Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) jsou v těhotenství běžně předepisovány k léčbě horečky, bolesti a zánětu. Indikací pro chronické užívání těchto látek v těhotenství jsou zánětlivá střevní nebo chronická revmatická onemocnění. Od sedmdesátých let se NSAID používají jako účinná tokolytika: indometacin je referenčním lékem, který oddaluje porod nejméně o 48 hodin a až o 7-10 dní. Těhotné ženy navíc praktikují samoléčbu NSAID. NSAID podávaná těhotným ženám procházejí placentou a mohou způsobit nežádoucí účinky na embryo a plod a novorozence v závislosti na typu látky, dávce a délce léčby, době těhotenství a době, která uplynula mezi podáním NSAID matce a porodem. Tyto účinky vyplývají z mechanismů účinku NSAID (především inhibice prostanoidní aktivity) a z fyziologických změn farmakokinetiky léčiv, ke kterým dochází během těhotenství. S užíváním NSAID v časném těhotenství je spojeno zvýšené riziko potratu a malformací. Naopak expozice NSAID po 30. týdnu těhotenství je spojena se zvýšeným rizikem předčasného uzavření ductus arteriosus plodu a oligohydramnia. Po prenatální expozici NSAID byly rovněž hlášeny nežádoucí účinky na plod a novorozence postihující mozek, ledviny, plíce, kostru, gastrointestinální trakt a kardiovaskulární systém. NSAID by měla být v těhotenství podávána pouze v případě, že přínos pro matku převažuje nad potenciálním rizikem pro plod, a to v nejnižší možné účinné dávce a po nejkratší možnou dobu. Tento článek se podrobně zabývá placentárním přenosem a metabolismem NSAID a nepříznivým dopadem prenatální expozice NSAID na potomka.