
Kromě toho, že lidé v demokraciích mají obecně volební právo, mají také větší svobodu než lidé v jiných typech vlád. Obrázek 14.1 „Svoboda ve světě (podle rozsahu politických práv a občanských svobod)“ znázorňuje národy světa podle rozsahu jejich politických práv a občanských svobod. Nejsvobodnější národy se nacházejí v Severní Americe, západní Evropě a některých dalších částech světa, zatímco nejméně svobodné leží v Asii, na Blízkém východě a v Africe.
.